Najatá firma se tam pustila do dvou ze čtyř zamýšlených průzkumných vrtů. Pokud v příštím půlroce geologové natrefí na minerálku s podobnými vlastnostmi, jaké měla známá běloveská kyselka Ida, pro město to může být první krok k obnově lázeňství zaniklého před dvaceti lety.
Tříčlenná parta z Českých Budějovic dorazila s vrtnou soupravou na louku u mostu přes Metuji v pondělí. V úterý se pustili do vrtání.
„Po prvním dnu jsme v 11,6 metru, propažili jsme úvodní hlíny a štěrky a zavrtali jsme do pevného podloží. Provádíme cementaci těchto pažnic, tedy rour. Ve štěrkách se nacházela voda v podstatě říční, kterou jsme odpažili, a teď je to suché. Zatím se tedy nic zvláštního neudálo. Ta správná voda tam ještě není, ale doufáme, že bude,“ usmívá se jednatel firmy Stavební geologie - geoprůzkum Miroslav Koreš.
Firma má zkušenosti s vrtáním minerálek po celé republice, například pro mattonku nebo pro lázně v Luhačovicích. Šéf by do Bělovsi přijel jen v případě nutnosti, práce na místě řídí vrtmistr. Ve středu se tam byl podívat také spolupracující geolog.
Chtějí se dostat už do padesáti metrů
Že se na louce vrtá, je pro místní překvapení. „Všiml jsem si jich až teď, když jsem se díval ven zadním okýnkem. Jistěže mi chybí minerálka. Byl jsem se podívat u prameníku, ale tam je pořád zavřeno. Rád jsem pil tuhle minerálku se šťávou,“ přiznává Milan Havlík z Bělovsi.
Ve dvě odpoledne končí práce na prvním vrtu. Vrtmistr se dvěma pomocníky vše proplachují od cementu. Pásová vrtná souprava naklápí skoro osmimetrovou věž a chystá se přejet asi o padesát metrů dál. Budoucí druhý vrt tu označuje kolík, který však mezitím stačily rozšlapat krávy.
V zahajovacím týdnu firma bude střídat práce na obou místech. „Zacementujeme úvodní kolonu i na druhém vrtu, aby to vytvrdlo. Možná ještě tento pátek budeme chvíli vrtat. Vrátíme se na první vrt a chceme se tam dostat už do padesáti metrů. Tam už se budou cementovat nerezové trubky, provedeme tam měření, takzvanou karotáž, a pak se vrt vystrojí a osadí trubky,“ vysvětluje Miroslav Koreš.
Vrtá se na městských pozemcích, místa pro třetí a čtvrtý vrt jsou na dohled. Práce na každém vrtu by měla trvat kolem tří týdnů. K vrtání se používá vrtací kladivo, pohání ho silný kompresor umístěný v nákladním autě. Funguje jako silná sbíječka, která rozbíjí horninu, vzduch vyfukuje vyvrtaný materiál ven.
Je to však stále dobrodružství s ne úplně jistým výsledkem. Projektant však tvrdí, že pravděpodobnost objevu správné vody je nejméně pětasedmdesátiprocentní.
„V tomto území zatím byly prováděny vrty do deseti metrů, my půjdeme do sta. Poskládali jsme všechny dostupné výsledky, potvrdily se podrobným geofyzikálním průzkumem, biochemickým průzkumem a mapováním. Zúčastnil se toho významný odborník z České geologické služby Mojmír Opletal, který toto území dokonale zná. Skládáme vše tak, aby to nebylo padesát na padesát,“ tvrdí projektant Libor Michele z Aqua Enviro.
„Voda tam bude, to je jasné“
Podle něj nejde o pokus, výsledek je pravděpodobný, ale teprve se ukáže. „Voda tam bude, to je jasné, protože pozemek vedle řeky je podmočený. Klademe si však vysoké požadavky, aby voda měla chuť typu Idy. Je sice možné obnovit vrt František v Malých lázních, ale ten se vyznačuje šestinásobnou mineralizací,“ poznamenává Libor Michele.
Každopádně se dá čekat, že i nově objevená minerálka bude obsahovat arzen, běžně přítomný v prvohorních vrstvách. Ten by se musel z minerálky odlučovat.
Geolog Opletal je zatím opatrný: „Je velmi velmi pravděpodobné, že vodu najdeme. Ale jaký bude charakter mineralizace a další parametry, to je velmi nejisté.“ Kdyby se voda nehodila k pití, nazmar podle něho přijít nemusí. Dala by se prý využít třeba ke koupání, ohřívat by ji mohlo tepelné čerpadlo.
Město zaplatí za vrty kolem 4,5 milionu korun. Kromě tří až čtyř průzkumných hydrogeologických vrtů se počítá s dvěma jímacími vrty, z nichž se bude zachycovat středně mineralizovaná kyselka. V listopadu firma zvládne dva průzkumné vrty, třetí v prosinci, čtvrtý v lednu. Pak budou následovat čerpací zkoušky.
V březnu a dubnu se zřejmě mezi nimi budou vytýčovat jímací vrty, které firma vyhloubí v březnu a dubnu. Už v zimě by mělo být zřejmé, zda se voda našla. Protože se vrtá až asi půl kilometru od chátrajících lázní s původními vrty, projektant předpokládá, že to kvalitu dřívějších vrtů v bývalých lázních neovlivní.
Pokud Náchod získá vodu, povede ji potrubím asi 300 metrů ke zbytkům Malých lázní za Kauflandem. Tam by měl vyrůst nový prameník s kolonádou a balneoprvky (o projektu čtěte zde). Vyjde na 20 milionů korun, uchází se o evropskou dotaci a radnice ho už zahrnula do návrhu rozpočtu na příští rok.
Město Náchod si dosud uchovalo lázeňský status, i když někdejší lázně přesně před dvaceti lety zanikly. Stavby v soukromých rukou jen chátrají, stejně tak stáčírna. Soukromník vlastní i pozemky, na nichž se nacházejí vrty v majetku státu (o sporech města s majitelem pozemků jsme psali tady).
Lidé v současnosti nemohou minerálku ani ochutnat, protože radnice musela prameník propůjčený soukromníkem před rokem zavřít. Po čtyři roky si tam lidé čepovali vodu bez patřičného odlučování arzenu (podrobnosti zde). Kvůli rozepřím radnice už o dohodu s majiteli nestojí, a proto se rozhodla opatřit vlastní vrty.
Podle starosty Jana Birkeho tím město získá lepší pozici k jednání s případnými investory, kteří by uvažovali o skutečném lázeňském provozu.
„Město Náchod má nějaké varianty, ale vše se točí kolem toho, jestli máte svou vlastní vodu. To můžete postavit první budovu se zázemím a pak se na vás případný investor bude dívat úplně jinak. Zatím každému zájemci za zájem o náchodské lázně můžeme poděkovat, ale musíme ho poslat do Prahy za vlastníky akciové společnosti Běloveské lázně, aby se domluvil s nimi. Ale už nevíme, jak ty věci dopadly. Jsem rád, že se v kolezích našla odvaha jít do těchto věcí. Ocení to lidé do dvou nebo možná do pěti let,“ myslí si starosta.
