Wajdův Pan Tadeáš vypráví epický příběh, kterému nechybí nic, co by mělo tento žánr obsahovat - zrada, láska, vášeň, velkolepé bitvy čítající tisíce vojáků, to vše na pozadí historických událostí v období, kdy Evropu sužovaly kruté napoleonské války. Děj filmu líčí naděje polského národa v pokoření ruských agresorů.
Na otázku, proč se rozhodl zfilmovat Mickiewiczovu báseň, odpověděl Wajda: "Měl jsem silnou intuici, kterou mohu jen těžko vyjádřit slovy, že Poláci chtějí vidět přesně takový film. Film v polštině, s polskými herci, založený na té nejznámější polské literatuře. Film, který by ukázal romantický svět našeho dětství. Přirozeně, takový svět existuje jen v představách, snech, a jinak tomu asi nikdy nebude. Mickiewicz minulost zidealizoval, aby byla poetičtější".
| Pan Tadeáš Polsko, Francie, 1999 |
| Režie: Andrzej Wajda |
| Scénář: Adam Mickiewicz, Andrzej Wajda |
| Kamera: Pawel Edelman |
| Produkce: Michal Szczerbic |
| Hudba: Wojciech Kilar |
| Hrají: Boguslaw Linda, Daniel Olbrychski, Michal Zebrowski, Grazyna Szapolowska, Andrzej Seweryn, Marek Kondrat, Alicja Bachleda-Curuś ad. |
| Čas: 125 minut |
Recenze Mirky Spáčilové
Wajda natočil důraznější snímky
Andrzej Wajda by zůstal mimořádným filmařem, i kdyby už nenatočil ani metr filmu a poklidně si oprašoval zaslouženého Oscara. On namísto odpočinku dál pracuje, ale třebaže jeho nejnovější dílo Pan Tadeáš vyneslo polským kinům skvělé tržby, ve Wajdově filmografii stojí více v popředí jiné, bolavější a důraznější tituly.
Z přepisu Mickiewiczovy epické básně netrčí veršované dialogy, kterých se režisér tolik bál: herci zvládají šlechtická gesta, jež jsou stejně vznosná jako hudba, i verše z jejich úst plynou vcelku přirozeně, jakoby mimochodem. Nečekaně však podobu velkofilmu zrazuje umělost, aranžovanost, zkrátka návyk takřka televizní. A v tomto televizním modelu pak rozevláté symboly působí jako klišé - alespoň na publikum, jež stojí mimo hrdou polskou sounáležitost.
Hned v úvodu Wajda postaví do kontrastu dva světy: poraženeckou náladu exulantů v přítmí salonů proti líbezné, sluncem zalité krajině, jíž se vrací domů titulní hrdina. Z hracího strojku se line melodie Ještě Polsko nezhynulo a v zahradě mezi pestrými květy se zjevuje dívka v bílém, čistá esence nevinnosti. Kdo si z filmu vybere love story, má vystaráno. Hrdinu sice vláká do svých rafinovaných tenat milostných her i zralá kráska, jinak též obratná intrikánka. Ale což by mohla vyhrát nad svou neteří, onou panenskou bytostí, jež navzdory urozenému původu raději poletuje mezi slípkami na dvoře než plesovým sálem?
Milovníkům bitevních scén, které malebná kamera Pawla Edelmana až přespříliš volně stylizuje, zřejmě víc vyhoví přímočaře rázné americké efekty. A koho pak vlastně zajímá svár dvou starých rodů? Ještě že jeho pradávné pozadí umí postava Boguslawa Lindy tak sugestivně prodat: coby záhadný drsný chlapík s jizvou, v mnišské kápi a s hlasem, jejž ovládá jako šermíř svou zbraň, je králem filmu.
Přírodní idyla a panské radovánky, tedy motivy, v nichž Wajda uměl vždy najít znepokojivé, pokrytecké, drásavé i groteskní tóny, zůstaly v Panu Tadeášovi spíše u znaku, základního pojmenování bez jemnějších nuancí. Závoje tančí a vlají v březovém háji, při apartních "snídaních v trávě" se vedou disputace o umění, hon na medvěda vrcholící sporem o poslední ránu připomene náladu zašlých časů ze Svérázu národního lovu - jenže tahle se tváří smrtelně vážně.
Nakonec se leckterý divák rád vrátí k milostné linii příběhu. V ní víc nežli v té hrdě vlastenecké najde drobné drahokamy. Scéna, při které dychtivý hrdina vybírá své rozkošnické svůdkyni z šatů mravence, je jedním z nich: má odstup, humor, šarm, styl. Vždyť víme, že Wajda to umí - i když tentokrát jen slouží ilustraci dějin.
 Z filmu Pan Tadeáš. |
 Z filmu Pan Tadeáš. |
 Z filmu Pan Tadeáš. |
 Z filmu Pan Tadeáš. |
