Mezitím ovšem přibyly do soutěžní mozaiky další snímky. Hodně příznivců si našlo poetické, výrazem i slovníkem však zcela moderní japonské vyprávění o prázdninové nudě a vesnickém prozření městské dívky Sny jednoho léta. V záplavě ne zrovna povzbudivých příběhů potěšil zvláště humor, který však britský režisér snímku John Williams odmítl připsat buď své anglické výchově, nebo svému exotickému působišti. „Jsem rád, že jste humor zaznamenali, ale vážně nevím, jaké je národnosti. Mohl by být i český. Ostatně videokazety, které mí hrdinové v jedné scéně vkládají do krabice, obsahují můj oblíbený film, Menzelovy Ostře sledované vlaky,“ prozradil.
U norského snímku Ponorková nemoc přišel opět na přetřes manifest filmařské čistoty Dogma 95, pro severské tvůrce příznačný. „Dogma dává svobodu postavám, ale i hercům a technice,“ prohlásila režisérka Mona J. Hoelová. Vypjatá konfrontace rodinné sešlosti během Vánoc, kdy alkohol odhaluje nemožnost domluvy mezi nejbližšími, prý vznikala téměř jako dokument. Herci přivezli dárky, pekli cukroví a pečovali o děti.
Polský film Ahoj, Terezko se přiřadil k horkým kandidátům na některou z cen, třebaže drtí bezvýchodností osudů učnic-švadlenek ze sídliště, které představují chovanky nápravného ústavu – jedna z nich je právě na útěku. „Můj film je černobílý jako obludný panelákový svět, kde se odehrává a v němž žije skoro polovina Poláků. Vše, co se tu děje, je černé, bílé, šedé, kdybych použil barvu, nebyla by to pravda,“ vysvětlil režisér Robert Gliński. Nedal hrdinkám ani stopu naděje: „V prostředí, kde děti nemají žádné cíle, zájmy, budoucnost, hodnoty ani autority, šťastné konce neexistují.“
Také korejský film Bongja představil dvojici hrdinek, ženu oddanou rýžové pálence a dívčinu odnikud, která život té první obrátí naruby. „Bude to nejkrásnější a nejprostší film, jaký jsem kdy udělal,“ slíbil si prý jeho režisér Park Chul Soo, a dodal, že ho ženy zajímají daleko víc než jeho vlastní zážitky veterána vietnamské války. Z Maďarska přišel Chico, „ideologicko-dobrodružný film s cestováním, revolucemi a válkami napříč světem,“ jak říká režisérka Ibolya Feketeová portrétu profesionálního radikála, kterého už dějiny nepotřebují.
Karen Šachnazarov přivezl ruský příspěvek Jed aneb Světová historie travičství. „Chtěl jsem mluvit o dnešních mezilidských vztazích v Rusku a aby to bylo stravitelnější, zvolil jsem žánr komedie a motivy ze slavných travičských případů dějin. Obecně vzato, jed je život bez morálky,“ pojmenoval režisér současný příběh milostného trojúhelníku s odkazy do dějepisu, jeden z mála v letošní soutěži, který si troufl na happyend. Což se naopak ani nedalo čekat od mexického Fialkového parfému, neboť režisérka Maryse Sistachová v něm líčí pravdivý osud školačky nucené vlastním bratrem k prostituci. „Ve skutečnosti to dopadlo ještě tragičtěji, námět jsem našla v černé kronice,“ říká.
Kolekci neradostných příběhů včera uzavřel český Anděl Exit, jehož režisér Vladimír Michálek ovšem chystá koncem září do kin nový film docela jiného ražení – Babí léto, prý hereckou poctu Vlastimilu Brodskému v roli „nezdolného staříka, který odmítá rezignaci kvůli věku.“ Těžko říci, jaké jsou šance Anděla Exit v očích poroty, ale zahraniční novináři chválí celou generaci našich děl. Ron Holloway z Moving Pictures píše: „Festival je svědkem zrození druhé české nové vlny: Svěrák, Zelenka, Gedeon, Hřebejk, Ondříček, Michálek, Vávra.“
|
Aktuální výsledky divácké soutěže čtenářů MF DNES naleznete ZDE. |
Polský film Ahoj, Terezko se přiřadil k horkým kandidátům na některou z cen, třebaže drtí bezvýchodností osudů učnic-švadlenek ze sídliště, které představují chovanky nápravného ústavu – jedna z nich je právě na útěku. „Můj film je černobílý jako obludný panelákový svět, kde se odehrává a v němž žije skoro polovina Poláků. Vše, co se tu děje, je černé, bílé, šedé, kdybych použil barvu, nebyla by to pravda,“ vysvětlil režisér Robert Gliński. Nedal hrdinkám ani stopu naděje: „V prostředí, kde děti nemají žádné cíle, zájmy, budoucnost, hodnoty ani autority, šťastné konce neexistují.“
Také korejský film Bongja představil dvojici hrdinek, ženu oddanou rýžové pálence a dívčinu odnikud, která život té první obrátí naruby. „Bude to nejkrásnější a nejprostší film, jaký jsem kdy udělal,“ slíbil si prý jeho režisér Park Chul Soo, a dodal, že ho ženy zajímají daleko víc než jeho vlastní zážitky veterána vietnamské války. Z Maďarska přišel Chico, „ideologicko-dobrodružný film s cestováním, revolucemi a válkami napříč světem,“ jak říká režisérka Ibolya Feketeová portrétu profesionálního radikála, kterého už dějiny nepotřebují.
Karen Šachnazarov přivezl ruský příspěvek Jed aneb Světová historie travičství. „Chtěl jsem mluvit o dnešních mezilidských vztazích v Rusku a aby to bylo stravitelnější, zvolil jsem žánr komedie a motivy ze slavných travičských případů dějin. Obecně vzato, jed je život bez morálky,“ pojmenoval režisér současný příběh milostného trojúhelníku s odkazy do dějepisu, jeden z mála v letošní soutěži, který si troufl na happyend. Což se naopak ani nedalo čekat od mexického Fialkového parfému, neboť režisérka Maryse Sistachová v něm líčí pravdivý osud školačky nucené vlastním bratrem k prostituci. „Ve skutečnosti to dopadlo ještě tragičtěji, námět jsem našla v černé kronice,“ říká.
Kolekci neradostných příběhů včera uzavřel český Anděl Exit, jehož režisér Vladimír Michálek ovšem chystá koncem září do kin nový film docela jiného ražení – Babí léto, prý hereckou poctu Vlastimilu Brodskému v roli „nezdolného staříka, který odmítá rezignaci kvůli věku.“ Těžko říci, jaké jsou šance Anděla Exit v očích poroty, ale zahraniční novináři chválí celou generaci našich děl. Ron Holloway z Moving Pictures píše: „Festival je svědkem zrození druhé české nové vlny: Svěrák, Zelenka, Gedeon, Hřebejk, Ondříček, Michálek, Vávra.“
