Po vítězném semifinále si vyměnili zdvořilostní gratulace, s blížícím se finále však vzájemný kontakt omezili. "Už není čas ani nálada na nějaké kamarádičkování. Teď je pro mě hokejový nepřítel číslo jedna," vzkázal Káňa svému příbuznému s úsměvem.
"Nemůžeme hledět napravo, nalevo. Každý hrajeme za jiný mančaft, každý máme svůj příběh," přitakává Čajánek. Ten jeho je notoricky známý. Trojnásobný mistr světa ze zlaté generace českého hokeje přelomu tisíciletí se vrátil před třemi lety ze zahraničí, aby si na sklonku své kariéry splnil sen o extraligovém titulu.
"Za to, co dokázal, by si to zasloužil. Ale Brno čeká taky dlouho a taky by si to zasloužilo," říká Káňa a na téma Masarykova poháru pro vítěze extraligy ještě dodává: "Strejda by byl smutný, ale já bych s tím problém neměl. Zatím je to daleko, ale kdyžtak bych mu pohár přivezl ukázat."
Káňův příběh vešel ve známost až v letošní sezoně, kdy proti strýci poprvé nastoupil v extralize v zářijovém zápase ve Zlíně. Na místním zimáku Čajánkův synovec hokejově vyrůstal v silné generaci hráčů ročníku 1992 (Kašík, Zámorský, Holík), ve starším dorostu mu však oznámili, že není dostatečně perspektivní.
Petr Čajánek (uprostřed) se raduje z gólu v zápase s Třincem.
Brněnský útočník Jan Káňa odehrává puk před dotírajícími zlínskými hokejisty.
"Pan Jenáček mě naštěstí vzal do Vsetína a otevřel mi oči. Chtěl jsem ukázat, že ve Zlíně udělali chybu, když se mě vzdali," vzpomínal Káňa před zářijovým duelem na nelehké období. Ze Vsetína si ho pak vyžádala Kometa, kde se po třech letech stal plnohodnotným členem extraligového týmu.
"Motivace, že šel jinam, mu pomohla. Jsem rád, že se mu daří. Zatím ho můžu jen pochválit. Vybojoval si místo v Brně, kde je velká konkurence," vysekl mu poklonu Čajánek. "Udělal parádní první krok, ale kariéru bude mít dlouhou, takže musí pořád makat."
Vzorem mu může být strýc a také je. "Obdivuji na něm jeho přístup k hokeji, bojovnost a srdnatost, kterou dává svému klubu. Takových hráčů v extralize moc nehraje," říká Káňa.
Ochota podřídit se mužstvu je podle Čajánka také devízou jeho synovce. "Pro mladého kluka jsou dvě cesty, jak se dostat do extraligy. Buď je vynikající střelec, nebo bude pracovat pro tým a postupnými krůčky se dopracuje k větší roli. A Honza to dělá," všímá si zlínský kapitán.
Když se potkají na rodinné sešlosti, logicky je tématem hovorů hokej. "Bavíme se, jak se mu daří, jak se cítí, jakou má roli v mužstvu. Ale nepřeháníme to," tvrdí Čajánek. "Petr Honzovi hodně pomohl v těžkých letech radou. Je správným strýcem," chválí švagra Káňův otec Boris.
Ve finále hraje jeho syn. Ale titul přeje trochu více švagrovi Zlínský kapitán Petr Čajánek. Ať už zvedne Masarykův pohár pro nového hokejového šampiona kdokoliv, fotbalový trenér Boris Káňa smutný nebude. "Už jsem vyhrál, nemůžu být zklamaný," usmívá se otec brněnského útočníka Jana Káni a zároveň švagr zlínského kapitána Petra Čajánka. Komu z nich budete více fandit? Co na to váš syn? Narážíte na fakt, že v dorosteneckém věku neodcházel ze Zlína v dobrém? Věřil jste synovi, že si po všech peripetiích zahraje extraligu? Proslýchá se, že váš švagr po sezoně skončí. Víte o tom něco? |
