Pravé italské Benátky, okolo nichž šplouchá Jaderské moře. Přístavní jeřáby stěhují náklad z lodí i na lodě. I nákladní člun Anna se plní bednami. Jsou plné umění, neboť v nich jsou díla akademického sochaře Petra Nováka z Jaroměře. Ten na vše osobně dohlíží.
Jaroměřský sochař Petr Novák se svými sochami na cestě do paláce Ferro Fini v Benátkách.
Umělec, proslulý hlavně jezdeckými či koňskými sochami, je na dva měsíce vystaví v paláci Ferro Fini, v němž sídlí i benátský parlament. A jde o prestižní záležitost.
„Výstavy děl různých autorů pořádáme asi dvakrát ročně. Nyní poprvé tu ale bude vystavovat zahraniční tvůrce,“ říká Antonella Lazzarini z paláce Ferro Fini.
Přespával na lavičce či na seníku, pak stopnul faráře
Myšlenka zorganizovat výstavu v Itálii vznikla před třemi lety, ale její původ tkví ve vztahu sochaře k zemi na jihu Evropy. A hlavně jeho cest po ní, při nichž nevyhledával žádná honosná ubytování, ale spokojil se i s lavičkou v parku. Do Itálie si třeba odskočil ze sympozia v rakouském Solnohradu.
Sochař Petr Novák při přípravě své výstavy.
„Zeptal jsem se jednoho sedláka, zda má seník. A on, že má a že tam můžu přespat. Byl to chlívek s krávami a to seno muselo být alespoň předloňské. Podle toho bylo cítit. Ale byl jsem už tak utahaný, že jsem se zahrabal, a v tu ránu usnul,“ vzpomíná Novák. Cestou od sedláka stopoval.
„Zastavil mi farář z jedné obce u Bologni. Pozval mě do auta, nabídl svačinu a do přehrávače vložil kazetu s Obrázky z výstavy od Musorgského. Já jsem pronesl poznámku, jak se tam pěkně spojila francouzská barevnost Maurice Ravela, který dílo přepsal pro symfonický orchestr, s tesknotou ruského autora, který jej napsal původně pro klavír. Vypadal jsem jako pobuda, takže se řidič té poznámce dost podivil. Zjistili jsme, že oba milujeme klasickou hudbu,“ říká jaroměřský autor na setkání s mužem, pro něhož později dělal své první „italské“ dílo.
V Itálii už má sedm skulptur
Dnes už v Itálii stojí na různých místech sedm jeho skulptur, mezi nimi baptisterium - křtitelnice v nově postaveném kostele v Bologni.
„Zjistil jsem, že i prodavačka zeleniny nebo politik mají smysl pro rozlišení krásného a kýčovitého. Snad tam nedolehne stín zpředmětňování světa, kdy skutečné umění nahrazuje televizní a internetová zábava,“ míní Novák o italské povaze.
Východočeský umělec prohlubuje svou lásku k Itálii, a jak se zdá, Italové si zase oblíbili jeho. Svědčí o tom nejen výstava, ale i vzkazy v katalogu. Sochař našel i na poslední chvíli soukromého sponzora, neboť u státních úřadů nepochodil.
Sochaři Petr Novák a Gilberto Fossen v Benátkách.
Prezident regionální rady Benátska Clodovalo Ruffato napsal, že jeho instituce je hrdá za usnadnění setkání s výstavou Novákových děl, který se do jejich země zamiloval už jako mladík. Italský sochař Gilberto Fossen píše:
„Tato výstava se stává skutečností a předvádí expozici vysoké umělecké hodnoty a je i symbolem kulturních a historických vazeb mezi Benátskem a Čechami.“
„Vždyť on ani není cizinec“
„Asi je to tak, že mám rád Itálii a ona má ráda mě. Je to dáno skutečným přátelstvím s několika tamními umělci. Vznikla taková vzájemná dlouhodobá sympatie,“ říká Novák.
Druhá strana mu dává za pravdu. Ostatně ve zdůvodnění, kterým lidé z paláce Ferro Fini vysvětlili první výstavu prací zahraničního autora, stálo: „Vždyť on ani není cizinec.“
Člun jménem Anna pokračuje s bednami plnými soch i jejich autorem na palubě z přístavu směrem ke Canalu Grande, na jehož břehu stojí vedle skvostných paláců také Ferro Fini.
„Když jedu na lodi, která se houpe na moři, zažívám čirou radost. Radost raně středověkého dobyvatele. Ale je pravda, že ta příprava byla zničující,“ přiznává autor s poznámkou, že při organizaci nemohl dostát titulu výstavy: „Petr Novák se svými bratry stromem, koněm a kamenem ve chvíli posvátné přítomnosti“.
„To má vyjadřovat tiché pracovní úsilí, kdy vnímám, jak se z nějakého božského zdroje rozvíjí svět. Tohle všechno jsem teď musel popřít a ustoupit ze své tvůrčí pozice, a stal se ze mě zařizovatel, který sedí u mailu,“ uvádí.
Nadšení, že se vše podařilo, však neskrývá. Jen jej mrzí, že se takové pocty nedočkali jiní čeští autoři, Novákovy vzory. Válka a komunismus přetrhaly kulturní vazby.
„Pokud za to moje sochy stojí, což nemohu posoudit, tak jsem rád, že české sochařství reprezentujeme v Benátkách, které opravdu jsou centrem umění. Jsem však jen takovým horším vzorkem toho, co by se tu mělo předvést. V tom je veliký dluh,“ dodává jaroměřský umělec.
