Petr Leška kdysi přišel do Sparty jako vítěz kanadského bodování. Velká hvězda Zlína, kterou provázela velká očekávání. Už během podzimu však bylo jasné, že v novém klubu šikovný centr zapadl do průměru.
"Pro ty venkovské kluky je to složité. Jsou zvyklí na určité postavení ve svém týmu, mají to tam osahané. A najednou se stanou jedním z mnoha. Přitom chtějí podávat stejné výkony," vysvětluje Marián Jelínek, kouč Plzně, který dlouho působil jako asistent právě ve Spartě.
Další příklad. Petra Nedvěda angažoval pražský velkoklub coby střelecké eso z NHL. Jenomže po návratu do extraligy strádal, fanoušci mu vyčítali liknavý přístup. Dnes je osmatřicetiletý veterán jednoznačně nejlepším hráčem Liberce, jejž letos dotáhl do semifinále play-off.
Jan Hlaváč na jaře s přehledem vyhrál tabulku střelců švédské ligy a jeho parťák Jaroslav Hlinka skončil na předních příčkách bodování. Na podzim ve Spartě oba propadli a klub je předčasně propustil. Martin Ručinský po ukončení herního trápení odešel z Prahy do Litvínova a okamžitě pookřál: ve dvou zápasech dal dva góly a na další dva nahrál.
Jak sladit hvězdy? jako ve vsetíněPodle expertů je při skladbě mužstva důležité nenabírat hráče jen podle bodování, ale podle role, kterou by měla nová posila v týmu hrát. Jako příklad může sloužit Vsetín na přelomu století. "Tam měli nejvíc peněz, mohli si koupit kohokoliv, ale nebrali jen ty nejlepší hráče bez ladu a skladu. Ti, když potřebovali pravé křídlo, tak koupili pravé křídlo. Ale takové, které sedělo k Dopitovi nebo třeba do třetí lajny podle potřeby. Tuhle politiku nedělá Sparta dobře," říká zdroj iDNES.cz, obeznámený s poměry v holešovickém klubu. |
Vypadá to, jako kdyby dres Sparty vážil o deset kilo víc než ty ostatní. Čím to je?
"Ve velkém klubu dáte na přesilovku pět hvězd... A koho pošlete před branku? Hráči se rozlezou po koutech a maximálně mezi kruhy. To třeba ve Zlíně řekne trenér dvoumetrovému Köhlerovi: Půjdeš před kasu a odtamtud se nehneš. On tam bude stát a bude rád, že hraje přesilovku," srovnává jeden z expertů, jenž si nepřál být jmenován.
"Ve Spartě je osm deset hráčů, kteří by měli hrát prim, jenže pak k tomu nedochází. Jeden kouká na druhého, kdo převezme iniciativu," upozorňuje Jelínek.
Při přetlaku hvězd navíc nemají elitní hráči tolik herního času, kolik by si představovali. "Moc náčelníků, žádný indián. Když je přehvězdováno, hráči se dostávají do situace, že se přetahují o led," tvrdí zmiňovaný zdroj iDNES.cz, dobře obeznámený s poměry v nejbohatším českém klubu.
"Když máte v týmu jednu dvě velké hvězdy, tak se spolu poradí, líp spolu komunikují. Lépe se dohodnou," souhlasí Jelínek.
A naopak. "Pokud máte tři lajny, které mohou chodit na přesilovku, a na led chodí dvě, tak na sebe hráči žárlí," dodává nejmenovaný expert. "Pak přichází frustrace. Hokejista má pocit, že dělá všechno naplno, ale nemá za to tu odměnu, prostor. A sebedůvěra rychle klesá..."
I proto se Ručinský, Hlaváč a spol. působením ve Spartě protrápili. A po přechodu do jiného klubu rázem jako kdyby omládli o deset let. Svůj potenciál opět využívají naplno. "Mají jasnou pozici v první lajně, s nikým nesoupeří a dostali roli, se kterou se ztotožní."
Proto mohou Leška, Ručinský nebo Nedvěd opět zářit v extralize. I ve věku, v němž mají s klidem nárok na hokejový důchod.
