Podle Burkeho jeho první hra pojednává o tradici průmyslových nepokojů, která stále přežívá v některých obcích, a zároveň vypráví o Skotsku.
K jejímu vzniku autor poznamenal: "Chtěl jsem napsat něco o 20. století a také o ekonomice a o lidech, no a vyšla z toho Gagarinova ulice. Komedie. To jsem nečekal, ale když se zamyslíte nad tématy, jež hru prostupují – Marxovo a Hegelovo pojetí historie, anarchismus, existencialismus, politický terorismus, globalizace a krize maskulinity, nemohlo to dopadnout jinak.
Jak to chodí v Lumphinnansu
V městečku Lumphinnans v hrabství Fife se nachází ulice pojmenovaná po ruském kosmonautovi Juriji Gagarinovi. Zrcadlí se v ní minulost Lumphinannsu, bašty radikálního socialismu. Ve třicátých letech si Fife zvolilo jediného komunistického poslance Velké Británie. Mnoho lidí odtud zamířilo do občanské války ve Španělsku a tradici politického zapálení udržovali horníci.
Po uzavření dolů a pádu Berlínské zdi se však zdá, že zvítězivší kapitalismus může současné generaci nabídnout jen trička s bolševickými motivy, bezvýhlednou práci a naprostou apatii či zoufalý nihilismus.
Burke nás přivádí do skladu jedné místní počítačové továrny. Rozčarovaný Gary kdysi věřil v sociální spravedlnost, ale v tomto světě ji nenašel, se spolu s dělnickým autodidaktem Eddiem odhodlá k menší akci a unese hostujícího podnikového manažera.
Plán se však nevydaří. K únosu se připlete hlídač Tom, naivní absolvent politologie, který věří, že z kapitalismu i socialismu lze vybrat jen ty nejlibovější kousky. Otrávený cynismus Franka, ze kterého se vyklube místní chlapík ve středních letech a nikoli očekávaný Japonec, je přitom víc než protipólem Eddieho vyšinutí...
Gregory Burke
Gregory Burke se narodil roku 1968 ve skotském Dunfermlinu, nyní žije v Londýně. Až do svých šestnácti let vyrůstal v Gibraltaru. Upustil od skotského dialektu, aby zapadl mezi tamější anglické děti, ale v šestnácti letech po návratu do Dunfermlinu ho opět přijal za svůj, aby si doma nepřipadal jako cizinec.
Na univerzitě ve Stirlingu studoval ekonomii, ale nakonec studia nedokončil. Střídal pak jedno zaměstnání za druhým, pracoval v továrnách, což jej inspirovalo k napsání první hry.
|
Gregory Burke: | |
|
Překlad |
František Fröhlich |
| Režie | Ivo Krobot |
| Dramaturgie | Roman Císař Vladimír Procházka |
| Scéna | Adam Pitra |
| Kostýmy | Katarína Hollá |
| Hudba | Libor Šonka |
| Hrají | Michal Zelenka Marek Taclík Pavel Kikinčuk Zdeněk Maryška |
|
Uvádí Činoherní klub Praha | |
| Premiéra | 25. března 2003 |
Před napsáním Gagarinovy ulice měl autor pouze skrovné divadelní zkušenosti z několika málo představení. Hra po úspěchu v Edinburghu dosáhla až na divadelní prkna Royal National Theatre v Londýně, odkud se po vyprodané sezoně přemístila do West Endu.
Debutující dramatik se ve své hře úmyslně pokusil narušit zavedené dramatické principy. "Když nahlédnete do příručky jak psát drama, pravidlo číslo jedna nejspíš zní: hlavně nezačínat desetiminutovým vtípkem o Sartrovi," prohlásil s tím, že jeho hra právě takhle začíná. "Nemohl jsem sice dostatečně posoudit, zda je to dobrý nápad, ale říkal jsem si, proč si se Sartrem trošku nepohrát."
Hra slavila obrovské úspěchy. Nadchla diváky edinburghského festivalu Fringe v roce 2001. Nadšené přijetí kritiků vyneslo Gagarinově ulici první cenu Fringe First, nejvyšší ocenění, a posléze i cenu kritiků Critics‘ Circle Award pro nejslibnějšího dramatika.
Gagarinova ulice byla nominována na cenu Nejlepší nová hra v rámci cen Laurence Oliviera za rok 2002. Po vyprodané sezóně v Royal National Theatre označily deníky The Daily Telegraph, The Guardian, The Observer a Mail on Sunday Burkeho hru za nejlepší drama roku 2001.
Autorská práva k provedení si pro sezónu 2002/2003 rezervovalo deset zemí: USA, Norsko, Švédsko, Německo, Itálie, Polsko, Slovinsko, Španělsko, Francie a Česká republika.
Zážitky z dospívání v Gibraltaru během falklandské války jsou tématem Burkeho druhé, zatím poslední hry Occy Eyes. "Bude to hodně jiná hra," prozradil režisér Tiffany. "Gregory si buduje image ´vesnického idiota-dramatika´. Je to dobrá marketingová strategie. Ale ve skutečnosti je to ten nejchytřejší člověk, jakého jsem kdy poznal. Ti, kdo se těšili na Gagarinovu ulici č. 2, si však budou mít proč stěžovat," dodal.
 Fotografie z představení Gagarinova ulice. |
 Fotografie z představení Gagarinova ulice. |
