Uchovejme věci alespoň tak, jak jsou

18. března 2002 9:29

Ke vstupence na Takovou zvláštní rodinku by se mělo přidávat osvědčení pro nevěřící Tomáše: Ano, i takové filmy točí Amerika. Je to zdánlivě všední příběh o nevšední rodině, groteska za hubičku a "nadnárodní" zpráva o tom, že rodinu si člověk sice nevybírá, ale že jsou i horší věci na světě. Třeba samota.

To vše předkládá režisér Wes Anderson v důvtipném balíčku plně přiznávané stylizace, nadto převázaném stužkou komentáře, jenž si rovněž drží suše pobavený odstup. Což je radost pro diváka, ale nedobré pro kritika; nelze popsat nepopsatelné, tu rafinovanost výsledné skladby, kde všechno hraje se vším.

Tenenbaumovi, podle nichž se film v originále jmenuje, se uvedou ve zpětném sestřihu z dob, kdy vychovávali tři hvězdné geniální děti - finančníka, tenistu a nevlastní dceru dramatičku - a kdy otec, požitkářský bonviván a bajkař v podání kouzelného Gena Hackmana, od rodiny odešel. Současnost, která je vybudována jako divadelní hra adoptivní dcery o několika kapitolách s věnováním Mé rodině, zastihuje kdysi zázračné potomky Tenenbaumových v dospělosti, kdy se stahují zpět pod rodnou střechu coby tragikomické uzlíčky nervů, neúspěchů a depresí. Tenista na kurtu selhal a cestuje osaměle světem - to je zádumčivě záhadný korzár Luke Wilson. Dramatička Gwyneth Paltrowové v tvůrčí i manželské krizi se zamyká s utajovanou cigaretou v koupelně. A z finančníka - toho hraje Ben Stiller - je vdovec chorobně posedlý strachem o své synky, s nimiž v červených teplácích věčně nacvičuje úniky před požárem.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Ti tři se tedy vrátí do svých starých pokojíků, kde mají stany, "dalmatinské" krysy, potrhlé obrazy, kostýmy a další relikvie z dob dětské slávy, a začínají vytahovat i staré lásky a křivky. Matka má opět plný dům, ač si sem právě hodlala přivést přítele pro podzim života, alias Dannyho Glovera. A tuhle třaskavou situaci si zvolí k pokornému návratu i dávno neviděný otec Hackman, zkrachovalý král baronů Prášilů, jenž srdce rodiny obměkčí tvrzením, že umírá. Prý...

Nejen kvůli Anjelice Hustonové ve skvostné roli matky připomene Taková zvláštní rodinka slavnou Rodinu Addamsových, kde rovněž stála v čele rodu. Samozřejmě tentokrát nejde o pohádku, nicméně absurdní humor obou filmů má něco společného; ten Andersonův je jen mnohem tesknější a možná ještě černější i bez duchařského strašení. Smích se rodí z bizarních útržků, třeba z krve, vlasů a vousů v umyvadle před sebevražedným pokusem jednoho z hrdinů a dopisu na rozloučenou napsaného až poté, co přežil. Vychutnávkou jsou otlučené taxíky firmy Gypsy i skvělá hudba.

Tenenbaumovi vnutí divákovi úsměv a současně mu zařídí podezřelou vláhu v očích. Pobaví svou "nenormálností" a dospějí k životnímu postoji, jejž symbolizuje výrok "uchovat věci aspoň tak, jak jsou". Dalo by se říci, že to je film hlásající smíření a vyrovnání, aniž ta velká slova zneužívá. Přijde-li už smrt, pak ať na náhrobku nejsou chyby a místo rudých tepláků at se nosí černé.