Se svými 550 kilometry sjezdovek patří propojená střediska kolem Selly k lyžařské špičce celé Evropy. Sjezdovky se vinou pod kolmými stěnami mohutné Selly i na protilehlých svazích zubatých hřebenů sousedních masivů Dolomit. V bočních údolích se pak rozkládají další nekonečné lyžařské prostory.
Taková je Val Gardena, z níž vedou lanovky na planinu Seiser Alm s rodinným střediskem Alpe di Siusi. Alta Badií můžete prosvištět po okruhu Sella Rondy či se tu zastavit a užít si sjezdování kolem malebné Corvary. Z Araby se projedete na lyžích přes boční vysokohorské středisko Malga Ciapela až na proslulý ledovec Marmolada se stejnojmenným vrcholem ve výšce 3 342 metrů. Zastávku si můžete udělat nad Val di Fassa a vyvézt se lanovkou na spektakulární Sasso Pordoi s výhledem z výšky 2 950 metrů...
Mt. Everest v Dolomitech
Sluníčko už je docela vysoko na nebi, desátá dávno odbila, když vyrážíme z parkoviště v St. Ulrichu (Ortisei). Pro celou Sella Rondu si musíme zakoupit permanentku Dolomity Superski. Po jezdících schodech a dlouhém tunelu s mobilními chodníky, kde si připadáme jako v metru, míříme na Secedu.
Sella Ronda |
Obrovské jumbo se kolébá nad údolím Gröden, v němž se podél říčky s ledopády táhnou další jihotyrolská střediska jako St. Cristina či Selva Gardena(Wolkenstein), jimž dominuje impozantní kužel hory Sassolungo (3 181 m).
Nahoře na skále Seceda, přímo na hraně, je jako orlí hnízdo ve výšce 2 518 metrů nad mořem přilepená horní stanice lanovky. Když tady vystoupíme, rozprostře se pod námi pláň s mírnějšími sjezdovkami, padajícími do St. Cristiny. Odtud se krátkým podzemním vláčkem přesuneme pod světoznámý Sasslong, na němž se jezdí závody světového poháru.
Teprve teď se konečně dostáváme na pověstný okruh Sella Ronda s mnoha lanovkami a sjezdovkami pod sluncem zalitými třítisícovkami mohutného masivu Selly. Máme na výběr dvě okružní trasy. Oba kolotoče představují zdolat převýšení přes 8 000 metrů, tedy téměř jeden Mt. Everest, skutečná nadmořská výška okruhu se ale pohybuje v rozmezí 1 535 až 2 510 metrů.
Pokud zvolíme klasickou cestu, pojedeme po oranžové trase 42 kilometrů ve směru hodinových ručiček hodně po červených sjezdovkách. Nebo se můžeme vydat po lehčím a o tři kilometry kratším zeleném okruhu, který je díky převaze mírnějších sjezdovek, řečeno lyžařským názvoslovím, spíše modrý.
Vybíráme oranžovou variantu po červených sjezdovkách. Během cesty překonáme pět údolí a čtyři horská sedla – Sella, Gardena, Campolongo a Pordoi. Projedeme čtyřmi lyžařskými oblastmi a třemi italskými provinciemi – Trentinem, Jižním Tyrolskem a Venetem (Benátsko), kde se mluví nezřídka až třemi jazyky - německy, italsky a ladinsky.
Belvedere, pohled směrem k Val Gardeně
Pohled z Marmolady
Slámová polévka v Alta Badii
Přejeli jsme Passo Gardena a ocitli se na kraji Alta Badie. Kolem kempu karavanů jsme pokračovali legrační vodorovnou propojovací lanovkou, která vozí lyžaře oběma směry. Z malebné Corvary vedou tratě do tří stran – na Colfosco, do Arabby a do areálu SkiTop Badia. Odtud vás pak zaveze skibus do dalšího jihotyrolského lyžařského ráje, čtvrt hodiny jízdy vzdáleného Kronplatzu.
Oběd jsme si dopřáli v jedné z michelinských restaurací přímo na svahu. Alta Badia je totiž proslulá svým kulinářstvím. Jednou ze specialit je takzvaná heusuppe neboli slámová polévka, uvařená z alpských bylin podle originálních rodinných receptů. Podává se v křupavé kůrce čerstvě pečeného chleba.
Je jen málo míst na okružní trase, kde se sjezdovky lepí na samotný masiv Sella. Jeho skalní stěny jsou téměř všude tak prudké, že se na nich ani neudrží sníh. Jednou z výjimek jsou tratě na Passo Campolongo. Tady si dopřáváme menší odbočku na černou sjezdovou trať Vallon, padající z výšky 2 520 metrů, což je nejvyšší bod lyžařského okruhu Sella Rondy.
Směrem k Arabbě pak vede z Boé dlouhá červená trať, jedna z nejhezčích na celém okruhu.
Alta Badia
Fronta na Marmoladu a vítr v Trentinu
Může se hoditKolem Selly je 215 lanovek a rychlovleků s hodinovou kapacitou 240 tisíc lidí. |
Lyžujeme jako o život, i když už v nohách cítíme dlouhé kilometry. Z Jižního Tyrolska vjíždíme do provincie Veneto, patřící už pod Benátky. V Arabbě si musíme sundat lyže a přejít přes centrum kus pěšky. Davy lidí, které jdou proti sobě, připomínají přeplněná nádraží v evropských metropolích. Navíc kabinová lanovka na Porta Vescovo je jako špunt, neboť tudy jedou lidé i na Marmoladu, ledovec vzdálený nejméně tři čtvrtě hodiny jízdy přes Passo Padon (2 370 m) a dál kolem Lago di Fedaia nekonečným několikakilometrovým sjezdem až do Malga Ciapela. Kvůli frontě musíme tenhle výlet na ledovec nechat na jindy.
Přes Passo Pordoi se přehoupneme do Trentina nad údolím Val di Fasa, na jehož okrajích stojí typické kamenné trentinské vesničky s dalšími lyžařskými areály. Bohužel, na odkrytých pláních nad Canazei a Campitellem pořádně fučí. Marmoladu za námi už zakrývají husté mraky. Jako jsme oželeli ledovec, musíme se kvůli počasí vzdát i výhledů ze Sass Pordoi. Přes sjezdovky v areálu Belvedere svištíme co nejrychleji do větrného stínu Val Gardeny. Zdejší sjezdovky, vedoucí lesními průseky, jsou přece jen lépe chráněny. Jako třešničku na dortu si sjíždíme slavný Sasslong.
Alta Badia, černá sjezdovka na nejvyšším místě Sella Rondy
Okno do nebe
Těsně před pátou dorážíme s jazykem na vestě k orlímu hnízdu na skále Seceda, odkud jsme ráno vystartovali a sjíždíme k autu na parkovišti. V nohách máme Mt. Everest a těšíme se na horkou sprchu. Ještě poslední pohled k horám a najednou vidíme ten zázrak – kolem Sassolunga se otvírá okno do nebe. Nad rozeklanými vrcholy Dolomit stojí mraky, jen kus kužele Sassolunga zvláštně vykukuje z téměř čtvercového rámu temné podvečerní oblohy. Ostré štíty v nebeském okně hrají v zapadajícím slunci všemi hřejivými barvami od žluté přes červenou, purpurovou až po fialověhnědou... Po celodenním lyžování na slavné Sella Rondě mi připadá, že v horách už nemohu zažít nic krásnějšího.
