V minulé sezoně vytvořili nejlepší brankářskou dvojici první ligy, která dotáhla hokejovou Olomouc až do extraligy. Teď se postavili proti sobě. A vítězství 3:1 nad svým nedávným parťákem Tomášem Vošvrdou i bývalým mančaftem slavil s Pardubicemi gólman Tomáš Halász.
V první lize se pravidelně střídali v brankovišti kohoutů a oba byli famózní; sbírali nuly, deptali střelce úspěšností zákroků nad 94 procent. Zatímco Vošvrda si vysloužil nový kontrakt na Hané, Halásze přetáhly Pardubice. V neděli tak poprvé došlo na speciální souboj.
„Pro mě to byl zvláštní pocit. Chvílemi jsem si připadal jako vloni na tréninku, když jsem poznával hráče, co na mě stříleli,“ řekl Halász, jenž naskočil za Pardubice poprvé. „O tom, že budu chytat poprvé zrovna proti Olomouci, jsem se dozvěděl s dostatečným předstihem, takže jsem se na to v klidu připravil a snažil se to vytěsnit z hlavy. Jsem rád, že jsem jim povolil jen jeden gól a byla z toho vítězná premiéra,“ těšil se z 23 zákroků.
Dlouho ale moc práce neměl. Olomoučtí sice v čase 0:40 vstřelili branku, ale ta nemohla být kvůli posunuté konstrukci uznána. Pak hosté jako by podléhali respektu ze zkušenějšího soupeře. „Byl to velmi těžký zápas, nemohl jsem se do něj dostat tak, jak jsem si představoval. V první třetině vystřelila Olomouc asi poprvé až v 19. minutě,“ podotkl Halász. „Ve druhé jsem inkasoval z první šance, hra se obrátila, měli přesilovky. Ani v nich ale Hanáci nevystřelili, nemohl jsem si sáhnout na puk, zapotit se a zahřát, zkrátka se do toho dostat. Chválabohu jsme zápas zvládli a vyhráli,“ oddechl si.
Pardubice se dostaly rychle na koně i díky přesilovým hrám, ale v těch dlouho nedokázaly nic vymyslet. Kolář v dobré šanci netrefil odkrytou část branky, Ščotka zase neměl dost prostoru k zakončení na brankovišti. Ujala se až nenápadná střela kapitána Čáslavy, která při přesilové hře zaplula do branky, aniž by ji Vošvrda zaregistroval.
„V první třetině jsem si opravdu zachytal, bylo toho dost. Nicméně od toho tam jsem, abych tým udržel co nejdéle ve hře,“ poznamenal Vošvrda, jenž si připsal 28 zásahů. „Bylo trochu netradiční, že jsem si zachytal proti Tomáši Halászovi, se kterým jsem nedávno seděl v kabině. Snažil jsem se to brát jako každý jiný zápas. Tomáš podle mě odchytal dobrý zápas. Co měl chytit, to chytil,“ uvedl Vošvrda na adresu někdejšího kolegy.
Kohouti dobře rozjeli druhou část a tentokrát se už radovali z platné branky. Rác od zadního mantinelu vyzval ke gólu Cibáka. Touto trefou vzal za své nejen náskok, ale i převaha domácího týmu. Naopak to byli Olomoučtí, kteří mohli přidat další gól při třech početních převahách. Diviš ani Patera však nedokázali z brankoviště nasměrovat kotouč do sítě. Trestat zaváhání soupeře chtěl v oslabení Sýkora, ale o pár centimetrů minul. Urputný duel nabízel ve třetí části jen minimum šancí, což nezměnily ani přesilové hry na obou stranách. Prodloužení se zdálo nevyhnutelné. V 57. minutě ale pláchl olomouckým bekům Tybor a jeho akci dotáhl k vedoucí brance Radil. Tentýž hráč pak ještě přidal pojistku při olomoucké hře bez brankáře.
„Říkal jsem si, že Vošvrdovi snad nikdy nedám gól, dlouhodobě se mi proti němu nedaří. Je velký, a když se roztáhne, není lehké ho překonat. Střela při vítězném gólu mně moc nesedla, kotouč mi sjel z hole a Vošvrda si na něj sáhl. Spadlo to tam jen se štěstím. Snad jsem tu smůlu proti němu prolomil,“ pochvaloval si Radil.
I díky němu čtyřiadvacetiletý Halász minisouboj s Vošvrdou, jenž je o rok starší, vyhrál.
