Rozsívalovi komplikují situaci dvě věci: zaprvé se rehabilituje po těžším zranění kotníku, zadruhé mu bude v září už 37 let. Pro řadu týmů by přesto mohl být zajímavým zbožím, jelikož působil v úspěšném Chicagu.
„V tuhle chvíli se ale soustředím na to, abych se vyléčil a mohl začít trénovat. Vždyť já ještě ani nebyl na ledě,“ poznamenává Rozsíval, který si pochvaluje, že rehabilitace probíhá dobře. Léčení ovšem ještě zdaleka není u konce.
Stanley CupI Michal Rozsíval bude mít stejně jako každý člen Chicaga Blackhawks k dispozici jeden den Stanley. Bude to 22. srpna, kdy ho fanouškům ukáže ve své rodné Vlašimi. "Program bude podobný jako před dvěma lety, akorát se tentokrát všechno odehraje na jiném místě." |
„V neděli odlétám do Chicaga za doktorem, strávím tam asi čtyři dny a potom uvidíme.“ Rozsíval by pochopitelně nejraději prodloužil smlouvu s Blackhawks, kde strávil uplynulé tři sezony. A byť v nabité sestavě mnohdy nedostával tolik prostoru, nemůže si angažmá z Illinois vynachválit.
„Setrvání v klubu je reálné. Po debatách s vedením podle mě naděje existuje. S rodinou bychom tam chtěli zůstat. Chicago je krásné město, líbí se nám tam, hraje se tam dobrý hokej, vyhrává se, takže mi tam nic nechybí. Kdyby to šlo, byl bych pro.“
Na podobné scénáře je však příliš brzy. Rozsíval je momentálně v NHL vedený jako zraněný hráč a tudíž se k němu konkrétní nabídky nehrnou. „Je mi jasné, že musím počkat, až se uzdravím a doufat, že si v NHL ještě zahraju,“ nezastírá vlašimský rodák.
Ten ostatně dopředu počítá s tím, že se kontraktu dočká třeba až v průběhu nadcházející sezony. „Pár kontaktů s některými kluby proběhlo, ale nešlo o nic vážného. Zatím se nic neděje, jenom vyčkávám,“ usmívá se zkušený obránce, který se zúčastnil pondělní schůzky hráčů z NHL s novým reprezentačním koučem Vladimírem Vůjtkem.
„Sejít se takhle v létě na informační schůzce byl dobrý nápad. Spousta kluků včetně mě pana Vůjtka osobně neznala a navíc jsem se mohl potkat s klukama, které jsem dlouho neviděl. Bylo to příjemné.“
Rozsíval si naposledy za reprezentaci zahrál na olympiádě v Soči a národnímu dresu se nebrání ani do budoucna. „Jsem otevřený čemukoli, ale všechno se samozřejmě odvíjí od výkonnosti. Nezastírám ovšem, že mě láká Světový pohár. A třeba i mistrovství.“
Zkušený bek by pro Vůjtka mohl být určitým mentorem pro mladší obránce, on sám však podobné úvahy odmítá. „To si nemyslím, takhle bych to neviděl. Když už někdo jede reprezentovat, tak je to z nějakého důvodu a už něco umí. Podle mě bude naše obrana dobrá. Jsou tu mladí, dobří a talentovaní hráči, kteří se vyhrajou a budou pro českou reprezentaci přínosem.“
