Já jsem byla přiřazena jako výpomoc do kuchyně. Zde se připravovalo jídlo pro oddělení lahůdek (deli) - saláty a předpřipravené večeře určené k ohřátí v troubě nebo mikrovlnce. Vedle těchto produktů se přímo v prostorách deli připravovaly hlavně nejrůznější sendviče, panini, hamburgery a hotdogy.
Dalším úkolem pro kuchyni byla příprava jídla na cateringy, které si lidé objednávali na své párty, večírky. V případě zájmu zákazníků obsluhovali na takovéto párty zaměstnanci obchodu, především pak právě z deli a kuchyně.
Jídlo ve velkém
Stravování v Americe je od českého dost odlišné. Typickým obědem našich amerických spolupracovníků byl sendvič, sáček brambůrků a nějaká sladká limonáda. Snídani pak kralovalo především sladké pečivo (muffiny, donuty nebo croissanty). Oblíbený byl také tzv. breakfast sandwich, tedy houska nebo bagel, jehož základ tvoří vajíčko a sýr, podle volby pak doplněný buď slaninou, masovým karbanátkem nebo šunkou.
Provincetown, Cape Cod, USA
Porce mě překvapovaly nejvíce u nápojů - když jsem si dala malou kávu, malé frapuccino nebo třeba malý ledový čaj (iced tea), většinou jsem obdržela půllitrový kelímek, který jsem rozhodně neměla šanci dopít až do dna. Jejich malá zmrzlina se rovná zhruba tak čtyřem až pěti klasickým kopečkům, které byste dostali v Česku, opět bez šance celé sníst. Radši jsem si objednávala tzv. kid-size, tedy dětskou porci.
V oblíbenosti pokrmů, které jsme v obchodě připravovali, na Cape Codu jednoznačně na plné čáře vítězí chicken salad – uvařená a na malé kousky „natrhaná“ kuřecí prsa, smíchaná se směsí zelených hroznů, zelených jablek a cibule (část rozmixovaná v mixéru a část pokrájená na menší kousky), majonézou a citronovou šťávou. Pro nás poněkud nezvyklá kombinace, v Americe je to však klasika. O chicken salad byl takový zájem, že se v kuchyni vyráběl hned několikrát denně, nejčastěji ze všech salátů. Saláty z kuřete jsou tam celkově populární na mnoho způsobů – dalším příkladem může být cranberry-nut chicken salad, tedy stejný kuřecí základ jako pro chicken salad, jen se spolu s majonézou smíchá ještě s brusinkovou omáčkou a ořechy.
Jedna z mnoha nádherných pláží na Cape Codu
Oblíbenou stálicí v nabídce pak byl třeba i macaroni salad – těstoviny „kolínka“ smíchané s nadrobno nakrájenou paprikou, cibulí, nastrouhanou mrkví a majonézou.
Nejdražší položkou z celé nabídky pak byl legendární lobster salad, tedy salát z humra. Humří maso je samo o sobě tak delikátní záležitostí, že se k němu už jen nadrobno pokrájí trocha řapíkatého celeru a petrželky, přidá troška majonézy a exkluzivní salát, za který zákazníci neváhají zaplatit horentní sumy, je na světě. Když jsme pak jednou Američanům připravili klasické české bramboráky (kterým říkali potato pancakes), dělaly se jim boule za ušima.
Americké pivo ani zdaleka nechutná tak jako to české. Chutí často připomíná spíše něco na způsob limonády, většinou není moc hořké a dost často je ochucené, takže je ve výsledku vlastně sladké. Naštěstí obchod, ve kterém jsme pracovali, nabízel nejrůznější zahraniční pivní speciály, takže jsme měli možnost pravidelně si dopřávat poctivou „plzničku“.
Peníze a bydlení
Náš plat jakožto zahraničních studentů byla v podstatě minimální mzda (asi 10 dolarů na hodinu), ve svátky, v neděli a přesčasy s padesátiprocentním příplatkem, zhruba 15 dolarů na hodinu). I tak to však pro nás, v porovnání s brigádnickými platy pro studenty v Česku, bylo něco neskutečného. Výplatu jsme pak dostávali každý týden, vždy v pátek, formou šeku.
Bydleli jsme v apartmánu patřícímu našemu zaměstnavateli, který stál hned vedle obchodu, kde jsme pracovali, což pro nás byla velká výhoda. Když jsme třeba šli ráno do práce na půl sedmou, stačilo vstát deset minut předem a v pohodě jsme to stihli. Za ubytování jsme pak platili, na cape codské poměry spíše symbolickou částku, a to 75 dolarů na týden.
Párty pro vyvolené
Podařilo se mi dostat se jako obsluha i na několik večírků. Jak jsem již zmínila, Cape Cod je prestižní adresa a na luxusní několikapatrovou vilu s výhledem na moře zde narazíte na každém rohu. A právě do takovýchto vil jsme v rámci cateringů jezdili, což byl docela zážitek.
Při cestě na jednu párty, která se konala v té snad úplně nejlukrativnější části celého Cape Codu, jsme museli projít kontrolou - prokázat, kdo jsme a uvést, za kým jedeme. Ochranka poté zavolala dané rodině, která catering objednávala, aby ověřila, že co říkáme, je pravda, a teprve potom nám nadzvedla závory, popřála příjemný večer a nechala nás pokračovat v cestě.
Frozen yogurt, v podstatě zmrzlina, veliká dobrota
České "plzničky" v americkém příbytku
Tequila-limeta krevety s koriandrem
Co mě osobně na návštěvách cape codských vil bavilo úplně nejvíce, byly nezapomenutelné pohledy na západ slunce nad oceánem. Dodnes mám v paměti jeden snad úplně nejkýčovitější, v dobrém slova smyslu - neuvěřitelně nádherný západ slunce skrze prosklené francouzské dveře, slunce zapadající nad soukromým golfovým hřištěm přiléhajícím k domu, po kterém běhali králíčci a popocházeli golfisté a slunce se odráželo ve vodní hladině za hřištěm.
Témata takovýchto párty byla nejrůznější, od klasických narozeninových přes extravagantní zásnubní, uvítací party pro nové sousedy z vedlejšího domu nebo třeba party na přivítání léta.
Na večírcích bylo hned několik pracovníků – většinou se zde nacházel samostatný bar a barman buď od nás z obchodu, nebo najatý odjinud. Další člověk, šéfkuchař, pracoval v kuchyni domu a připravoval jídlo na roznos. A ostatní (v závislosti na velikosti párty to bylo od jednoho do pěti lidí) pak na tácech roznášeli dobroty přímo mezi hosty. S úklidem nebo nádobím ještě často vypomáhala paní na úklid, která byla stálou zaměstnankyní domu. Nejčastějšími tématy mezi zúčastněnými pak byla škola a vzdělávání jejich dětí, byznys, jachty a golf. Pokud vám to připomíná scény z amerických filmů, tak v tomto ohledu jsou realitě opravdu věrné.
Na všech párty se většinou podával humr v nejrůznějších úpravách, krevety na několik způsobů, crab cakes (malé smažené karbanátky z krabího masa). Oblíbené byly také třeba tzv. crostinis nejrůznějších variací (něco na způsob našich jednohubek, podávaly se např. s kari kuřetem, rajčaty a bazalkou nebo roastbeefem a karamelizovanou cibulí).
Ostrov Prince Edwarda, Kanada
Nantucketem na kole
Na Floridě jsme se skamarádili s delfíny!
Práce pro každého, kdo ji chce
Velkým šokem pro nás bylo vidět, jak je v Americe, v porovnání s Českem, snadné sehnat práci. Téměř každý obchod, ať už s oblečením nebo třeba potravinami, má na dveřích cedulku „Now Hiring“, tedy nyní přijímáme nové zaměstnance. I když je pravdou, že jsou to hlavně sezonní zaměstnání. Jednou jsme s kamarádkou vešly do obchodu Abercrombie&Fitch a po chvíli si všimly, že nás jedna zaměstnankyně podivně sleduje. Po chvíli za námi přišla s tím, že je manažerka prodejny. Že vypadáme mile a jestli bychom u nich nechtěly pracovat.
Cestování a krásné výlety
Během pracovního pobytu jsme měli možnost procestovat Cape Cod, který se vyznačuje především snovými plážemi, a dva přilehlé ostrůvky Martha´s Vineyard a Nantucket, které jsou díky nádhernému prostředí prázdninovými rezidencemi bohatých Američanů. Měli jsme to štěstí vidět i delfíny a velryby.
Češi ve světě
HONORÁŘ 1 000 korun |
Po práci jsme si pak každý rok dosyta užili zaslouženého cestování. První rok jsme procestovali západ USA (národní parky, Las Vegas, San Francisco, LA) a také východ (Boston, New York, Washington). Druhý rok jsme cestování omezili jen na pár dní v New Yorku, kde jsme si užívali Broadway a víceméně jen nasávali nezaměnitelnou atmosféru města. Poslední rok jsme se pak vydali na Floridu, kterou jsme v pronajatém autě celou projeli. A následně jsme ještě vyrazili do Kanady (Toronto, Ottawa, Montreal, národní parky), která nás naprosto okouzlila.
Všem, co váhají, zda na takové dobrodružství vyrazit, vzkazuji: Jeďte! Je obrovský zážitek seznámit se s americkou kulturou a vidět, jak se žije v zemi, která je tolik odlišná od té naší. A kdo ví, třeba tu najdete ten svůj americký sen…
Cape Cod
