Ohlazené balvany odolného granitu výrazně přispěly k autentické tváři České Kanady. Masivní žulová věž i obří kameny okolo vrcholu Klepce u Přišimas zase poskytly v předminulém století sugestivní kulisu vlasteneckým táborům lidu. Avšak seskupení balvanů situovaná severozápadně od Žihle lámou rekordy. Tady se pod klenbou dřevin tyčí největší žulový balvan naší republiky.
Nevýhodu zimních výšlapů představuje krátký den. Proto volíme jednodušší variantu výletu a ze silnice mezi Žihlí a Rabštejnem nad Střelou odbočujeme na cestu směřující k rekreačnímu středisku Sklárna. Parkujeme poblíž křížení silničky se žlutou značkou, pak už po svých hvězdicově zamíříme na nejatraktivnější místa.
Oblast s žulovými giganty u Žihle tvoří součást přírodního parku Horní Střela.
Za pár minut nás přivítal první útvar, hned u cesty si v mladé smrčině hověl přerostlý kamenný hříbek. Přestože tudy nevede značka, tak na Hřib upozorňuje standardní tabulka, jakou známe z turistických rozcestníků.
Skalní město s viklany
My se ovšem od Hřibu vracíme kousek zpátky a po žluté putujeme k severozápadu. Prakticky hned od začátku nás doprovázejí kamenná stáda balvanů obrostlých mechem. Vzápětí se před námi vynořili majestátní žuloví obři. Ledabyle poházené balvany granitu tu zformovaly miniaturní skalní město. Skalní město evidentně patří k oblíbeným cílům, z ohniště vedle balvanů stoupal dým a partička výletníků si nad plameny opékala buřty.
Skalní město poskytlo kulisu záběrům z pohádky Zdeňka Trošky Zakleté pírko.
Nynější skalní útvary jsou zbytky pevného žulového jádra obnaženého po odplavení zvětralin.
Povrch skal navenek působil, jako by ho precizně opracovaly nástroje sochaře. Boční stěny skal postrádaly jedinou trhlinu nebo žlábek, ovšem dole u kořenů borovic zela klasická skalní mísa naplněná vodou. Dva kameny posazené na temenech jednotlivých balvanů lze považovat za viklany. Proto se skalnímu městu také říká U viklanů, respektive Viklan.
Další dvě malá skalní města se schovávají mimo značené stezky. První se rozprostírá nedaleko žluté značky západně až severozápadně od viklanů. Druhé zajímavé seskupení zase leží poblíž Uhlířské louky, kousek od červené značky. Pasáže ozdobené giganty granitu udávají internetové zdroje rovněž na území okolo kóty Nad myslivnou.
K Bábě a Dědkovi
Dobrodružné pátrání necháváme stranou a raději se držíme prověřených cest. Vracíme se z odskoku k viklanům zpět a šlapeme po žluté směrem k Žihli. Každou chvíli se podél stezky objeví izolovaný žulový solitér, menší kamenné stádo nebo malebná skaliska. Ta nejhezčí kupodivu nezobrazuje ani mapa, přitom jsou nádhernou ukázkou bochníkového zvětrávání žuly.
Bába je široká 12 metrů a dosahuje poloviční výšky.
Občas míjíme kameny s nápadně ostrými hranami, případně poškozené roztříštěné bloky. Místní kvalitní žula samozřejmě neunikla pozornosti tamních obyvatel, znamenala pro ně cennou surovinu. Zpočátku se granit dobýval výhradně ručně a těžba se soustředila na rozbíjení jednotlivých kamenů. Později tu vznikly drobné lomy, které nyní již splynuly s přírodou. Nástup trhavin sem přinesl vážnou hrozbu. Tehdy málem zanikly i dva největší kolosy. První se jmenuje Bába.
Procházíme hustou bariéru smrků, když se najednou před námi objeví ohromný žulový gigant. Proti Bábě jsou všechny ostatní dnešní útvary drobečci! Zhruba o pět minut chůze dál prosvítá mezi kmeny borovic její druh – Dědek.
Dědek je vysoký zhruba pět metrů, na šířku pak měří dvojnásobek.
Také on nás uchvátil gigantickými rozměry, zejména při porovnání s menšími „vnoučaty“ rozkutálenými kolem něj po lese. Hladké balvany působí na krajinu v Česku dost nezvykle a exoticky.
Informace o přesných rozměrech se mírně liší, podle většiny Bába o fous překonala Dědka a přísluší jí primát největšího žulového balvanu České republiky. Menší část podkladů naopak favorizuje Dědka, který se prý dočkal zápisu do encyklopedie rekordů naší neživé přírody.
Zarostlé trosky zámku a raritní smírčí kříž
Kamenní obři u Žihle přitahují také vyznavače adrenalinu. Nicméně Dědek, Bába i skalní město s viklany patří mezi chráněná území. Takže na klasické lezení s lanem zapomeňte.
Lovecký zámeček Nový Dvůr vyhořel na sklonku druhé světové války.
Hlavní magnetem výletu pro nás byla příroda, hezkým doplňkem byly drobné kulturní památky. První objevujeme hned na začátku, odbočce ke Sklárně dominuje barokní sousoší s motivem ukřižovaného Krista, před kterým v mnišské kutně klečí svatý Peregrin Laziosi. Sousoší zde nechal instalovat majitel rabštejnského panství jako výraz poděkování za vyléčení zlomené nohy po pádu z koně.
Opodál objevujeme zarostlé trosky loveckého zámečku Nového Dvora. Obec Žihle pro změnu zaujme dvěma barokními kostely. My se tu krátce zastavili kvůli prostému smírčímu kříži umístěnému několik kroků od náměstí. Jedná se vzácný druh křížových kamenů, takzvanou kruhovou stélu. Ty se u nás vyskytují pouze v západní půli Čech, především na Plzeňsku. Odborníci dávají kruhové stély do souvislosti s cisterciáckým klášterem v Plasích. A zřejmě plnily roli hranečníků.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Region rekordů |
