První jmenovaný navzdory svým zdravotním problémům skvělým výkonem deptal střelce hostujících Rytířů, druhý při svém návratu z dlouhodobé marodky vstřelil zřejmě klíčové dvě branky Dukly.
„Vždy si říkáme, že je před brankou potřeba důraz. A teď se to vyplatilo,“ uvedl Sáblík s narážkou na příjmení svého spoluhráče. „Teď měl zlámané ruce, tak mu možná dobře srostly,“ připomněl, že Důras hrál naposledy 20. ledna proti Šumperku.
„V první řadě musím říct, že veškerý dík patří klukům, protože odehráli s Kladnem skvělé zápasy a dotáhli to tak daleko, že mi umožnili se do série vrátit. Já jsem počítal, že půjdu až na semifinále,“ usmíval se třiatřicetiletý forvard, který dosud spoluhráčům držel palce jen jako fanoušek.
„Hlavně v šestém zápase to byly strašné nervy. Takže jsem rád, že jsem se mohl přesunout zpátky na střídačku. Protože do hlediště už nechci,“ usmíval se.
O jeho klíčovém přínosu pro tým nemohlo být pochyb, svými dvěma góly průběh utkání otočil z 0:1 na 2:1. „Do půlky zápasu jsme tahali lehce za kratší konec,“ připustil jihlavský trenér Petr Vlk. „Na nohy nás postavily až dvě využité přesilové hry.“
V závěru pak Duklu podržel gólman Sáblík, kterého limitovala nemoc. „Mám už delší dobu nějakou chřipajznu. Takže jsem rád, že jsem to přežil,“ usmíval se. „A hlavně s dobrým koncem,“ doplnil.
