Hašek se rozpovídal o triumfech, přešlapech i dvou návratech do Pardubic.
První přišel v sezoně 1994/1995, kdy NHL přerušila výluka. Tehdy devětadvacetiletý brankář nastoupil do extraligového zápasu po jediném utkání. „Už bych to nikdy neudělal. Nechápu, že jsem prakticky bez tréninku mohl jít chytat.“
Další comeback přišel v roce 2009. Haškovi bylo čtyřiačtyřicet, rok nehrál. „Vracel jsem se kvůli touze ještě něco dokázat.“ Dokázal, s Pardubicemi dosáhl na svůj třetí a poslední mistrovský titul.
V rozhovoru Hašek prokázal dobrou paměť, vybavil si i začátek osmdesátých let a svá první utkání.
„První gól mi dal Netík starší. Ale já jsem zápas proti Spartě jako premiéru ještě nebral, naskočil jsem do něj za stavu 1:3. Jako debut beru zápas se Zlínem, kde jsem chytal od začátku. Ten jsem si vryl do paměti. Vyhráli jsme 5:1.“
Naganský šampion připomněl také nejobávanější protivníky a nejméně oblíbené stadiony. „Nerad jsem hrál v Litvínově, tam se hrál takový hurá hokej, běžné zápasy končily 7:5. Takové skóre nebyla žádná výjimka. Je pravda, že jsme je i přes divoké skóre často poráželi.“
„Z hráčů byl číslo jedna Jiří Lála, pak Vincent Lukáč a ještě Vláďa Růžička, Lála asi nejvíc, ten mě trápil. Měl největší ránu, uměl střílet z voleje.“
