Jedním z velkých paradoxů Irska je skutečnost, že země ztratila v 19. století svůj rodný jazyk ve prospěch angličtiny. Původní irštinou či přesněji gaelštinou, která je oficiálně prvním úředním jazykem v zemi, mluví jako rodným jazykem zhruba 50 tisíc lidí na západě ostrova, všichni ostatní používají jako rodný jazyk angličtinu. A i když se gaelština učí povinně na školách a ve stejném jazyce vysílá také jedna televizní stanice, plynně se irsky domluví jen pět procent obyvatel. Proto reálné šance na záchranu tohoto starobylého keltského jazyka, který je mimo jiné jedním z úředních jazyků EU, nejsou příliš velké.
Posedlost zpíváním
Ir se neobejde bez irské hospody, což je dáno především počasím. Zhruba dvě třetiny dnů v roce v Irsku proprší, proto se zde vžil slogan "V irském pubu nikdy neprší." Tradiční irská hospoda má úžasnou atmosféru a její nedílnou součástí je hudba, hraní a zpívání.
Nejslavnější irská značka – tekuté černé zlato se jménem Guinness.
"Každý Ir rád zpívá. Proto máme tolik skvělých muzikantů, proto Irsko vyhrálo už sedmkrát v soutěži Eurovize, což se žádné jiné zemi nepovedlo, hudba k Irům a do irské hospody prostě patří," vysvětluje Emma Mahonová, která pracuje v jednom z barů v centru Dublinu. Stačí přijít s kytarou a za chvíli zpívá celá hospoda. A když se po několika písních kytarista odmlčí, vezme si slovo padesátiletá žena a sama, bez doprovodu, spustí tklivou, srdceryvnou baladu. Všichni fascinovaně naslouchají a když skončí, rozlehne se v hospodě frenetický potlesk. A pak už se všichni vrhnou na svůj oblíbený stout, ať už je to Guinness, O’Hara, či Murphy’s.
Pije se po rundách
Ir si ovšem neobjednává u stolu, ale musí se zvednout, jít k výčepu, objednat pivo, počkat až se natočí, zaplatit a teprve pak se může vrátit ke stolu. Stejně tak si musí objednat třeba panáky irské whisky. Jenže vtip je v tom, že host si většinou neobjednává sám pro sebe, ale objednává a platí za celý stůl. Když spolu sedí čtyři přátelé, každý z nich postupně přinese a zaplatí jednu rundu.
Pití alkoholu se v Irsku koncentruje především v hospodách. Irové nepijí na veřejném prostranství, protože je to v mnoha městech zakázáno, navíc běžné obchody alkohol neprodávají. Alkohol mají v nabídce jen obchody se speciální licencí a i zde prodej alkoholu končí ve večerních hodinách – přestože obchod je dále otevřen, přes polici s alkoholem je zatažena mříž. Takže sehnat alkohol v deset večer je v Irsku s výjimkou hospod téměř nemožné.
Pozor na lenost
A ještě zmínku o počasí. Za zeleném ostrově prší opravdu pořád, v zimě je kolem 5 stupňů a déšť, v létě kolem 15 - 20 a déšť. Proto hlavně na venkově mají tradici, že nikdy nenechají vyhasnout oheň a když poslední odchází ven, vždycky přiloží.
Na venkově také nevyhazují nedojedené jídlo do koše, neboť na farmě jsou vždycky hladová zvířata, která zbytky ráda dojí. A hlavně: plýtvání je v Irsku zločin, neboť všichni dobře znají nejděsivější kapitolu irské historie, kdy během obrovského hladomoru v polovině 19. století zemřela pětina tehdejší populace, odhadem jeden a půl milionu lidí.
A ještě jedna drobnost: Irové ráno nikdy nenechávají zatažené závěsy, aby si o nich sousedé nemysleli, že dlouho spí. Lenost je vlastnost, kterou na ostrově nemají moc rádi.
S razítkem nejošklivějších
S krásou jsou Irové poněkud na štíru. Přestože Colin Farrell patří mezi nejatraktivnější muže Hollywoodu, ve velkém přehledu nejkrásnějších národů Evropy se v letošním roce irští muži objevili až na posledním místě. Přestože výzkum není úplně seriózní, protože vychází z dat mezinárodní seznamky beautifulpeople.com, kde jsou akceptováni pouze atraktivní lidé, něco přece jen vypovídá.
A úspěšnost irských mužů byla s pouhými devíti procenty opravdu katastrofální, takže jedinou náplastí snad mohlo být to, že stejnou hranici dosáhli také Britové. Naopak v čele mužského žebříčku se ocitli Švédové s 65 procenty úspěšnosti, zatímco absolutní prvenství získaly norské ženy se 76 procenty úspěšnosti.
Nejslavnější amatéři
A jaký je vztah Irů k Angličanům? U mladé generace už celkem přátelský, ale střední generace má vůči Británii stále značné antipatie a třeba když zemřela v minulém roce železná lady Margaret Thatcherová, mnoho Irů tento okamžik oslavilo.
Tip z IrskaAranské ostrovy, zapomenutá oáza na konci Evropy  Útesy u Dun Aengus |
A přestože Irsko bylo mnoho století pod britskou nadvládou, ani ragby či fotbal tu nemají takovou popularitu, jakou by člověk čekal. Místo toho Irové milují své vlastní národní sporty, tedy především hurling, na jehož zápasy chodí desetitisíce diváků. Přitom vlastně nejde o profesionální sport, protože hráči nedostávají s výjimkou cestovních náhrad žádné peníze a také hrají celý život v klubech, kde začínali. Pravděpodobně je to poslední masové sportovní odvětví, v němž nejde o peníze, i když v zemi funguje na dva tisíce amatérských klubů a celoirské finále na stadionu běžně sleduje nějakých 70 tisíc diváků.
