Neúnavně rejdí po ledě. Cpe se do šancí, vytváří je pro ostatní. Posbíral nejvíc bodů (3+4). Rozdal největší počet rozhovorů. V zákulisí řeší načasování odjezdů autobusů i případné zrušení rozbruslení.
25letý Voráček, v zámoří hvězda klubu Philadelphia Flyers, se chopil role vůdce mužstva. A má radost z jeho soudržnosti: „Je jedno, kolik máš bodů, kolik vážíš, jakou jsi měl sezonu. Prostě stojíme při sobě, což je paráda.“
Kapitánem jste byl naposled v žácích. Jaké to je, nosit písmeno „C“ na reprezentačním dresu?
Je to úplně v klidu. Na ledě se to na mně snad neprojevuje. Někoho třeba to písmeno sváže, ale já hraju pořád stejně. Mistrovství si užívám, stejně jako ostatní kluci.
Nic vás v té funkci dosud nepřekvapilo?
Ani ne. Samozřejmě je o mě asi větší zájem novinářů, než kdybych céčko neměl. To beru a snažím se vyhovět, jak to jde. I když samozřejmě taky potřebuju odpočívat a nemůžu kývnout na každou žádost.
V šatně je vás slyšet?
Každý si povíme svoje, když je potřeba. Samozřejmě bychom někdy rádi hráli lepší hokej. Takže si vyříkáme, pokud třeba hoříme vzadu. To je normální. A když něco cítím, tak to povím.
Poptával jste se starších hráčů, co a jak má kapitán obstarat?
Máme tady kluky, kteří kapitánovali. V nároďáku Jirka Novotný a Jarda Jágr, další v klubech. Takže jsem se ptal na zápisné, na večeři.
Uspořádal jste ji pro tým?
Jo, ještě před turnajem jsme vyrazili do centra. Bylo to fajn.
Určil jste a hlídal večerku?
Tu určuje Růža (kouč Růžička). Na nějaké lítání po nocích nikdo nemá čas ani náladu. My tu jsme kvůli hokeji a každý ví, co si může dovolit.
Usnadňuje vám práci mužstvo svým přístupem?
V nasazení není problém. Nechápu, jak někdo může říct nebo napsat, že jsme v nároďáku nenechali na ledě všechno. A kór tady doma. Přece musí být vidět, jak držíme při sobě. Bojujeme jeden za druhého.
Utahují si z vás kamarádi, když jste teď ten „kápo“?
Jenom v dobrém. Fórky musí být. A hlavně je musíte umět přijmout, což mně nedělá problém. Když máte v mančaftu Pavelce se Smoleňákem, jinak to ani nejde. Každou chvíli přiletí nějaké to: „Tak běž, kapitáne!“ Je toho hodně.
Jak je složité šéfovat mužstvu, v němž je Jaromír Jágr?
Neřekl bych, že je to potíž. Džegr toho má tolik za sebou! Když něco poví v kabině, má to váhu.
Dobrá, ale nemusíte se na tak výraznou osobnost častěji ohlížet?
Ne. Když něco mám na jazyku, tak to řeknu. Moje pozice nebo chování se nemění kvůli tomu, že je v místnosti on.
Před reportéry vás chválí. Cítíte, že vás respektuje?
To je těžké. Doufám, že jo, ale musíte se zeptat jeho.
Musíte ve své pozici častěji jednat s trenérem Růžičkou?
Určitě ano. Když mančaft něco chce, proberu to s ním.
Co například?
Když jsme hráli dva odpolední zápasy po sobě, tak jsme si řekli o zrušení ranního rozbruslení. A pak jsme ve třetí třetině proti Rakousku měli víc sil, takže nám to asi prospělo.
Váš slavný předchůdce Reichel na šampionátech každé ráno kontroloval kabinu, zda je pro tým vše nachystané. Co vy?
Ale jo, bavím se s kustody co a jak. Řešíme organizační věci, časy odjezdů autobusů. Nebo se s (mluvčím) Martinem Procházkou radíme o rozhovorech.
#iDNESjeHOKEJŽivé odpolední studio Po. 4. 5. Petr Bříza a Marek Černošek Každý všední den v 15.00 |
Co konkrétně myslíte?
Potřebujeme co největší klid v den zápasu. A připadalo mi jako kravina, aby Ondra Pavelec po těžkém zápase stál v mixzóně půl hodiny v úplné výstroji. To je na hlavu!
Ještě jednou Reichel. V Helsinkách 2003 vymohl na vedení, aby do lednice v šatně vrátilo pivo jako v éře zlatého hattricku. Jak je to s ním teď?
Moc ho tam není. Ale nějaké se tam najde. Všichni hrajeme profesionálně spoustu let. Každý ví, co si může dát k jídlu, kolik si může dát piv.
Velcí kapitáni občas vyřknou nějaký slib. Zaručí se za úspěch. Máte něco takového v rukávu?
Jako vyhlásit, že vyhrajeme zlato? Určitě ho chceme. Ale máme taky respekt k soupeřům. Můžu říct, že když budeme hrát, jak umíme, měli bychom přes čtvrtfinále přejít.
Ještě něco byste vzkázal fanouškům?
Hlavně bych jim chtěl poděkovat za podporu. Minutu před koncem prohráváme s Kanadou a lidi vstanou a křičí: Kdo neskáče, není Čech. To mě překvapilo a udělalo mi to obrovskou radost. Vážíme si toho, jak při nás fanoušci stojí. Vidí, jak do všeho padáme po držce, ať se děje, co se děje. A bude to tak i dál.
Zkoušíte teď jít ostatním příkladem víc než jindy?
Hraju pořád stejně. Pro mě se nic nemění. Chci jít příkladem každé střídání. Ve Philadelphii i tady.
Je vidět skoro na každém pohybu, jak hodně se snažíte.
Hm. Ono je to někdy na škodu. Je fakt, že když chci příliš, najíždím si moc rychle. Přejíždím puky. I táta mi to vytýká. Když se trochu zklidním, je to lepší.
Takže se spíš musíte krotit?
Myslím si, že proti Německu jsem hrál nejlíp. Hodně jsem držel puk na hokejce a snažil se hodně tvořit. Malinko jsem si zpomalil, měl jsem lepší načasování a puky se ke mně víc odrážely.
A tátovo hodnocení bylo milosrdnější?
Já ho vidím v hledišti a vím, co si myslí už podle toho, jak kouká. Udržujeme oční kontakt. Poslední roky je víc v klidu. Spíš si můj výkon rozebere v klidu, než by se rozčiloval.
A co maminka, jak se jí dívá na syna, kapitána národního týmu na mistrovství světa v Praze?
Máma je ze zápasů úplně na nervy. U hymny obvykle brečí. Ale jinak je to pro ni samozřejmě parádní zážitek.
