V prvních momentech ale nikdo netušil, jestli nejde i o život. Z Mikušovy hlavy totiž po střetu se slávistou Tomášem Mickou doslova crčela krev a jeho spoluhráči v panice křičeli na domácí střídačku, aby rychle přiběhl na pomoc doktor.
Ten však doběhl na led bez zdravotnických pomůcek, a tak se zase rychle volalo na zdravotníky. Jak se později ukázalo, naštěstí šlo „jenom“ o zastavení silného krvácení, po kterém na ledě zůstala obrovská červená kaluž.
„Peter měl tržnou ránu na čele, ze které mu lilo. Asi byl i v bezvědomí, protože se mu podlamovaly nohy, když se pokoušel vstát. Ani se nedivím, protože z něj za chvíli vyteklo opravdu hodně krve,“ popisoval hradecký gólman Pavel Kantor.
Trenér Peter Draisaitl po zápase zase tvrdil, že měl Mikuš zlomený nos a otřes mozku. Každopádně se ihned rozvinula debata, nakolik byl zákrok slávisty Micky nebezpečný. Téměř nikdo z aktérů utkání ho totiž pořádně neviděl - proběhl ve velké rychlosti.
Takhle ho popisuje Micka: „Dopředu bych chtěl říct, že jsem Petera nechtěl zranit. Mrzí mě, jak to dopadlo. Myslím, že jsme jeli proti sobě, on odehrál puk a já do něj vlítnul. Šel jsem do souboje ramenem, nebylo to nic zákeřného. Nohy jsem měl na zemi, nevyskočil jsem a ani nezvedl ruce. Bohužel to dopadlo, jak to dopadlo.“
Hostující kouč se k incidentu nechtěl příliš vyjadřovat, protože ho neviděl, přesto prohlásil, že mu v extralize chybí od hráčů větší respekt a úcta k soupeřům.
„Jsem v extralize tři roky a štve mě, kolik je tu špinavých hitů a zákroků kolenem. Málokdo je schopný se postavit k tvrdé hře, všichni jsou podělaní. Tím se nevyjadřuju k tomuhle zákroku, ale obecně se v Česku na některé věci nedá koukat. Je to fakt hrozné.“
Mikuš byl ihned ze stadionu odvezený do nemocnice, kde strávil minimálně noc. Micka si na něj hned po zápase zjišťoval telefonní kontakt a chystal se mu v sobotu zavolat, aby se mu omluvil a zjistil, jak na tom je. „Nejsem zákeřný hráč,“ opakoval.
Hradecký gólman Kantor přiznal, že mu z pohledu na zraněného spoluhráče bylo špatně. „Úplně jsem se roztřásl a raději se otočil do publika. Když ho pak vezli na nosítkách, tak jsem k němu přijel a popřál mu, ať to dobře dopadne. V těch chvílích už odpovídal, tak jsem si oddychl.“
Micka - jako všichni ostatní - zprvu vůbec nevěděl, že by mohlo být zle. „Nezaregistroval jsem to. Byl to nepříjemný pocit, protože se jako každý snažím hrát tak, abych nikoho nezranil. Snad bude v pohodě.“
