Zveme vás na ojedinělou projížďku po městě nenaplněných ambicí. Slavné centrum britské kolonie bylo před sto lety výstavnější a modernější než Singapur. Z té doby také pochází místní železnice, která vede kolem dokola města. A nabízí tři hodiny syrové zábavy, při které se nebude nudit ani minutu, neboť tak úchvatný zážitek neposkytují ani panoramatické vlaky ve Švýcarsku. Projedete se uprostřed tržnice, budete se dívat stovkám rodin doslova do kuchyně a navíc během tříhodinové cesty prozkoumáte spoustu zajímavostí místní kuchyně. Bude to foukat, drncat, vonět i smrdět...
Jeďte, čím chcete
V Lonely Planet měli jízdní řád, který už dávno neplatí. Také v hotelu měli jízdní řád, který už neplatí. Až na nádraží jsme našli aktuální jízdní řád, který zřejmě platí. Jenže byl celý vypsán v místních kudrlinkách včetně číslic, takže nám byl opět k ničemu.
Naštěstí nikam nespěcháme a tak beze spěchu zamíříme k okýnku pro lístek. Jenže u okýnka prodávají jenom místním, cizinci musí dovnitř, kde zaplatí pětkrát víc. I tak je to bláznivě levné, tříhodinová jízda vyjde na dolar. Společně s lístky získáváme cennou informaci, že vlak přijede za chvilku. Geniální způsob, jak se vyhnout jakémukoliv zpoždění, neboť chvilka může být různě dlouhá.
150 tisíc lidí denně
Ale abychom barmským železničářům nekřivdili. Na 45 kilometrů dlouhé trati se denně sveze 150 tisíc lidí, takže vlaky jezdí zhruba každou půlhodinu. Sotva jsme si stačili prohlédnout unikátní systém chlazení nápojů kapajícím ledem a ochutnat malé zeleninové samosy smažené v černé pánvi na peronu, už u jedné z kolejí se skřípotem trhajícího se plechu zabrzdil vlak.
Klasické vagony s otevřenými okny i dveřmi, podlahou vystlanou zbytky novin i drobky všemožného jídla. Skupinka indických turistů s místním průvodcem nastoupila, tak jsme se přidali a naskočili do vlaku, který se šouravým tempem rozjel zase dál.
Ve vlaku vládne pohoda, nejlepší je posadit se do otevřených dveří.
Prodavač betelu
Je to jako Matějská pouť, kterou strávíte v jednom jediném vagonu. I když v našem případě to bylo trochu jinak. Po pěti stanicích totiž skupinka turistů vystoupila a ve vlaku zůstali jen místní. „Je to okružní vlak? Nebo jede z města pryč?“ zkoušeli jsme prodavače betelu. Nerozuměl za mák, jen roztáhl rty do černého úsměvu plného zkažených zubů. Když jsme ho dotáhli k plánu, naznačil něco, že okružní. Tak dobře, ale moc přesvědčivě to neznělo.
Naštěstí za chvíli přišel průvodčí, který uměl na místní poměry skvěle anglicky. Přestože jeho slovní zásoba činila zhruba patnáct slov, byla mezi nimi slova „špatný vlak“ a „vystoupit“, což jsme na další zastávce udělali a po dvaceti minutách nastoupili konečně do správného vlaku, které objede město a vrátí se zpátky na hlavní nádraží.
Obchody s ovocem či zeleninou přímo na nástupišti
Pro fandy gastronomie
Jak se vlak vzdaloval centru, rostl počet bizarních pohledů a situací. Na nádraží na opuštěných kolejích sušili vyprané košile, na peronu smažili v hrncích nejrůznější speciality a co chvíli kráčeli vagonem hluční prodavači ovoce a dalších laskomin. I když jim člověk nerozuměl ani hlásku, nebyl problém jejich slogany rozluštit. „Mám nejlepší jablka široko daleko,“ halekal jeden, zatímco druhý se ho snažil přehlušit: „Mám nejlepší banány široko daleko...“
Po dvou hodinách jízdy nám notně vyhládlo, a tak jsme začali ochutnávat. A právě to je další skvělý rozměr okružní lokálky. Pokud vám nevadí nedostatek hygieny, můžete podniknout dokonalý průzkum místní fastfoodové gastronomie.
Pozor, jede vlak! Závory se zavírají a otvírají ručně.
Pohled z okna vlaku
Červená podlaha
Nejjednodušší je ochutnávka nakrájeného tropického ovoce či vařených křepelčích vajíček, jejichž cena se pohybuje kolem dvou korun za kus. Nechybí však ani typické barmské speciality, jako je třeba smažená krevetová placička (ta vyjde na deset korun), smažená dýně, vaječná placka s chilli omáčkou, pražené rybky, pálivé nudle či nejrůznější pražené oříšky. Všichni se tu cpou a jídlo jde prodavačům rychle na odbyt.
A žádné štráchy se nedělají ani s kouřením – přestože na stěnách vagonů jsou cedule se zákazem kouření, nikdo si jich nevšímá. A tak jako v celé Barmě se i ve vlaku holduje žvýkání betelu, takže spousta mužů se co chvíli nahne z okna či ze dveří, aby poslali na trať jeden z mnoha typických červených plivanců. Kultura za tisíc (ostatně právě tolik kyatů stojí cizince jedna jízdenka).
Kdo má velký hlad a nestačí mu občerstvení prodávané ve vlaku, může vystoupit a poobědvat přímo na peronu.
Jako v bubnu pračky
Rangúnský „expres“ je svým způsobem unikátním kinem s nabídkou realistických dokumentárních snímků promítaných ve stylu 6D. Ale ano, počítejte s námi, trojrozměrný film ve 3D doplňuje kývavý pohyb vagonu (4D), čerstvý vítr profukující okny i dveřmi (5D) a navíc ještě připočítejte všechny pachy a vůně, které se ve vagonech mísí, takže jsme nakonec u 6D.
A Lonely Planet přidává ještě jeden postřeh – pokud je vám špatně při jízdě autobusem či na horské dráze, raději si na tento zážitek nechte zajít chuť, neboť v divoce třesoucím se vlaku můžete mít pocit, jako by vás někdo zavřel do pračky a spustil ždímací program. Výhodou ovšem je, že můžete kdekoliv vystoupit a vrátit se zpátky do centra taxíkem.
