Hlava státu se úřadu chápe skrze politickou soutěž, logicky v něm zastupuje konkrétní zájmy, konkrétní pohled na svět a oboje se v politice snaží uplatňovat. Kromě toho a vedle toho, nezávisle na tom, je hlava státu zároveň legitimním reprezentantem svého národa v aktuálním čase.
Dostává-li hudebník Jaromír Nohavica od Putina kulturní cenu za to, jak skvěle pracuje s dílem ruských autorů a přibližuje je Čechům, je to bezpochyby ocenění od ruského národa. Od jednoho ze světově i historicky nejvýznamnějších národů, k němuž aktuálně patří zhruba 150 milionů lidí. Je to národ, který se nedá ignorovat ani jím není možné pohrdat.
Ano, i metál může být politický, to když ho někdo dostane za pomoc při hájení oněch konkrétních politických zájmů, který vynesly prezidenta do úřadu. Miloš Zeman i Vladimir Putin své věrné medailemi rádi odměňují, stejně jako jejich předchůdci, neboť se tomu asi v praxi nedá moc vyhnout. Hezké to není, trochu to ubližuje metálistům „nepolitickým“.
Nohavicova cena nicméně není politická ani trochu. Má-li někdo po ruce argument či důkaz, že při překládání Vladimíra Vysockého ostravský písničkář slouží politice jeho jmenovce Putina, sem s ním. Takový argument ani důkaz není, protože neobstojí ani to tvrzení. Je to totiž úplná kravina.
Rozhodnout se nepodat Putinovi či Zemanovi ruku a zříci se pro ten princip kulturního ocenění od ruského či českého národa, je oprávněnou volbou každého oceněného, souvisí s jeho preferencemi, pocity či touhou veřejně se vyjádřit k politickým či společenským otázkám. Vyčítat však druhému, že si pro cenu přijde a nic jiného při tom nevyjadřuje, je pitomé a urážlivé. Nejen k oceněnému, ale i k národu, který oceňuje.
