Tryskové proudění se vyskytuje především mezi 30° až 50° severní a jižní šířky. Zasahuje tedy do nejfrekventovanějších letových tras – atlantické z Evropy na východní pobřeží USA a pacifické ze západního pobřeží USA do Asie.
Vědci z Oceánografického institutu ve Woods Hale (WHOI) a z Wisconsinské univerzity nyní zjistili, že se tryskové proudění mění a jde podle nich o důsledek globálního oteplování. Hannah Barkleyovou, jednu z autorek projektu, podle britského listu Daily Mail k výzkumu inspirovala jedna z cest z havajského Honolulu do USA. Uvědomila si totiž, že let byl kratší než obvykle. „Jako první mě napadlo, jaký byl asi ten den vítr ve vysokých letových hladinách,“ říká její kolega a vedoucí projektu Kris Karnauskas.
Vědci pak z databáze Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) zjistili, že onoho dne byl polární jet stream mimořádně silný. Zpomalování a zrychlování tryskového proudění je způsobeno změnami teplot oceánů zejména v rovníkové oblasti a mění se v průběhu roku. Vědecký tým však zjistil, že výkyvy jsou stále extrémnější.
Výzkumníci si vyžádali také záznamy o délce letů čtyř amerických leteckých společností, které provozují lety mezi Honolulu a městy na západním pobřeží USA, a porovnali data za posledních 20 let. Zjistili, že délky letů naprosto přesně odpovídají rychlosti tryskového proudění v daném období. Rovněž si ověřili, že zpomalení letů při cestě z východu na západ je větší než zrychlení při cestě opačným směrem.
Začarovaný kruh: delší let, více paliva, více emisí, více změn
Například pokud se let na východ kvůli větru zkrátí o deset minut, let opačným směrem proti stejně silnému větru cestu se prodlouží o jedenáct minut. Rozdíly se tedy nevynulují a celková doba, kterou letadla stráví ve vzduchu, se pomalu zvyšuje.
A v tom je problém. Čím delší dobu totiž letadlo ve vzduchu stráví, tím více spálí paliva a vyprodukuje více skleníkových plynů, které vedou k dalším klimatickým změnám. A v důsledku k dalšímu prodloužení času letů.
Patrick Smith, dopravní pilot a letecký publicista, však upozorňuje, že z růstu objemu emisí nelze vinit jen leteckou dopravu. „Komerční letecká přeprava je zodpovědná za méně než čtyři procenta emisí skleníkových plynů.“
Nic to však nemění na tom, že prodlužování letů, byť by šlo i o krátké časové úseky v rozmezí několika minut, vede k velkému nárůstu emisí. Tým z WHOI a Wisconsinské univerzity vypočítal, že kdyby se jen lety z a do USA prodloužily o uvedenou minutu na každý zpáteční let, znamenalo by to, že letadla ročně stráví ve vzduchu o 300 tisíc hodin navíc. To znamená značný nárůst spotřeby paliva, nákladů a také emisí skleníkových plynů, hlavně oxidu uhličitého.
Aerolinky podle vědců zatím tento jev příliš nebraly v potaz při plánování letů (vyhnout se mu do jisté míry dá například úpravou letové trati nebo volbou takové letové hladiny, kde není protivítr tak silný). O omezení spotřeby paliva, a tím pádem o ušetření nákladů i o snížení emisí, však usilují i výrobci letadel a jejich součástí, zejména motorů.
