Divný ostrov leží mezi Německem, Polskem a Švédskem, ovšem patří Dánskému království. Má rozměry zhruba 30 x 20 kilometrů a plochu jen o trochu větší, než zabírá administrativní území české metropole Prahy. Najdeme tu malebné útesy (jaké to překvapení v placatém Dánsku), starobylé kostely a řadu nesnesitelně čistých městeček a vesnic.
Sbohem, křídové útesy
Plujeme už skoro hodinu a od křídových útesů Rujány na jižním obzoru se stále ostře odráží dopolední slunce. Když je konečně začne „pohlcovat“ moře, před přídí se začne objevovat jiný, méně dramatický kus suché země. Balt je zkrátka malé moře. Za tři a půl hodiny přistáváme na Bornholmu.
Před vyplutím jsme ostrov vyhodnotili jako zřejmě nejméně známou a nejhůře dostupnou oblast v akčním rádiu jednodenní cesty z Prahy. Vždyť Sassnitz dělí od české metropole jen 660 kilometrů hladké jízdy po dálnici.
Jenže lodě na Bornholm jezdí spíše sporadicky a plavba samozřejmě není zadarmo, stejně jako živobytí v nepříjemně drahém Dánsku.
Křížem krážem cyklistickým rájem
V přístavu Rønne nejprve zjišťujeme vše potřebné v obřím a výtečně vybaveném informačním centru, položeném hned vedle terminálu, a poté se přesunujeme do nejbližší půjčovny kol. Za chvíli můžeme vyrazit s pomocí nejběžnějšího a nejpřirozenějšího dopravního prostředku, který lze na ostrově použít.
Výhled z pevnosti Hammershus k severu. Úplně v pozadí dokonce prosvítá jižní pobřeží Švédska.
Že má Bornholm výtečnou infrastrukturu pro cykloturistiku, to jsme věděli předem. Že je to cyklistický ráj dovedený v podstatě k dokonalosti, to si ovšem osaháváme až na místě. Úplně celý ostrov je protkaný geniálně vedenými a dobře značenými cyklostezkami a s pomocí mapy se samozřejmě lze pustit kamkoli po místních silničkách a cestách, které spojují zdejší vesnice a osady.
Nelze přitom mluvit o fádnosti. Povrch Borhnolmu je (alespoň na dánské poměry) solidně kopcovitý, západní a severní pobřeží lemují dramatické útesy a centrální část ostrova pokrývá souvislý les. K malebnosti prostředí přispívá i architektura, již typicky skandinávská, s výrazně barevnými cihlovými či dřevěnými domy, na nichž převládají oranžové, červené a žluté tóny.
Běžná ulice ve správním středisku Bornholmu, městečku Rønne. Mrakodrapy tu nečekejte, ulice lemují nízké domky povětšinou z cihel.
Centrální část ostrova je osídlená velmi řídce, samotami nebo malými osadami (na trase Rønne-Pedersker).
Téměř všude tam, kde jedeme po běžné silnici, lze využít cyklopruhů, ale ono je to vlastně jedno. Provoz je nepatrný, a pokud se nějaké auto vyskytne, míjí nás velmi uctivým obloukem. Největší překážkou tak může být počasí. Nejde ani tak o déšť (srážky jsou na Bornholmu celoročně nízké a slunečních hodin během roku o dost více než např. v Praze), ale hlavně o vítr. Ten fouká téměř neustále a ̈i z rovinatých úseků dokáže udělat docela pracnou záležitost.
Na největší pevnost
Jako základnu bereme chatku v kempu na okraji Rønne a vyrážíme na průzkum západního pobřeží. Zprvu jedeme lesnatým, nepříliš členitým prostředím kousek od moře. Pak přichází v osadě Hasle první mimořádná scenérie. Malý přístav, historická udírna a vesnické domky rozházené kolem travnatých plácků vytvářejí krásný celek.
Cestou dál k severu se cyklostezka dostává pod útesy a profil přitvrzuje. Chvíli sice šlapeme přímo podle vody za hučení příboje, skřehotu racků a svistotu větru, ovšem za chvíli se cesta zvedá vzhůru tak prudce, že musíme dokonce tlačit. A pak je to nahoru a dolů a zase znovu. Kdo by to do placatého Dánska řekl.
Členitý úsek nás nakonec přivádí na silnici vedoucí k majestátní pevnosti Hammershus. Vidět je z dálky a není to pohled ledasjaký, je to totiž nejmohutnější pevností stavba v celé Skandinávii. Opevněné sídlo tu vybudovali nejpozději ve 13. století a pevnost byla zřejmě vícekrát svědkem sporů a bojů mezi dánskými panovníky a arcibiskupy ze švédského Lundu.
Pevnost Hammershus „sedí“ na vysokém útesu.
Pláž u Sandvigu
Hammershus stojí těsně nad desítky metrů vysokým kolmým srázem k moři a z vnitrozemí byl chráněn impozantní hradbou, v nejzranitelnějším místě i mohutným příkopem. Kola necháváme stát na parkovišti (dál se s nimi ani v tomto cyklistickém ráji nesmí) a na prohlídku vyrážíme pěšky. Areál pevnosti je volně přístupný a z řady míst se otevírají nádherné pohledy podél pobřeží. Ne náhodou jde o nejlepší vyhlídkové místo ostrova.
Z Hammershusu sjíždíme ještě na severní cíp ostrova do vesnice Sandvig. U nejsevernějšího bodu Bornholmu stojí zdaleka viditelný maják (opět jen pěšky, prosím) a ještě před ním pěkná pláž. Jsou tu dřevěná mola, písek a blankytné moře. Ovšem teplotu vody odhadujeme na nějakých 18 °C. Slaný je Balt tak málo, že po expresním vykoupání a neméně expresním osušení na sobě žádný slaný povlak necítíme.
Srdce ostrova s bachratými kostely
Následující den vyrážíme podél jižního pobřeží a poté na průzkum centrální části ostrova. Sluneční strana Bornholmu není tak členitá jako západ či sever, ale i tak jedeme pěkný kus na terase nad pobřežím. A pak řidítka zalamujeme do vnitrozemí. Geografický střed ostrova dnes pokrývá souvislý lesní komplex, do něhož musíme citelně vystoupat. Dlužno dodat, že „tonáž“ bicyklů z půjčovny je taková, že cítit je i malý kopeček.
Almindingenský les, jak se oblasti říká, je poměrně mladý. Až do začátku 19. století oblast pokrývaly obecní pastviny, ale pak je obehnali plotem a již 200 let tu probíhá lesní hospodářství. V této části Bornholmu není vůbec žádné osídlení, křižují ji pouze dvě silnice a samozřejmě několik cyklostezek.
Okrouhlý kostel v Østerlarsu
Po jedné z nich projíždíme nedaleko nejvyššího bodu ostrova (kóta Rytterknægten se 162 metry patří k nejvyšším v celém Dánsku!) a míříme do osady Østerlars, proslulé starobylým chrámem. Jde o jeden ze čtyř tzv. kruhových či okrouhlých kostelů (dánsky rundkirke), které se na Bornholmu dochovaly.
Ten v Østerlarsu je z nich největší a zřejmě také nejstarší, vybudován byl již kolem roku 1160. Okrouhlé kostely mají charakteristický tvar, kdy k centrální svatyni na kruhovém půdorysu přiléhají předsíně a také opevnění. Kostely totiž ve středověku sloužily také k obraně. Omítnuté jsou bíle, naopak střechy pokrývá tmavý šindel, což vytváří zajímavé kontrasty. V interiérech všech kostelů se dochovaly fragmenty středověkých fresek.
Poslední den nám loď zpět do Německa odplouvá brzy ráno, jedeme tedy na kolech do přístavu a za ostrého ranního slunce podle předchozí dohody necháváme bicykly před uzavřenou půjčovnou. A v klidu odcházíme na trajekt: představa, že by na Bornholmu někdo něco ukradl je totiž asi podobně pošetilá, jako kdyby tam měl zítra spadnout meteorit. O důvod víc se vrátit.
Může se hoditDoprava na Bornholm - Ze střední Evropy vede jediná rozumná cesta na Bornholm lodním trajektem, který několikrát denně vyplouvá z přístavu Sassnitz na německém ostrově Rügen (Rujána). Pozor, lodě startují z nového přístavu (Fährhafen Sassnitz), vzdáleného sedm kilometrů z centra města. Plavba trvá tři a půl hodiny. Rezervace jsou možné předem např. na www.aferry.com, ale jízdenku lze koupit většinou i na poslední chvíli přímo v přístavu. Na Bornholmu je přístaviště přímo v Rønne, v pěším dosahu z centra. Na ostrově je sice také letiště, ale přistávají tam letadla jediné pravidelné linky, a to z Kodaně. Informace Ceny |
