Dlouho předlouho nahlodávali čeští hokejisté rakouskou obranu, sám Jágr vytvořil spousty možností. Ale gól až do poloviny zápasu proti Rakousku ne a ne přijít.
„Oni hráli dobře, připadalo mi, že někdy bruslili líp než my. Prvních dvacet minut určitě, což si myslím, že je náš problém. Pak samozřejmě odejdou, protože si neumí rozložit síly, nekoukají na to, že je to maraton a sprintují prvních deset kilometrů. Proto máme ty problémy v prvních třetinách,“ řekl Jágr o dalším z papírově slabších týmů, který nakonec Češi zdolali 4:0.
Vidíte na projevu reprezentace za týden na šampionátu nějaký posun?
Těžko posuzovat. Poslední dva zápasy jsme měli slabší soupeře, ještě nás čeká Německo a Šýcarsko. Čtvrtfinále bude rozhodující. Podle těchto zápasů se dá těžko soudit. Ono taky záleží na tom, co vás soupeř nechá hrát, nezáleží nejen na nás. Nemyslím si, že hrajeme nějak dobře, to určitě ne. Máme spoustu mezer.
Dokázali jste však zvládnout dva zápasy ve dvou dnech se skóre 9:1. Nedá se říct, že jde hra týmu nahoru?
To si nemyslím. Jsem upřímný, nebudu si nic namlouvat. Hrajeme se slabšími soupeři, než jsme hráli v prvních třech zápasech. Důležité je, abychom co nejméně času trávili v naší třetině. Nemáme tolik času na to, abychom se zlepšili. Ale když budeme ve vlastním pásmu trávit daleko méně času, budeme dělat míň chyb. Tak to vidím já.
V čem jsou podle vás největší rezervy mužstva?
V posledních zápasech určitě na přesilovce. Poslední dva zápasy jsme je nehráli dobře. Je pravda, že jsme v nich ani ty góly nepotřebovali, ale tím se nesmíme uspokojit. Až přijde ten velký zápas, tak přesilovky musí rozhodnout.
V čem je ten přesilovkový problém?
Dáváme si tam komplikované nahrávky, skrz třetinu, kde je spousta hráčů, co to chytají. To je zbytečný. Vymýšlíme kraviny, místo střely ještě další přihrávku skrz hráče. Měli bychom to řešit jednodušeji. Všichni se stahují před branku, takže jsou tam buď brusle nebo hokejky a něco trefíš. Perfektní gól do prázdné asi nedáme. Rok 1980 už je pryč.
Jak se na mistrovství cítíte?
V pohodě. Každý zápas je samozřejmě jiný, ale ty šance tam vždycky jsou. Teď jsem měl spoustu možností, nedal jsem góla... To tak někdy je. Já si to jedu odehrát.
Ve třetí třetině se vám málem povedlo dát parádní gól po otočce. Chyběly centimetry...
To tak bývá. Bohužel se to hraje na góly a ne na krásu. Táta vždycky říkal: To není krasobruslení, to je hokej. Za krásu vám nikdo body nedá. Ale když vedeme 4:0, chceme něco udělat pro lidi nebo vymyslet něco extra.
Zdá se, že přechod z NHL na velký led vám vůbec neublížil, spíš naopak. Vidíte to stejně?
Já se necítím špatně, zatím si hraju to, co potřebuju. Hlavně jsem zhubnul, i když mám pořád 110, 105 kilo, tak dřív jsem měl 115 nebo 112. Ono je těžké hrát s takovou váhou, když mají všichni osmdesát. Chtěl bych je vidět, jak by jezdili s třicetikilovou vestou. Ale zase to má svoje výhody, že jsem silnější u mantinelu.
Co říkáte na atmosféru v O2 areně, která váš žene dopředu?
Je to hezký. To se dá srovnávat s play-off v Americe, ale já už jsem dlouho play-off nehrál. Tady navíc fanoušci fandí jinak než v zámoří, je dobré, že tím žijou. Hráči se potom snaží pro ty diváky něco dalšího udělat , i když je to 3:0. A nehrají jen nějakou údržbu.
Pohladí na duši, když 17 tisíc lidí skanduje vaše jméno?
Já zaprvé hraju to, abych mohl pomoct českému národnímu týmu uhrát co nejlepší výsledek. Že tím fanoušci žijou, je hezké. Je vidět, že si přáli, abych dal gól. Já se snažil, ale nevyšlo to.
