Tom Stoppard píše novou hru a bude o Československu! Dávno před loňskou britskou premiérou běžela v pražských kulturních kruzích „šeptanda“, že nová dramatikova hra bude o československém disentu, dost možná dokonce přímo o Václavu Havlovi.
Sám Stoppard se objevil v Praze na pozvání českého PEN klubu, zhlédl premiéru své hry To pravé v Divadle na Vinohradech a přiznal, že sbírá materiál.
Od okupace po Rolling Stones
Poprvé se za velké slávy a účasti vybrané společnosti, jež zahrnovala Václava Havla, Micka Jaggera, Davida Gilmoura či Ivana Magora Jirouse, dočkal text uvedení
loni v polovině června v londýnském divadle Royal Court Theatre.
To už se několik měsíců vědělo, že hra se jmenuje Rock’n’roll a že pokud v ní vystupuje Havel, tak leda tak jako jeho literární alter ego Ferdinand Vaněk, neboť
jedna z postav nesla shodné křestní jméno.
Také vešlo ve všeobecnou známost, že příběh obsáhne dvacet let – od sovětské okupace Československa po první koncert Rolling Stones na pražském Strahově a že se odehrává ve dvou rovinách: v normalizační a zároveň disidentské Praze a v Cambridgi, v „levicovém salonu“ přesvědčeného marxisty, profesora Morrowa.
A že ve hře nezjeveným, a přece veledůležitým činitelem je skupina The Plastic People of the Universe. Rocková hudba jako výraz absolutní svobody je pak spojnicí mezi oběma světy, českým i anglickým.
Jasný byl také fakt, že i tento text nese typické stoppardovské rysy: bravuru, s níž se do příběhu zapojují ještě další intelektuální rámce, s nimiž ovšem autor zachází tak obratně, že se stávají nejen dramatickými, ale i zábavnými.
V Rock’n’rollu tuto úlohu plní rozbory poezie básnířky Sapfo,které se například dostávají do dialektického sporu s marxistickým viděním světa.
Stoppardovy hry jsou vždy pečlivě vybudované, přesně konstruované stavby, v nichž se obtížně škrtá, neboť každá věta má svůj význam a smysl v perfektně komponovaném celku.
Rock’n’ roll není výjimkou a rovněž do něj proniká Stoppardův velmi jemně destilovaný, přesto však britsky ironický humor.
Věty jako políčky
Rock’n’roll není první hra inspirovaná událostmi v zemi, v níž se Tom Stoppard v roce 1937 coby Tomáš Straussler narodil. O českých disidentech pojednává text Profesionální faul (1977), bytové divadlo zase inspirovalo hru Krhútův Macbeth, kterou Stoppard věnoval Pavlu Kohoutovi.
Stoppardova znalost reálií (podpořená vynikajícím překladem Jitky Sloupové) je ohromující: od typického socialistického pečiva – housek s „hvězdičkou“ – po pražský místopis i český kontext.
Před lety Stoppard navštívil normalizační Prahu a setkal se s odpůrci režimu, po letech se o detailech radil s Václavem Havlem.
"Tom Stoppard v době, kdy hru Rock’n’Roll psal, mě navštívil a velmi zasvěceně se ptal na různé detaily. Bylo patrno, že prostudoval řadu textů a svou dobrou
povědomost si svými dotazy doplňoval. Přistupoval k tématu solidně a odpovědně,“ říká Václav Havel.
Přestože hra měla v Británii vynikající ohlas a stala se kulturní událostí sezony (také díky režii Trevora Nunna a aplaudovaným hereckým výkonům), běžné publikum v podrobných reáliích tápalo.
„Domácí“ této obtíži čelit nebudou, na české inscenátory v čele s režisérem Ivanem Rajmontem však číhá větší nebezpečí. Totiž fakt, že „my“ jsme byli u toho, „my“ sami nejlíp víme, jaká to byla doba. A Stoppardovy věty mohou dostávat ještě další nečekané přesahy a působit coby políčky.
Hlavní postava, válečný emigrant Jan a „posrpnový“ navrátilec do vlasti, západnímu novináři, vyslanému pro senzační reportáž zpoza železné opony, říká: „Ale v Československu žádnou story nenajdeš. Domluvili jsme se mezi sebou, že nebudeme prudit. Naším cílem je nehybnost. Produkujeme banalitu ve velkým.“
Stoppard ano, Havel ne
Na premiéru kusu, v němž si zahrají například David Prachař, Alois Švehlík, Jan Hartlík či Miluše Šplechtová, zavítá Tom Stoppard osobně. V hledišti však bude
chybět Václav Havel, který stále pobývá ve Spojených státech.
„Hru jsem zhlédl loni v Londýně při její světové premiéře. Inscenace byla báječná a měla výbornou odezvu. O to jsem zvědavější na její odezvu u nás. Hru považuji za
velmi sofistikovanou i z hlediska dramaturgického, lituji, že nebudu na české premiéře, ale po návratu ji přednostně zhlédnu,“ vzkázal bývalý prezident z Washingtonu.
