Fanoušci je milují, jejich desky se prodávají po krabicích a Pokondři jakoby vedeni heslem v nejlepším přestat věší svoji pěveckou kariéru na hřebík.
To je poslední myšlenka, kterou o sobě na svých internetových stránkách vyslovili Miloš Pokorný a Roman Ondráček na konci roku 2001.
Pak zmlkli. Zdálo se, že dvojice parodující šlágry hudební scény mizí ze showbyznysu. Po dvouleté přestávce však mládenci vydali novou desku.
* V roce 2001 jste udělali desku Jéžišmarjá a pak o vás až do dnešních dnů nebylo slyšet. Proč?
Miloš: S Romanem jsme se kdysi dohodli, že když přestaneme mít dost nápadů, takvysoce uměleckou činnost přerušíme. Ta chvíle přišla před dvěma roky.
* V době, kdy album Jéžišmarjá bylo nejprodávanější deskou roku?
Miloš: Prodávalo se dobře, ale když jsme ho dělali, neužili jsme si ve studiu tolik legrace jako dříve.
Roman: Všude jsme sice vykládali, že si za deskou stojíme, ale to jsme trošku prášili. Léta vymýšlíme parodie na známé písničky, ale tohle už trošku smrdělo parodií na nás dva.
Miloš: Proto jsme se dohodli, že něco dalšího natočíme jen tehdy, když budeme mít opravdu dobré nápady.
* Vydali jste nové album Kuss. Je plné opravdu dobrých nápadů?
Roman: Je v pořádku, to můžeme tvrdit na sto procent. Tentokrát jsme k sobě byli obzvlášť přísní.
Miloš: Snažili jsme se, aby nahrávky vyzněly ještě dokonaleji než v minulosti. Ovšem principiálně se deska neliší od pěti předcházejících. Znovu parodujeme písničky, které máme nebo naopak nemáme rádi.
Roman: Zůstáváme i nadále jakýmsi multimediálním varietním tělesem, které musí pobavit samo sebe, aby mohlo bavit i fandy. Kvůli tomu rozhodně nebereme hodiny zpěvu.
Miloš: Nejsme opravdoví muzikanti, nikdy nevydáme autorskou desku. Naše diskografie už nebude příliš narůstat. Pravděpodobně uděláme ještě jedno album, kterým asi uzavřeme kapitolu Těžkej Pokondr.
Lucii Bílou jsme sfoukli za sedm minut
*Jak vznikají vaše písničky?
Miloš: Začíná to v autě, kde nám hraje rádio a bavíme se o hudbě, kterou slyšíme. Tam padají první nápady. Potom si vytipujeme širší okruh písniček. Odhadujeme, jestli na tu kterou skladbu dostaneme práva, a vymýšlíme slogan. Třeba že Felicita bude Felicia nebo Sladké mámení nazpíváme jako Špatné trávení. Pak o tom mluvíme s Fanánkem (Lou Fanánek Hagen, nejčastější textař Těžkýho Pokondra - pozn. red.). Musíme zvážit, zda jsme schopni melodii uzpívat, a ve studiu to vše kvalitně natočit.
Roman: Někdy míváme s původními autory písničky nebo majiteli práv problém a povolení nedostaneme, zatímco jindy to jde hladce. Když jsme z písně Dívám se, dívám udělali Maso na guláš, autoři Hapka s Horáčkem byli v takové pohodě, že nám dali nejen svolení, ale i hudební základ, který natáčeli v Londýně. Tím nám ušetřili dobrých padesát tisíc. Věnovali to s jedinou prosbou. Řekli: Kluci, hlavně nám to nepokazte. My odpověděli: Žádné strachy, jenom to vylepšíme! Pouze vokál Lucie Bílé nám k hudebnímu základu přidat nemohli. Ale to nevadilo, Miloš má hezkou fistuli, bylo jasné, že to místo Lucky v pohodě zvládne. A taky že jo. Sfoukl to ve studiu za sedm minut.
* Jednou z nejvydařenějších písniček vašeho nového alba je Špatné trávení napsané na hit Heleny Vondráčkové, známý z filmu S tebou mě baví svět. Kdy vás napadlo parodovat Sladké mámení?
Roman: Loni v létě v jednom pražském baru. Diskžokej pouštěl všechno možné, ale lidi pořád dřepěli. Až vytáhl Sladké mámení. K mému úžasu všichni zvedli zadky a šli tančit. Nejprve vstala většina holek. A protože to byly mladé a hezké holky, hned na parket vystartovali i frajeři, kteří tam lovili. Vida, jak Sladké mámení všechny probralo, pomyslel jsem si s tím, že by stálo za to, abychom tuhle písničku ještě vypilovali.
* Slýcháte výtky, že se přiživujete na něčem, co proslavili jiní?
Roman: Samozřejmě jsme takové názory slyšeli. Prý parazitujeme na cizích písničkách. No a co? A kdo ne? Horší je, když se pod to drze podepíšete a děláte jakoby nic, jako že vy jste ten autor. To je asi větší parazitování. My si děláme srandu, což možná někomu trochu vadí, ale lidi se tomu rádi zasmějí. Málokdo ví, že se ventilujeme zásadně po práci, kterou teď máme v Expres rádiu, a že Pokondr pro nás není, zaplaťbůh, hlavním zdrojem obživy.
Čekáme na Armaniho
* Vždycky jste vystupovali v dobře padnoucích oblecích. Nechystáte změnu image?
Roman: Proč bychom něco měnili? Přece najednou nevylezu ve zvonáčích nebo v kůži? No a co si budeme vyprávět, tyhle hadry hodně věcí zakryjí. A brýle zrovna tak. Jsme ve středním věku a nechodíme se obden rýsovat někam do fitka. Takže už každý máme své koketní bříško. Aco má být? Podle mé ženy ke mně patří, bez něj bych to prý nebyl já.
Miloš: Oblek vypadá důstojně a seriózně. Naše muzika se někomu naopak zdá nedůstojná a neseriózní, takže dohromady jde o optimální kombinaci. Myslím, že každému trochu chytřejšímu člověku, který nás uvidí zpívat v obleku, ihned dojde, že si děláme legraci.
Roman: V saku a v kravatě nám to prostě sluší. Jenom se divím, že dodneška nepřišel nějaký Armani nebo Hugo Boss a neřekl, kluci, děláte to dobře, pojďte si vlézt k nám na billboard. No řekněte, kdo jiný by tam z našich umělců měl být?!
* V prosinci 2001 jste koncertovali v napěchované pražské Lucerně. Nechcete si to zopakovat?
Roman: Rádi bychom, ale buďme rozumní. Lucerna nás stála osm set tisíc korun. To je velká investice.
* A kolik jste vydělali? Asi hodně, když bylo vyprodáno.
Miloš: Výdělek? Žádný nebyl. Platíte choreografy, tanečníky, najatou kapelu, světla, zvuky, scénu... K tomu drahý pronájem Lucerny. Pokud nemáte velkého sponzora, který výdaje uhradí, a stanovíte lidové vstupné, nemůžete počítat se ziskem. Vnašem případě nula od nuly pošla. A kdyby na koncert nepřišlo dost lidí, tak jsme ještě dopláceli, ale to je jedno. Chtěli jsme ho.
* Můžete rozptýlit dva roky staré fámy, které říkaly, že jste se rozešli kvůli pití a hádkám.
Roman: Skutečnost byla jiná. Předloni oVánocích - na Hod boží - jsem pozval Miloše na piknik k sobě domů. Důvěřivě jsem mu ukazoval svého starého walkmana. Můj zamilovaný kousek, který ještě nebyl na malé tužkové baterky, ale na dva buřty. Raritka zralá do technického muzea. Nechci teď na Miloše vyloženě ukazovat prstem, ale fakt je, že se po jeho návštěvě walkman ztratil a už se nikdy nenašel.
Miloš: Takže jsme se na dva roky nerozešli kvůli alkoholu ani kvůli hádkám. Důvodem byla krádež.
Roman: Proto jsme se poštěkali. Teď znáte celou pravdu.
TĚŽKEJ POKONDR
Dvojici tvoří devětatřicetiletý Miloš Pokorný a o dva roky mladší Roman Ondráček. Oba vyhlášení rozhlasoví moderátoři v současné době pracují v pražském Expres rádiu - Pokorný jako programový ředitel, Ondráček je hudebním ředitelem. Těžkej Pokondr vydal první album Sbohem Tvá Máňa koncem roku 1995. Zatím nejžádanější album Vypusťte Krakena vyšlo v roce 1999 a prodalo se ho přes 150 tisíc kusů. Tento týden se dostala na trh šestá deska nazvaná Kuss. Její veřejný křest je naplánován na 4. prosince do pražského klubu Lucerna Music Bar.
 Těžkej Pokondr, Miloš Pokorný (vlevo) a Roman Ondráček, v úboru Rychlých šípů. |
 Těžkej Pokondr v rytmu disco. |
 Těžkej Pokondr během on-line rozhovoru v redakci iDNES. Miloš Pokorný (vpravo) a Roman Ondráček. |
 Těžkej Pokondr během on-line rozhovoru v redakci iDNES. Miloš Pokorný (vlevo) a Roman Ondráček. |
 Těžkej Pokondr během on-line rozhovoru v redakci iDNES. Miloš Pokorný (vlevo) a Roman Ondráček. |
 Těžkej Pokondr během on-line rozhovoru v redakci iDNES. Miloš Pokorný (vlevo) a Roman Ondráček. |
 Těžkej pokondr - Jéžišmarjá. Obal alba. |
