Náš expedičně upravený Nissan Patrol jsme protáhli po východním pobřeží, z Tuniska dolu do Jihoafrické republiky. Byl to pro Čechy nezvyklý nápad. Němců jezdí spousty, mnoho Holanďanů, Britů a Švýcarů, ale Čechy jako kdyby nepřitahovalo dobrodružství po vlastní ose. Po náročných přípravách jsme se odrazili od břehů Evropy a na 10 měsíců jsme jeli poznávat exotiku...
Dojeli jsme až sem. Do Rhodesie. Projíždíme hranicemi, všechno jde jak po másle, jen nevíme, co nás čeká. Colin, kterého jsme potkali v Lusace, nám dal na cestu mnoho rad a ujistil nás, že je všechno jinak, než před několika měsíci. Nemáme se tedy čeho obávat, ale přece. Rhodesie... no, víte vlastně co je a kde leží Rhodesie, přesněji Jižní Rhodesie?
Co a kde je Rhodesie?
Zkuste hádat. Nemá moře a ani pouště, je dost skalnatá a kamenitá, obklopují ji země, které se jí téměř nepodobají. Leží v Africe a přece na první pohled, kromě obyvatel, jako africká země nevypadá. Navíc ji turisté a cestovatelé moc v oblibě nemají a raději ji objíždějí. Země má přitom pět pokladů zapsaných na seznamu UNESCO, které určitě stojí za to vidět. Ještě stále vás nenapadá, kam se až dostáváme? Nebudeme vás tolik napínat... jsme v Zimbabwe. Vnitrozemském státě, který kdysi byl jednou z nejproduktivnějších a nejvíc rozvinutých zemí Afriky.
Zimbabwe dnes
V roce 2001 zimbabwský prezident rozjel aktivitu, která přinesla bídu. Farmáři ztrácí svoje dlouhá léta budované farmy a spousta z nich i život. Většina domorodců je brání, ale někteří z nich se na vyvlastňování podílí. Stát chudne, pro chleba se chodí s igelitkou plnou trilionových bankovek. Obrovská inflace a nepromyšlený tah Mugabeho táhne zemi ke dnu. Obchody jsou prázdné, na benzinkách nejsou pohonné hmoty. Lidé utíkají, nemají co jíst, jsou nemocní. V roce 2008 ztrácí země svou identitu, svou vlastní měnu zimbabwský dolar. Zemi zachvátila genocida, ve světě tomu přitom náležitou pozornost nevěnují.
Ale v téhle zemi žijí lidé, kteří se jen tak nevzdají. Rokem zlomu je rok 2009. Zim, jak se zemi zkráceně říká, se odráží ode dna a a znovu se staví na nohy. Dnes je možné v supermarketu i na trzích koupit téměř cokoliv, na co má člověk chuť. A navíc k tomu i pytle sušených rybiček nebo proteinové bomby v podobě červů mopane.
Jsme tu již po několikáté a neustále se vracíme. Před první cestou jsme měli pocit, že je tady ukryto mnohem víc než jen Viktoriiny vodopády a hladomor, i když cestopisy se z této země nepíšou a sehnat informace je hodně složité. Každou návštěvou však objevujeme něco nového.
Galerie Sanů
Krajinu Zimbabwe tvoří z převážné většiny náhorní plošina. Kameny a skalnaté oblasti zdobí, až na hraniční oblasti, celou zemi a v dobách dávno minulých poskytly nejlepší útočiště a zázemí původním obyvatelům jižní Afriky. Bývalá Rhodesie je nejvíce pomalovaná. Právě zde se nachází největší koncentrace jeskynních maleb tohoto etnika a později i velkého etnika Bantu pocházejícího ze západní části rovníkové Afriky.
Zimbabwe
|
Ideálním místem a také nejznámější oblastí, kam se vydáváme zkoumat zachovalé i méně čitelné malby, je Národní park Matopos na jih od Bulawaya, druhého největšího města země. Celé pohoří Matopos zabírá asi 3 100 km², ale pouze 424 km² je označeno jako národní park a to již od roku 1926, vlastně je to nejstarší park v Zimbabwe. Granitové útvary, zvané kopjes, se vlivem počasí přeměnily do fantaskních tvarů balancujících kamenů. Symbolem je Matka a dítě. Ale s trochou fantazie nacházíme například i velblouda.
Tyto kopjes ukrývají nespočet převisů a jeskyň, kde před více než 2 - 6 000 lety pobývali lovci-sběrači Sánové. Stopy jejich každodenního života jsou tu patrné po okolí dodnes, ve formě úlomků nástrojů, které používali a také zprávami, které po sobě zanechávali ve formě maleb na "žulových plátnech" jeskyň a převisů. Šamané v jeskyních při malbách prováděli i tradiční rituály. Jaké, a o čem byly, to si můžeme jen představovat, ale malby postav člověka s hlavou antilopy říkají své.
Po Zimbabwe jsou roztroušeny tisíce jeskynních maleb, ne všechny jsou objevené a pouze zlomek dostupný. Kamkoliv se vydáte, najdete zprávu z dob dávno minulých. Ať už směrem na Masvingo, okolo Harare, nebo třeba na méně osídleném severozápadě v divočině.
Kamennné civilizace
Kromě jeskynních maleb se v Zimbabwe nachází zhruba 300 míst, která dávají nahlédnout do života jiných kmenů a osadníků. Významnou archeologickou památkou je např. Velké Zimbabwe, v domorodé řeči Dzimba-dza-mabwe - což znamená velký kamenný dům. Jedná se o pozůstatky bývalého hlavního města a centra obchodu se zlatem Zimbabwského Království. Dnes tu můžete obdivovat ruiny krásné a neuvěřitelné stavby z 11. století. Tento sídelní komplex se rozrůstal v průběhu více než 300 let a je na území jižní Afriky největší.
Samostatně stojící, až 13 metrů vysoké zdi ze žulových bloků sesbíraných v blízkém okolí, bez použití pojivového materiálu, jsou ojedinělé. Není jasné, kdo tuto osadu postavil. Někteří tvrdí, že předci kmene Šona nebo kmene Lemba, jiní zase přicházejí s arabským vlivem, protože černošské kmeny údajně ani předtím a ani potom tento způsob stavby nezopakovaly. Tzv. suchá stavba se výrazně odlišuje od způsobu, kterým staví jejich tradiční chýše a rondavely.
Důležitou výzdobou Velkého Zimbabwe bylo osm ptáků, které jsou dnes již uložené v muzeích. Sochy ptáků na podstavcích, vytvarované z mastku v lidské velikosti, symbolizovaly královskou moc. Stejný pták je na státní vlajce a také na bankovkách a mincích, které již bohužel stejně neplatí. Co se týče druhu, s jistotou se jedná o dravce, možná Orel kejklíř, ale nejpravděpodobněji Africký orel jasnohlavý, těch je na Zambezi nespočet a je takovým africkým symbolem.
Tady si národní parky užijete!
Po prohlídce maleb a památek si chceme trochu pročistit hlavu a naplánovali jsme si safari. Výhodou je, že vstup do parků v této zemi se platí na celých sedm dní a stojí většinou 15 USD. K tomu už jen doplatit noc v kempu nebo chatce a můžeme si naplno užívat Afriky. Zimbabwe, ačkoli to není moc známo, nabízí řadu nádherných národních parků a přírodních rezervací. Škoda, že jedinými parky, kam míří turisté, jsou Viktoriiny vodopády a Hwange. My opouštíme západ a podél obrovské přehrady Kariba, krajinou kmene Tonga, se vydáváme například do parku Chizarira, dále parku Matusadona i odlehlého národního parku Mana Pools, zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO.
Mana v domorodé řeči znamená čtyři a pools znamená tůň nebo rybníček. Park byl pojmenován právě po čtyřech tůních, které na území parku po staletí vytvářela neoblomná řeka Zambezi. Mana Pools je jediný park, kde máme oficiálně povoleno vystrčit nos z auta a na vlastní riziko uskutečnit pěší safari bez rangera. Hustý buš i rozlehlé pláně skrývají slony, hyeny, lvy, levharty, několik druhů antilop, až 350 druhů ptactva, hrochy, krokodýly a další poklady africké divočiny. Čeká nás tu divoká příroda, romantické západy slunce na břehu Zambezi a dobrodružnou noc zaručí neoplocené kempy. Není nic krásnějšího než za vlahých afrických večerů od hrnců na ohni odhánět otravné hyeny a šakaly a přitom poslouchat hlas divočiny. Z výkřiků orla jasnohlasého, mručení hrochů, nadržených výhrůžek antilop, hyeního svolávání k večeři nebo souboje lvů na život a na smrt nám naskakuje husí kůže, ale taková ta příjemná.
Po buši s králem zvířat
O autorechAutoři článku Andrea Kaucká a René Bauer propadli závislosti zvané cestování a lásce jménem Afrika. Pokud se chcete o jejich cestách dozvědět víc, podívejte se na jejich web divokaafrika.cz. |
Dlouhé toulky bušem a přesto se nám nedaří spatřit krále zvířat! Není ale třeba tesknit. Asi 70 km jižně od Harare jich v lodge Chengeta několik čeká na "vyvenčení". Na dvě hodinky ráno nebo večer se stanou příjemnými společníky. S místním krotitelem se domlouváme na půl šestou ráno, na procházku bych možná doporučovala právě ranní čas. Je známo, že predátoři jsou spíše aktivnější večer a v noci, než potom k ránu. Vyvenčit nějakou tu kočku můžete nejen zde v Chengeta, ale třeba iv parku Antelope kousek od Gweru nebo u Viktoriinek.
Mosi oa Tunya - Dým, který hřmí
Chloubou jižní Afriky, o kterou se dělí Zimbabwe se Zambií, jsou Viktoriiny vodopády, 108 metrů vysoké a 1 700 m dlouhé. Původní obyvatelé této oblasti "Tokaleya people" je pojmenovali Mosi-oa-Tunya neboli "Dým, který hřmí". A název opravdu přesně vystihuje, co se na řece Zambezi odehrává. Když je řeka plná vody, dým a dunivý zvuk je slyšet a vidět na několik desítek kilometrů. Neuvěřitelná masa vody padá hluboko do rokle, odkud se peřejemi prodírá daleko do klidných vod přehrady Kariba. Škoda, že právě tady začínají, ale bohužel i končí kroky téměř každého návštěvníka bývalé Rhodesie.
Zastavte se a vnímejte okolí!
Setkání s domorodci, ta nejdůležitější součást cestování, je v této zemi jedním z nejpříjemnějších zážitků. Zimbabwané jsou zruční a šikovní, na okrajích silnic a na trzích prodávají, co vypěstují a vyrobí. Sošky a sochy z vápence, mastku, hadce a dalších druhů kamenů jsou známé po celé zemi, ale i ve světě a je možné si pořídit od malého slona až po velkou sochu třeba do haly nebo na zahradu. Trhy lákají na batikované a malované obrazy, dřevěné sošky, jinde nabízejí na velkých kobercích abnormálně velká avokáda, rajčata, brambory i kiwi. Nejsme z těch, kteří si potrpí na nadstandardní stravu restaurací, upřednostňujeme lokální prodejce. Na trhu nacházíme cokoliv a z rozmanité nabídky si dobře zásobujeme svou vlastní vývařovnu v buši. Tam stejně chutná nejlépe.
Afričané, ať je to kdekoliv, jsou zvyklí o ceně smlouvat, patří to k prodeji a bez smlouvání je ten obchod ani nebaví. Tak hurá do smlouvání a diskutování. Prodejci září radostí. Společnou řeč nacházíme vždycky, většina mluví anglicky, a když ne, tak ruce nohy jsou mezinárodním komunikačním prostředkem, který nezklame.
Po náročném dni plném zajímavých zážitků, návštěv a setkání by neměla chybět vydatná večeře v podobě klasického boewurstu nebo dušeného masa se sadzou, který vám naservíruje příjemná madam nebo vrásčitý madala. Dobrou chuť!
Může se hoditCestování po zemi Návštěva země je vhodná po celý rok, každá sezona nabízí jiný pohled na krajinu. Nejlepší je cestovat offroadem, alespoň je možné navštívit odlehlejší a hůře dostupné oblasti. Pěkný okruh se dá podniknout i osobním vozem. Pokud si pronajmete auto v JAR, musí být ve smlouvě dovoleno opustit JAR a cestovat po Zimbabwe. Některé půjčovny to kvůli pojištění neumožňují. Ubytování Jídlo a obchody Jak se tam dostat Doporučení Bezpečnost
Zajímavosti Zimbabwané jsou zruční a nabízejí velké množství nádherných sošek a suvenýrů. Typickým výrobkem jsou sošky z mastku, měkkého kamene. Nebo i různé ratanové kousky nábytku atd. Kuchyně není tak výběrová, stejně jako v celé Africe i tady vám nabídnou hustou kukuřičnou kaši – sadza s hovězím masem a listovou zeleninou. Jíst na trzích by neměl být vážný problém, jen je třeba být opatrný. My jsme se stravovali u domorodců a kupovali na trzích a neměli jsme žádné zdravotní problémy, ale jsme řádně očkováni. |