Modely Dynastar Legend 85, Scott Pure a K2 Hellbent jsou určeny hlavně pro jízdu v terénu. Cílem bylo vyzkoušet, zda se dají použít i v jiných než "extrémních" podmínkách a k čemu se hodí nejlépe.
Zcela záměrně jsme vybrali modely, s nimiž se český lyžař až dosud určitě často nepotkal. Jsme v tomto ohledu trochu konzervativní lyžařský národ. Hodně z nás stále rádo volí klasické carvingové lyže, které se svými parametry blíží závodním sjezdovkám. V menšině jsou ti dobří sjezdaři, kteří s oblibou experimentují a vybírají raději lyže freeridové či tzv. all mountain (takové, které jsou určeny na sjezdovku i do terénu). Chceme ukázat, že experimentovat se často vyplatí.
Rovnou musím říci, že všechny tři modely mne hodně překvapily obrovským rozsahem použití i hravostí. Zde jsou krátké postřehy.
Dynastar Legend Sultan 85
(Testovací lyže o délce 178 cm, rozměry 126 mm, 85, 110, cena od 14 000 korun výš).
Z naší trojky nejmenší extrém. Dnes už legendární all mountain, který se vyrábí v ještě "terénnějších" variantách s šířkou lyže pod patou 95 a 105. Já zkusil Legend 85 (číslo znamená šířku lyže pod patou) ještě klasické koncepce jen s lehkým rockerem ve špičce.
Pro milovníka lyžařské klasiky absolutní bomba. Už když ji držíte, víte, že máte v ruce pořádnou bytelnou lyži. Stejně tak design – skvělé retro evokující, že uvnitř bude poctivé dřevo. Při jízdě pak rychlá, tuhá, univerzální lyže, jejíž kvality prudce rostou v okamžiku přechodu z upraveného do neupraveného terénu a naopak.
Po sjezdovce jede skoro jako obřačka. Podrobil jsem ji i několika jízdám ve velmi svižném tempu na dobře upravené sjezdové trati Saslong v Gardeně. Obstála na jedničku. Je rychlá a jede téměř po kolejích. Při skocích a dopadech ve velké rychlosti je stabilní. Přehranění navzdory 1cm navíc pod patou je překvapivě rychlé a snadno ho zvládne i žena, dobrá lyžařka.
Díky větší šířce lyže a lehkému rockeru ve špičce spolyká i nerovnosti. Čím je na sjezdovce hůř, tím jsou legendy ve větší výhodě. Výborně se chovají i v lehčím a středně těžkém terénu. Je třeba je jet relativně rychle, a pak dobře poslouchají.
Tohle by mohly být klidně moje jediné lyže na všechno a do všech podmínek. Pouze kdyby napadlo půl metru prašanu, vzal bych jiné.
Dynastar Legend Sultan 85 na Sella Rondě
Scott Pure
(Testovací lyže o délce 188 cm, rozměry 138 mm, 104, 124, cena cca od 15 tisíc korun).
Zkusil jsem úplně nový, předělaný model na sezonu 2012/13. O víc než 1cm širší pod patou než model předchozí a s větším rockerem ve špičce. Ke všemu krásný, střízlivý moderní design.
Pure je opravdová zbraň do terénu, freeriderská legenda, která ale jede výborně i na sjezdovce. Rychlá, stabilní, perfektní při skocích a dopadech.
Vyzkoušel jsem ji hlavně v terénu, v prašanu, v jarním sněhu, v různorodých podmínkách a nemělo to chybu. Jen je třeba přiznat, že pure není hračka. Je to lyže pro dobré lyžaře. Čím lepší rider, tím lepší odezva. Pak je ostrá jak břitva v tom dobrém slova smyslu. Je báseň nandat pásy, vyrazit vysoko do divokých hor, a pak se spouštět volným terénem.
Na sjezdovce při přehranění už pochopitelně není tak hbitá jako Legend 85. Ale pořád to s ní jde. Velmi zajímavá alternativa pro toho, kdo každý den chvíli nebo aspoň část týdenního pobytu stráví v terénu. Pak ji může zvolit i jako jedinou hlavní lyži a v případě nálady na čistě sjezdovkové lyžování si půjčit něco na upravený manžestr.
Scott Pure
Scott Pure po výkonu
K2 Hellbent
(Testovací lyže o délce 179 cm, rozměry 160 mm, 132, 151, cena cca od 13 tisíc korun).
Nejšílenější, nejtlustší prašanovka, navíc s úchylným hororovým designem ve stylu Texaský masakr motorovou pilou.
Když jsem si tyhle plácačky (nejširší v nabídce K2 a jedny z nejširších na trhu vůbec) bral, věděl jsem na 99%, že jsem se zbláznil. Tohle nemůže jet v ničem jiném než v půlmetrovém prašanu, utvrzoval jsem se. Ten ovšem při testovacím dni nebyl.
Špička i patka mají velký rocker, aby lyže v měkkém sněhu dobře plavala, takže se na sjezdovce skoro bojíte rozjet. Ale o to větší překvapení to pak je. Hellbent se celkem svižně rozjede, a pak i zatáčí. Když není trať jako mlat a je například poseta drobnými nerovnostmi a nahrnutými kopečky sněhu, máte pocit, že řídit hellbenty je naprostá hračka.
Na hranách překvapivě drží, ale hlavně se s ní dá parádně 'blbnout'. Díky twin tipům jede krásně pozadu, což velmi pomůže i v některých složitých terénních situacích.
V terénu pak hellbent překvapí dvojnásob. Nemusíte mít nutně bazény prašanu. Už jen na 10–15 cm jede lyže jako z praku. A čím víc prašanu, čím hlubší sníh, tím je jízda lepší. Tím větší zábava a potěšení. A ty skoky...
Trochu marný pokus o zjemnění dojmu, který poskytuje design K2 Hellbent
Nemám z principu rád oslavné ódy ve firemních katalozích. O hellbentech se například píše: "Budete ohromeni, jak ďábelsky snadné je udělat si z celých hor hřiště." Bohužel, aspoň jednou musím ustoupit. Přesně s tímto pocitem jsem hellbenty po dni fantastického ježdění sundával.
I na ně se přitom dají nandat pásy a prodloužit si úchvatný sjezd výšlapem k nebesům.
V podstatě jediný problém s hellbenty nastal v lanovce, kdy se jakási žena podívala s odporem nejdřív na mé lyže, a pak i na mě. Ani se jí nedivím, K2 by mohla trochu zohlednit moji věkovou skupinu a nabídnout něco jiného než design s vyhřezlými mozky, tratolišti krve a sekerou zaseknutou v hlavě.
