Pozorujete nějaký opravdu nový trend? Mění se něco zásadně?
Zásadně se teď na lyžích nic nemění. Spíš se postupně „usazují“ věci, které ve výsledku vlastnosti lyží sice ovlivňují, nicméně se nejedná o žádnou revoluci, jakou bylo carvingové vykrojení lyží. Na mysli mám zejména míru vykrojení neboli takzvaný rádius lyží, dále jejich délku a také šířku. A „usazením“ myslím skutečnost, že se pomalu upouští od extrémů a všechny jmenované atributy se ustalují na hodnotách, které by se asi daly označit za kompromis.
Za univerzální, tedy nejlépe využitelnou lyži už asi nikdo nepovažuje lyži o délce 150 cm a poloměru krojení 11 metrů. Takové lyže mají své kouzlo, ale do centra pozornosti už se hlavně u dobrých lyžařů zase dostávají lyže delší, méně vykrojené.
Trendem posledních let bylo rozšiřování lyží.
Problematika šířky lyží pod vázáním si asi projde podobným vývojem, i když v porovnání s délkami a krojením je to zatím o stádium níže. Někdo ještě široké lyže nevyzkoušel a neví, co od nich očekávat. Někdo už se do nich zamiloval a někdo už dokonce trochu vystřízlivěl a od extrémně širokých lyží se vrátil ke kompromisu, který leží někde mezi 70 a 80 milimetry pod botou.
Pořád ale mluvíme o tom, jak by asi mohly vypadat ty naše „jediné“ lyže, vhodné víceméně na všechno. Kdo má doma tři druhy lyží, slalomku, delší univerzálku i pořádnou prašanovku, má se nejlépe a nemusí si s žádnými trendy lámat hlavu.
 |
Tak jako se dříve mluvilo o bočním vykrojení, mluví se dnes o „rockeru“. Řekl jste, že žádná revoluce se nekoná, ale přesto, není právě toto taková malá revoluce?
Svým způsobem ano, vždyť se podívejte, jak na rocker reagují starší lyžaři. Takzvaný rocker, tedy v první řadě potlačení tradičního předpětí lyže pod vázáním a dříve zvednutá špička, je docela revolučním technologickým krokem. To ale neznamená, že je rocker ve všech případech bezvýhradně dobré řešení. Je to zajímavá věc, která dokáže vlastnosti lyže hodně ovlivnit, takže se určitě nejedná jen o marketing.
Jenomže z mého pohledu je v současnosti rocker tak trochu nadužíván, což souvisí s tím, že nejdůležitější vlastností všech lyží je dnes snadná ovladatelnost. Rocker dělá lyže točivější, velmi snadno ovladatelné. Ale logicky jim ve stejný okamžik také něco ubírá. Snižuje jejich dynamiku a sportovní naladění, ovlivňuje hranění.
Zároveň je ale třeba dodat, že není rocker jako rocker. To označení už dnes nemůže postihnout prakticky nekonečnou škálu profilů a tvarů lyží. A u většiny z nich už vlastně logikou neodpovídá významu slova rocker, tedy houpačka. První lyže s rockerem byly opravdu opačně prohnuté, jako kolébka. Byly to extrémní prašanovky K2, ovšem v současnosti už se takto tvaruje jen minimum lyží. Výrobci si s profilem lyže mnohem více vyhrají, vždy podle toho, pro jaký terén a jakého lyžaře je lyže určena.
Kdy tedy rocker ano a kdy ne?
U širokých modelů do prašanu má rocker největší opodstatnění. Přiměřeně upravený profil, hlavně ve špičce lyže, je docela fajn u allmountainů, protože dlouhým lyžím na sjezdovce usnadňuje nástup do oblouku a ze stejného důvodu dává smysl také u modelů určených méně zdatným, začínajícím lyžařům.
Vysoce sportovní lyže na sjezdovku by se ale podle mého názoru bez rockeru obešly, protože v tomto segmentu není až tak důležitá snadná ovladatelnost jako spíš stabilita v rychlosti, dynamika a výborné hranění.
Zaměřili jste se při Ski SuperTestu na nějakou kategorii? Překvapilo vás něco?
Letos jsem na testu hodnotil lyže z kategorií SL, GS a allmountain. To si nijak nevybírám, vedení testu vždy rozhodne, kdo bude co testovat. Byl jsem docela rád, že to tak dopadlo, protože na obřačkách a allmountainech jezdím úplně nejraději. Slalomky už nejsou tak úplně můj šálek kávy, je to na nich velká dřina, ale nakonec jsem byl docela příjemně překvapený. Slalomky se pořád hodně prodávají, výrobci to samozřejmě vědí a asi nechtějí lidi trápit extrémně náročnými, agresivními lyžemi.
Většina slalomek má dnes charakteristiku spíš univerzálních lyží pro kratší a střední oblouky, zkrátka to, co nejraději jezdí většina lyžařů. Snad jenom Nordica a Blizzard mají slalomku agresivní, s hodně sportovním charakterem. V ostatních případech jde o pohodové lyže, kterých se dobří lyžaři určitě nemusejí bát.
Stejný trend se dá pozorovat i v kategorii obřaček: netrápit, nepřehánět, poslouchat a hezky zatáčet. Výjimkou byly asi opět Nordica s Blizzardem a pak určitě Head. Ten do testu poslal lyži, jaká už se mezi modely pro veřejnost moc často nevidí. Ale například Atomic, Salomon nebo K2 mají i mezi obřačkami velice pohodové lyže, které se budou líbit většině lyžařů.
V kategorii Allmountain Performance mají sice lyže většinou okolo 80 mm pod botou, což už není málo, ale můžu potvrdit, že naprostá většina modelů funguje dobře především na sjezdovce. Pokud kopec není vyloženě ledovatý, nenajde dobrý, sportovně orientovaný lyžař lepší lyži pro celodenní ježdění.
Univerzálnost těchto modelů nespočívá až tolik ve využití mimo sjezdovku jako spíš ve vhodnosti pro měkčí sníh a rozježděný terén na sjezdovce. Nebojte se větších délek, právě délka dává těmto lyžím zajímavé vlastnosti. Na opravdový freeride to pak chce něco ještě širšího, v našem testu tedy modely kategorie Allmountain Free.
Na základě zkušeností z testování a s lyžováním vůbec, jaký druh lyže byste doporučil dobrým lyžařům pro týdenní ježdění v alpském středisku? Slalomky, obřačky, allmountain?
Kdo rád jezdí rychle a má na to také odpovídající techniku, bude spokojen hlavně s obřačkami a allmountainy s šířkou středu do 80 mm. Na rychlou jízdu v delších obloucích jsou vždy potřeba stabilní lyže, tak se nebojte délky.
Rocker konstrukce dělají lyže pocitově kratší, takže určitě vybírejte z delších verzí.
Slalomky a modely třídy Sport Performance chtějí pořád zatáčet. Umí to skvěle, většinou stačí jen naklonit hlavu. Ale rozmyslete si, zda vás to bude celý týden bavit a zda to vydrží vaše stehna. Pro delší oblouky už tyto lyže nejsou moc vhodné.
Hlavně těm, kdo jezdí spíš pomaleji, jsou určeny allroundy. Za tyhle lyže se ale určitě nemusí nikdo stydět, kvalitativně jsou pořád hodně vysoko. Jde spíš o celkové naladění na pohodu, kratší délky, měkčí flexi. A samozřejmě taky o cenu. Tyhle lyže mívají dobrý poměr ceny a výkonu.
Jak je takový test relevantní pro dobrého lyžaře? Může mu nějak pomoci? Stejně si nakonec musí každý vyzkoušet tu svou lyži, ne?
Výsledky testu výborně poslouží při základní orientaci v nabídce, která je velmi obsáhlá a pro někoho nepřehledná. Je dobré udělat si přehled o základních kategoriích a vědět, co se dá od jaké skupiny lyží očekávat. Potom je dobré sledovat, zda se lyže ve sledovaných vlastnostech v rámci kategorie pohybuje v čele, nebo je naopak podprůměrná. Ani to ale nemusí být nutně problém, protože asi nepotřebuji extrémně stabilní lyži, když vím, že nebudu jezdit moc rychle.
Rozmyslete si, zda jezdíte hodně rychle, nebo raději pomalu, zda krátké, nebo dlouhé oblouky a zda si třeba někdy užíváte terén vedle sjezdovky, nebo milujete jenom perfektně vyhlazenou pistu. Podle těchto kritérii byste si měli vybrat především správnou kategorii, v níž už rozdíly mezi lyžemi až na výjimky nebývají tak dramatické. Vytipujte si třeba tři modely a ty si potom na sněhu vyzkoušejte. Tak určitě najdete dobré lyže.
