MTB disciplína enduro je pro univerzální jezdce, říká Michal Prokop

MTB enduro se ve světě i u nás tvrdě hlásí o slovo. Je to bezpochyby nejdynamičtěji se rozvíjející cyklistická disciplína, což dokazuje úspěch světové Enduro World Series. Přitom vlastně nejde o nic nového. Enduro aspoň občas jezdí skoro každý zapálenější majitel horského kola.

Slovo enduro se ve spojení s horskými koly použilo už v roce 2003, kdy Fred Glo uspořádal závod TRibe 10 000 ve Val D’Allos a nesl označení MTB enduro závod. Do té doby byl pojem enduro spojován hlavně s motorkami.

Závodní enduro horských kol v podobě, jak ho teď známe, má kořeny hlavně v italském seriálu Superenduro, který vznikl přibližně před osmi lety. U nás organizuje závody Enduroserie.cz stejný promotér, který řídí masové závody horských kol Kolo pro Život.

„Enduro je ideální pro univerzální jezdce, kteří preferují spojení všech MTB dovedností, tedy technické jízdy, vytrvalosti, síly, ale i strategie a rozvahy bez ohledu na přírodní a klimatické podmínky,“ popisuje nás MTB jezdec Michal Prokop. „Kombinuje to nejlepší ze sjezdu (DH) a (maratonského) cross-country (XC).“

Jediné, co závodník potřebuje, je kolo, které zvládne vše, tedy prudké i dlouhé výjezdy, ale zároveň technicky velmi náročné sjezdy. Tedy ani kolo na XC, ani ryzí sjezdový stroj. Prostě kolo, co umí vše - enduro bike.
 
Formát závodního endura by se dal zkráceně popsat jako kombinace měřených a neměřených úseků. Měřené úseky jsou převážně sjezdy i kratší přejezdy a výjezdy. Na trati se mohou vyskytovat přírodní i umělé překážky, které prověří fyzickou a technickou zdatnost závodníků. Bikeři se nemusí bát obrovských skoků jako u sjezdu, ani prudkých a náročných výjezdů jako u XC. Ale skoky tam jsou, stejně jako ostřejší výjezdy.

Závod je situován do dvou dnů. První den se trénuje podle mapy, kterou dostane závodník při registraci. Druhý den je závod. Okruhy bývají různě dlouhé, od asi 30 do 60 kilometrů.

Enduro trať se skládá z několika rychlostních zkoušek a transferů. Zkoušky jsou převážně sjezdové, s úsekem stoupání, který však nepřesahuje 15 procent její celkové délky. Transfery slouží k přesunu závodníků z cíle jedné rychlostní zkoušky na start následující v určitém časovém limitu. Přesun je možný ve skupinkách.

Z výše popsaného je zřejmé, že enduro v nezávodní podobě je vlastně každá pořádná biková vyjížďka v pořádném terénu. Takže vlastně nic nového.

Pohled ženy

Enduro se stalo módním pojmem, v jednu chvíli bylo najednou všechno enduro. Když jsem jela do lesa na kole, bylo to enduro. Když jsem jela sjezdovat s vyšlapáváním do kopce, bylo to enduro. 

Dnes to vnímám nikoli jako nové odvětví cyklistiky, ale spíše jako nový pojem, s nímž se bude dál pracovat. Pojem, který momentálně sdružuje jezdce a milovníky všech MTB disciplín. Ačkoli se z endura, jehož doménou měla být původně hlavně zábava a zážitek, stala vážná závodní disciplína, hlavně venku se stále setkáváme se závody, kde nejde o to ráno odstartovat a dojet do cíle okolo oběda, ale o akci, která je roztažena do celého dne. Limity na přejezdy jsou udělané tak, že okolo poledního je naplánovaná dlouhá pauza, při níž mají závodníci čas se v centru dění i naobědvat a zároveň se podívat na doprovodný program, který závod doplňuje o nejrůznější exhibice. A potom samozřejmě pokračovat na další RZ. To je z mého pohledu velice zajímavá záležitost, přidaná hodnota, něco, čím se závod od ostatních odlišuje. Zážitek a zábava.

Tereza Votavová (česká závodnice ve fourcrossu a sjezdu)