Po olympijských hrách v Londýně, kde tehdy jednadvacetiletý judista Lukáš Krpálek obsadil konečné sedmé místo, si jedna z jeho prvních trenérek Květa Smutná zahrála na věštkyni. „V jednadvaceti je na takový úspěch brzy, musí si počkat. Ale z Ria už medaili přiveze,“ nechala se před čtyřmi lety slyšet.
A nyní na její slova došlo. Její někdejší svěřenec si ve čtvrtek medaili skutečně vybojoval. Navíc hned zlatou.
„Je to úplně fantastické,“ rozplývala se Smutná, která prý Lukášovy výsledky kontrolovala na internetu. „Jsem na dovolené, takže jsem jen přes internet sledovala pavouka. Jak se pral, to nevím, to bych lhala. O to víc jsem ale byla nervózní,“ svěřila se.
Krpálek opustil judistický oddíl SK Jihlava už v dorosteneckém věku a podle Smutné to byl správný krok. „On je veliký a v jeho váhové kategorii tady moc lidí není. Takže pokud takový kluk potřebuje nějaký sparing, tak v menším oddíle to prostě nejde. To by musel někam dojíždět. Proto si myslím, že špatně neudělal,“ připomněla jeho odchod do USK Praha.
Neznámé číslo na mobilu
Se svým šikovným svěřencem je už nějakých deset let v kontaktu jen přes e-maily a telefon. „Jinak to nejde. On je pořád pryč, a když má nějaké volno, tak se věnuje rodině. Což je pochopitelné. Esemesku jsem mu samozřejmě poslala hned po posledním zápase,“ prozradila.
Podobnými zprávami byl olympijský vítěz ve čtvrtek v Riu doslova zavalený. Ale pořádnou nálož „esemesek“ ve svém mobilu objevil také v Jihlavě jeho bratr Michal. „Dostal jsem jich snad dvě stě, takže si nedovedu představit, kolik jich měl brácha,“ smál se Lukášův starší sourozenec, který se až do roku 2014 rovněž věnoval judu.
Sám se proto o kontakt s bratrem raději ani nepokoušel. „Jenže asi o půlnoci mi najednou volalo nějaké neznámé číslo. Tak jsem si říkal, kdo to může být. A on to byl brácha. Jenom jsme se ale pozdravili, já mu pogratuloval, řekli jsme si pár prvních dojmů. A pak už jsem jen slyšel: Míšo, nezlob se, já už musím končit. Už tu mám zase nějaké rozhovory,“ svěřil se Michal Krpálek. Pořádnou oslavu zlaté medaile prý naplánují, až se Lukáš vrátí z Ria.
Příliš mnoho energie
Zatím Jihlava slaví i bez něj. „Je to fantastická věc. Už připravujeme gratulaci. A moc rádi bychom ho pak tady na hejtmanství přivítali a poděkovali mu. Pokud tedy bude mít čas,“ hlásil hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek.
Což o to, pětadvacetiletý Krpálek se do Jihlavy vrací poměrně pravidelně, ovšem s tím časem to teď bude mít úspěšný judista asi dost nabité. A lidé, kteří by mu osobně chtěli popřát, by se ani nedali spočítat.
„Udělal mi obrovskou radost,“ svěřil se například jeho někdejší učitel tělocviku Pavel Pokorný. „Měl jsem ho sice jenom jeden rok, bylo to v deváté třídě, ale už tehdy byl výjimečný. Na co sáhl, to mu šlo. Hrál výborně fotbal, florbal i basket. A hlavně byl neuvěřitelný gentleman,“ zavzpomínal.
Ostatní učitelé ze Základní školy E. Rošického by s ním ale tehdy možná moc nesouhlasili. „Pamatuju si, že v ostatních předmětech měl problémy vydržet sedět v lavici. Na pedagogické radě se pak řešilo, jakou známku z chování mu dát,“ prozradil s úsměvem Pokorný. „Ale to prostě vycházelo z toho, že on se potřeboval pořád hýbat. Měl obrovskou spoustu energie a je super, že ji využil právě v judu,“ dodal.
