Vždy gentleman. Touto větou se Kariya řídil po celý život - na ledě i mimo něj. Chybělo mu jen jedenáct zápasů, aby pokořil hranici tisíců zápasů v NHL. Stejný počet mu chyběl i v kanadském bodování.
Člověk, který musel předčasně ukončit kariéru kvůli následkům několika otřesů mozku, však nikdy nezahořkl.
Paul Kariya bude dnes v noci uveden do Síně slávy NHL společně s velikány jako Teemu Selänne, Dave Andreychuk, Mark Recchi nebo Clare Drake.
Jeho příběh se skládá z úžasných momentů i smutných úrazů. V NHL odehrál patnáct sezon, devět v dresu Anaheimu, zbytek rozdělil mezi Colorado, Nashville a St. Louis. Do Síně slávy patří právem.
Chytrý a slušný, tak si jej soupeři pamatují. „Skrývá se ve mně vedle slušnosti i vášeň. Kdybych mohl, okamžitě bych zase začal hrát.“ Jenomže to už nejde, a tak se Kariya věnuje surfování. Když mu v červnu Selänne volal, že bude uveden do Síně slávy, zpráva ho zasáhla na pláži se surfem v ruce. „Žraloků se nebojím,“ směje se 43letý Kanaďan.
Paul Kariya a Teemu Selänne jsou jako dvojčata
Strávili spolu v jednom týmu šest let (pět v Anaheimu, jeden rok v Coloradu). Čerstvou novinku tak Teemu svému příteli nemohl oznámit jen tak obyčejně. „Doslova na mě zaječel: ‚Jdeme do Síně slávy spolu!“ vzpomíná Kariya. „Zkazil mi překvapení.“
Podle Selänneho ta zpráva Kariyu změnila. „Je šťastnější, mluví pořád o hokeji, konečně se dostal k uzavření celé kariéry. Paul je pro mě jako bratr, vidím do něj. Co si myslí, jak se cítí… Kariéru neukončil podle vlastních představ, takhle to nechtěl. Neměl šanci říct sbohem. Ceremonií v Torontu bude mít šanci rozloučit se s fanoušky i spoluhráči a bude šťastný,“ přeje Selänne příteli.
Sám Selänne chvíli klidu nemá. „Paul začal celou věc organizovat. Udělal tak devadesát procent práce, samým nadšením mi volá klidně pětkrát denně a naštve se vždy, kdy mu to nezvednu. Třeba když jsem na golfovém kurzu. Chce mít všechno perfektní, takhle on věci prostě dělá,“ říká finská hvězda.
Po ukončení kariéry se Kariya soustředil na léčbu. Říká, že při pohledu zpět časem nemyslí na následky otřesů mozku. „Prošel jsem si dost náročným procesem, aby moje hlava pracovala normálně.“
Hruď jako Gretzky, žádná
Anaheim jako vůbec prvního hráče v historii draftoval právě Paula Kariyu v roce 1993 ze čtvrtého místa. Vedle obrovitého Chrise Prongera (draftovaného z druhého místa) vypadal Paul jako malý kluk. Anaheim tehdy projevil velkou dávku kuráže, když se vydal proti trendu ohromných hráčů a zvolil si „prcka“. Jenomže tehdejší generální manažer Jack Ferreira byl Kariyou tak ohromen, že jinak nemohl.
Ferreira si vzpomíná, jak se šel podívat na Kariyu v zápase. „Myslel jsem, že bude úžasným nahrávačem, jenomže z něho se vyklubal střelec. Šli jsme se podívat na utkání, po dvou třetinách říkám, pojďme pryč, nechci, aby někdo věděl, že se mi líbí.“
Dvojnásobný vítěz Lady Byng trofeje pro nejslušnějšího hráče nikdy Stanley Cup nevyhrál. Na krk si místo toho mohl dát zlatou medaili z olympiády v Salt Lake City roku 2002. V reprezentaci se objevil už na mistrovství světa v roce 1993. Když jej v šatně viděl kouč Mike Keenan, zrovna si sundával tričko. „Poznámku si neodpustil, řekl mi, že Wayne Gretzky taky žádnou hruď nemá. To bylo vše,“ vzpomíná Kariya.
Kanadský útočník zažil dvě stobodové sezony, jednu padesátigólovou. Ale také pár nepříjemných chvil. Na ty si ale moc nepamatuje, neví například, jak probíhaly hodiny poté, co jej Scott Stevens doslova zničil hitem ve finále Stanley Cupu 2003.
Kariya se tehdy do hry ještě vrátil a gólem šestý zápas série rozhodl. Sedmé a rozhodující, ačkoliv prohrané, také odehrál celé. „Kdybych měl kouzelnou hůl a mohl vrátit čas, udělal bych všechno naprosto stejně. Bez přemýšlení.“
Paul Kariya nevylučuje, že se jednou k hokeji vrátí třeba jako generální manažer. „Musí to být správná situace se správnými lidmi. Abych byl věci stoprocentně oddaný, abych si ji užíval.“
V pondělí se rozloučí se vší poctou. Zaslouženě.
