Minulý týden se čtyřiapadesátiletý habán v Torontu dočkal hokejového nanebevzetí. „Zmocní se vás podobně silná emoce jako při vítězství ve Stanley Cupu,“ pravil. „Sníte o té chvíli celý život, ale nevíte, co s vámi udělá, dokud se v ní neocitnete.“
Srovnatelnou slast cítí politik triumfující ve volbách, vědec přebírající Nobelovu cenu, herec svírající Oscara, pěvec klanící se za burácejícího aplausu v Carnegie Hall.
Takhle se vstupuje do Hokejové síně slávy. V roce 2013 se kupříkladu dočkali (zleva) Geraldine Heaneyová, Brendan Shanahan, Scott Niedermayer a Chris Chelios.
Mezi všemi sportovními dvoranami slávy patří ta hokejová (HHOF) mezi nejtradičnější, nejprestižnější a nejreprezentativnější. Budí koňské dávky vášní, což způsobuje hluboký vztah Kanaďanů k hokeji, jejich národní hře. Události ze zimních stadionů a osudy obrněných hrdinů mistrovsky ovládajících pohyb na bruslích a máchání s holí se vyjímají v dějinách hrdé země.
Češi si s obdobnou radostí připomínají první titul z mistrovství světa, který národní mužstvo vybojovalo před 70 lety v Praze. A pohnutě si vybavují, jak ho komunisté zanedlouho rozprášili po lágrech. Kdekdo si pamatuje, kde zrovna byl, když reprezentace v březnu 1969 přemohla Sověty či když Hašek a spol. v únoru 1998 senzačně ovládli olympiádu v Naganu.
Česká hokejová škola, navzdory bolestné ztrátě respektu v posledních sezonách, dlouho náleží do světové špičky. O to podivnější se může našinci zdát skutečnost, že mezi 276 hráči uvedenými do Hockey Hall of Fame se nachází jediný krajan.
Dominik Hašek před svým uvedením do hokejové Síně slávy v Torontu.
Gólman Dominik Hašek byl na podzimní slavnosti v Torontu poctěn před třemi lety. Další machr pocházející z místních kluzišť své přijetí oddaluje tím, že se odmítá odebrat do penze. Kdyby Jaromír Jágr uťal kariéru ve věku obvyklém, jistě by už Haškovi v božské partě dělal společnost.
V pozvánku do ní smí doufat třeba ještě Patrik Eliáš, spolehlivý a věrný služebník New Jersey Devils. Přesto je zvláštní, že se mezi honorací už teď nachází sedm Rusů (Treťjak, Fetisov, Charlamov, Larionov, Makarov, Bure, Fjodorov) či čtyři Švédové (Salming, Forsberg, Sundin, Lidström). A jeden jediný Čech!
Jaromír Jágr - jasný kandidát.
Šéfové HHOF se sice nechali slyšet, že jejich instituce není určená jen pro hvězdy National Hockey League, což potvrzuje například nominace sovětských borců, kteří v zámořské lize nikdy nenastoupili.
Ve svém vlastenectví ovšem přes Atlantik dohlédnou jenom málokdy. Kdyby si vážně chtěli rozšířit obzory, museli by přinejmenším zvážit jména jako Ivan Hlinka či především Václav Nedomanský.
Právě před 40 lety naskočil Nedomanský do NHL. Bylo mu třiatřicet a v premiéře za Detroit posbíral tři asistence. Stihl v NHL nasázet 122 gólů, předtím se trefil 135krát v konkurenční soutěži WHA.
Československý kanonýr býval v Evropě idolem. Dobrodružný příběh prvního hokejového uprchlíka za svobodou do Severní Ameriky je strhující. Není divu, že o něm jeho syn natáčí netrpělivě očekávaný dokument. Třeba právě tento film zatřese s členy výběrové komise a připomene, co „Big Ned“ svedl. Při troše dobré vůle by obstál v historickém srovnání s posledními poněkud spornými volbami (Lindros, Vachon, Kariya).
Kdo z Čechů by se jednou mohl dočkat? Ivan Hlinka? Patrik Eliáš? Robert Reichel?
NY Times v listopadu 2011 navrhovaly kandidaturu Roberta Reichla, trojnásobného kapitána světových šampionů, olympijského vítěze a autora 252 gólů za Calgary, NY Islanders, Phoenix a Toronto.
„O tom, že by do téhle společnosti patřil, se nikdy vážně neuvažovalo, protože v NHL nezískal tak silnou reputaci. Ale když hrál mezi nejlepšími z nejlepších, o úroveň výš než NHL, tak vždycky exceloval. Copak si nezaslouží být v Síni slávy?“ tázal se komentátor Times.
Marně. Aspoň zatím. Ale třeba se Hockey Hall of Fame odváže a bez nepřiměřených odkladů obstará Haškovi pár parťáků.
Měla by.
