„To se mi snad zdá, to je komparz!“ bavil se režisér Vladimír Michálek. Produkce totiž pustila na most, kde točil komedii O rodičích a dětech se Somrem a Davidem Novotným v rolích otce a syna, další várku čekajících chodců – a v jejich čele kráčela známá režisérka se psem. Bydlí totiž nedaleko, ale netušila, že jí při venčení zkříží cestu kolegové.
To si Nárožný nezaslouží
„Hned jsem to od ní schytal: že prý už točíme jako Američani, když zavíráme most, že nám snad vadí lidi,“ smál se režisér. „To samozřejmě není pravda, naopak nám to vychází úplně přirozeně. Když jsme točili na pískovišti, děti tam přišly a odešly, jako bychom to plánovali. Nech město žít – a hraje samo. Velké kamery už si lidé nevšímají, spíš se bojí té skryté,“ žertuje.
Že by si nevšimli ani Somra, který k třiasedmdesátinám dostal po letech konečně velkou filmovou roli? Herec odpovídá čerstvým zážitkem.
„Točili jsme v Bubenči, nedaleko vily, kde bydlí Brad Pitt s Angelinou Jolie. Bylo tam plno lidí čekajících, co kdyby přece jen vyšli ven a dali jim autogram. A když se nedočkali, přišli za mnou: Tak se nám podepište aspoň vy,“ směje se Somr svému záskoku za hollywoodské hvězdy.
Jinde zase vyslechl dialog kolemjdoucích: „Viděl jsi ho?“ – „Ne, kdo to byl?“ – „No přece ten Nárožný!“ „To si chudák Petr Nárožný nezasloužil,“ žertuje Somr.
Komedie „o otcích, synech a ženách jejich života“ podle knihy Emila Hakla je založena na „povinných“ společných procházkách otce a syna Prahou, měsíc co měsíc.
Otec líčí, co vše v životě prošvihl, a syn odmítá, že by se mu podobal. Na mostě se točí právě jeden z jejich vycházkových rozhovorů. Klapku číslo 1047 opakují čtyřikrát: nejdřív u vody křičel školní výlet, pak někdo lávku rozhoupal.
Konečně se herci skrytí před sluncem pod deštníky dostanou ke slovu. „Tak co je novýho?“ ptá se syn; otec odvětí: „Novýho není na světě nic, už dvě miliardy let. Všechno je to jen variace na téma uhlík, vodík, sodík, kyslík.“
Kdykoli si Michálek promítá denní práce, žasne: „Vážně působí jako otec a syn. Vypadají stejně, chodí stejně.“ A skutečně tak oba herci působí i mimo kameru, když jdou o pauze na kávu a u stolu se popichují.
Kdo koho vlastně napodobuje? „Jen ať začne mladej, i když tak mladě zas nevypadá,“ rýpne si Somr. Novotný počne líčit, že oba hrdinové jsou dost nepřizpůsobiví, ale jen zmíní, že je mezi nimi i úcta a respekt, Somr se ozve: „Napište, že jsem zapochyboval.“
Novotný to vzdá: „Tak teď ty, tati!“ A Somr naváže: „Jeden druhému se podobají v sarkasmu a v nevšedním pojetí života. Nejsou výjimeční ani obyčejní, mají styčné body v tom, co prožili, trumfují se a navzájem usvědčují. Syn se ptá: Jaký asi můžu být, když jsem po tobě? A totéž přenáší do vztahu k vlastnímu synovi, také rebelovi.“
Jako dětský tábor
Pár dní před koncem natáčení se shodují, že bylo bez problémů. „O všech režisérech se říká, že jsou pohodoví, ale u Michálka je to dokonce i pravda,“ uznává Somr.
Podle Novotného zažili sice „zdrcující tempo, ale ani jeden konflikt – budu na to vzpomínat jako na dětský tábor“. Protože ve filmu se zhmotní i výjevy z minulosti, Somr si prožil omlazování.
O kolik let? „Přes rameno jsem vypadal na šestnáct, ale zepředu s tím neudělám nic. I když mě přesvědčují, že to moderní technologie umí vyhladit.“ Ovšem Michálek tvrdí: „Zkusili jsme mu vrátit podobu z filmu Žert; v tu ránu se narovnal, s ženskými laškoval, zázračně se proměnil.“
Somra čeká dokonce akční scéna: poleze na posed. Novotný říká, že by „za tátu“ rád zaskočil, ale Somr o to nestojí; prý trochu „belmonduje“. Vzájemné škádlení herců je tak nakažlivé, až se vnucuje představa, že spolu budou chodit na procházky dál i po natáčení.
„Já bych o to stál,“ tvrdí Novotný, ale Somr namítá: „Musel by mě poponášet. Nemám děti, takže nevím, jak by se o mě postaral vlastní syn, natož filmový.“ Novotný se směje: „Já bych jen vysál všechna moudra a zdrhnul.“
Na mostu mezitím zůstaly jen křídou psané značky Start či Tudy těsně kolem zábradlí; štáb se přesunul na břeh, kde chystá jeřáb na poslední záběr filmu. Co v něm bude?
„Neřeknu. Není v knize ani ve scénáři. Ani herci to nevědí,“ hlídá si Michálek pointu. Ale diváci se nemusí bát: ve filmu, který přijde do kin v únoru 2008, „nehrozí žádný nervák, jen humor a melancholie“.
