Existují chvíle, které si přesně vybavíte i po 18 letech. „Vzal jsem puk, ve středním pásmu dal žabku Honzovi Hlaváčovi, který ujel po křídle a nadvakrát to dotlačil do brány,“ zavzpomíná Roman Šimíček. Byl to gól! Zlatý gól! „Pak už jsme jen naskákali na sebe.“
Roman ŠimíčekNarodil se 4. listopadu 1971 v Ostravě, za Vítkovice odehrál na nejvyšší úrovni dohromady 14 sezon. Kromě toho bývalý útočník vyzkoušel angažmá v pražské Spartě, ve Finsku, na Slovensku i v Polsku. Na přelomu tisíciletí hrál Šimíček i v zámoří, za Pittsburgh a Minnesotu si v NHL připsal celkem 63 startů. Jeho největším reprezentačním úspěchem je zlato z mistrovství světa 1999, kdy Češi ve finále i díky Šimíčkovi přetlačili Finy. Ve sbírce má i světový bronz z roku 1997. V roce 2013 se dal na trenéřinu, od počátku roku vede Znojmo v EBEL. Orly dokázal procpat do play-off, v pondělí zahajuje jeho tým přípravu na novou sezonu. |
Přesně takhle započala v norském Lillehammeru nejúspěšnější česká éra v historii mistrovství světa. „Pěkných zážitků z hokeje mám spoustu, ale tenhle asi převyšuje,“ přemítá dnes 45letý Šimíček.
Vzpomínky bývalého reprezentačního útočníka, který od počátku roku vede znojemské Orly v EBEL, ožívají. Šimíčkovi nástupci v pátek v Paříži proti Kanadě rozehráli letošní šampionát.
Myslíte, že můžou Češi v nejbližší době navázat na zlatý hattrick z přelomu tisíciletí?
Věřím tomu! Všichni, co sledovali naši přípravu, museli konstatovat, že byla radost se na to dívat. Doufám, že to přeneseme i na mistrovství a uděláme nějaký výsledek. Český hokej už by potřeboval úspěch, aby se o nás mluvilo malinko jinak. Hokejisté jsou ve výběru výborní. Je to jenom o tom, aby se sešlo víc faktorů – měli jsme kousek štěstí nebo se nám vyhnula zranění.
Hřeje vás, že jste člen party, která v roce 1999 v Norsku započala zlatý hattrick?
Tak to vůbec nevnímám. Získali jsme zlato, bylo to fajn, ale že bych z toho pořád žil, to ne. V danou chvíli jsme odvedli stoprocentní práci – s tím, že to vyšlo na zlato, to bylo skvělé. Sláva je ale pomíjívá.
Nezamrzí s odstupem, že jste byl součástí generace mimořádných hráčů a na mistrovství světa si tak zahrál jen dvakrát?
Na jednu stranu se člověk ohlíží zpátky a říká si, co mohl udělat jinak, ale na druhou jsem hrozně šťastný, že jsem si zahrál aspoň dvakrát a zrovna se nám povedlo udělat zlato a bronz. Jsem vděčný za to, co bylo.
Jak plánujete strávit letošní šampionát?
Chtěl bych toho vidět co nejvíc. Chci sledovat naše i ostatní zápasy. Budu ale omezený tím, že v pondělí začínáme ve Znojmě trénovat. Uvidím, co stihnu. Když byl šampionát u nás, v Ostravě jsem strávil veškerý čas na zimáku. Chodil jsem skoro na každý zápas, na skoro každý trénink. Bylo to pro hrozně fajn.
Poslední roky se na hokej už nekoukáte jen jako fanda, ale i jako trenér, co?
Přiznám se, že mívám smíšené pocity. Občas se snažím vžít do situace trenéra, vyčíst ze hry něco, co mě inspiruje nebo co mě posune dál. Ale když se dívám na hokej s rodinou, stává se ze mě fanoušek z davu. Jen držím palce, fandím, aby to dopadlo, a bavím se jako každý druhý. Ale jo, máte pravdu, že mám chvilky, kdy chci něco vysledovat, aby mě to obohatilo v trenérské kariéře.
Co přesně chcete zkoumat na letošním šampionátu?
Samozřejmě nějaký plán mám, ale říkat to nebudu. (usměje se) Když jsem teď naposledy sledoval extraligové play-off, hrozně se mi líbila hra Liberce. Mají aktivní pohyb všech hráčů, všichni jdou dopředu, že ani pořádně není poznat, kdo je bek a kdo útočník. Kometa zase odvedla parádní defenzivní práci. Bylo to poučné, jak měla nepropustné střední pásmo, soupeři to měli hrozně těžké. Na to se člověk zaměří.
Čili by takhle nějak mohli hrát i Orli v EBEL?
Nejde to jen vidět a hned přenést, tak to nefunguje. Musíme se nejdříve sžít s týmem, máme spoustu nových hráčů, obměnili jsme kádr. Musíme zjistit, jak jsou kvalitní a co umí. Uvidíme, potom se společně domluvíme, jak to všechno bude.
Letos zažíváte novou situaci. Na šampionátu jsou dva vaši hráči – Libor Šulák a Francouz Da Costa. Co vy na to?
Teddyho znám už strašně dlouho, hráli jsme spolu ještě v Polsku. Viděl jsem ho na mistrovství už několikrát. Je fajn, že tam je i teď. Sezona pro něj nebyla jednoduchá, měl nepříjemné zranění, pořád se s tím potýkal. Ale snad se teď doma ukáže v dobré formě. Libor zase udělal obrovský kus práce. Hrozně bych mu přál, aby se dostal na soupisku, naskočil i do zápasu a splnil si sen.
Jste asi nejpovolanějším mužem, který dokáže Šuláka – coby největší senzaci české nominace – popsat. Jaký je?
Jeho předností je, že má chuť pracovat a neustále se zlepšovat. Absolutně s ním nebyl žádný problém. Když mu něco řeknete, bude to plnit, trénink mu nedělá problémy, ke všemu přistupuje na sto procent. Takové typy hráčů chce mít každý trenér v týmu. Doufám, že to v hlavě všechno v pohodě zvládne, má velké předpoklady hrát velký hokej. Za jeho píli a poctivost bych mu to přál.
Experti vyzdvihují, že je na něm znát, že v EBEL patřil mezi stěžejní obránce.
O tom to je. Je spousta mladých a nadějných hráčů, kteří nedostanou možnost a velký ice time. Potom se nemůžou vyvíjet. Libor u nás hrál klíčovou roli v obraně. Hrál přesilovky, oslabení, byl furt na ledě. A odrazilo se to na něm. Není zbrklý, troufne si, má sebevědomí, je vyhraný. Přes sezonu neměl žádné zranění a je to na něm znát.
