V hodinovém opusu předložila Tálská – sama v trojjediné úloze dramaturgyně, scenáristky a režisérky – publiku nezvyklou látku. Básnický převod rukopisů od Kamila Bednáře sice zvýrazňuje krásu "starobylé" češtiny, která však pro mnohé diváky i v tomto balení bude znít spíš jako podivně zastaralý jazyk.
Z celkového počtu čtrnácti písní předlohy Tálská použila polovinu. Režisérka si byla vědoma, že lyrika i se svým řídkým dějem může představovat na divadle nebezpečí. Snad i proto sáhla zejména po epických číslech proslulého falza.
Skladby Záboj a Jaroslav tvoří tělo inscenace, kterým prorůstají lyrické praménky v podobě písní Kytice, Růže a Opuštěná. Tálská chtěla vytvořil silné a dunivé obrazy z dějin národa českého, nechává rozeznít zejména velebně patetický tón, v němž nakonec její inscenace uvázne jako v osidlech.
Důležité je připomenout, že Tálská je zkušenou a mimořádnou inscenátorkou poezie. Nyní se rozhodla až oslavným způsobem zdůraznit v předloze zejména tóny posilující národní povědomí v době, kdy padělky vznikly.
Režisérka rozkládá "staročeské" verše do jakési polozpívané deklamace, snaží se s autorem všudypřítomné hudby Milošem Štědroněm o tvar maximálně oproštěný od zbytečného scénického balastu. Herci v jednoduše stylizovaných heroických gestech pošupují čtyřmi dřevěnými stoly, prosté jsou i jejich oděvy.
Udatní slovanští předci i stařeny jsou oděni v černém, nenávidění tatarští dobyvatelé zase v kombinaci zlaté, rudé a hnědé. "Volná byla Haná od Tatarů," nese se vítězoslavně v písni Jaroslav. A právě tento souboj, zdůrazňování naší emancipace a velebení vítězství tvoří hlavní režisérčino sdělení.
Inscenací neustále prostupuje hudba či alespoň zvuky. Bublají tady nejrůznější citoslovce a ruchy plynoucí z úst herců či nástrojů hudebníků rozesazených po celém ochozu nad jevištěm. Vše má vytvářet hymnický opar a posilovat hrdinný slovanský odér.
Protože Tálská zcela rezignovala na humorné valéry předlohy, je výsledek poněkud přepjatý, přezvučený a hrdinství těchto reků působí papírově nebo se i trochu zajídá. Cenná je režisérčina snaha podívat se oslavně a vznešeně na památku, která – byť nepravá – sehrála nemalou roli při budování českého sebevědomí.
Její dobře míněná, leč "přefouklá" inscenace má však paradoxně kontraproduktivní efekt. S atakem vlasteneckého cítění zejména u mladých diváků tady příliš počítat nelze.
Rukopis královédvorský
Divadlo Husa na provázku Brno, režie Eva Tálská.
Hodnocení MF DNES: 50%
