Robert Reichel s Jiřím Šlégrem mají odehráno o pohý ročník víc než Jágr, který se narodil únoru 1972.
"Já jsem jen o rok mladší než kluci, ale ještě bych to zažít nechtěl. Ta rozlučka byla sice krásná, ale pak už se nikdy nemůžete vrátit," přemítal Jágr.
Jágr o Reichlovi:"Myslím si, že Albyho největší předností je jeho střela. Je to docela rána a přitom nemá velký nápřah. Hrozně účinná věc." |
Právě on byl před dvěma dekádami často srovnáván s Robertem Reichlem. Litvínovský odchovanec měl v té době dokonce o něco lepší výsledky, v devatenácti letech vyhrál bodování československé ligy. Oba měli nakročeno k tomu stát se podobně zářícími hvězdami hokejového nebe.
Jágr si ovšem záhy podmanil Pittsburgh a poté i celou NHL. Nejen hokejovým uměním, také svým vtipem, originalitou, hravostí a dlouhými vlasy. To Reichel byl spíš mlčenlivý dříč. Přestože v roce 1994 vyhrál bodování týmu Calgary Flames, takového uznání jako Jágr v zámoří nikdy nedosáhl.
Jágr o Šlégrovi:"Guma má obrovskou sílu, vždyť má na sobě jen a jen svaly. Ale já bych ani od jednoho to nejlepší nevzal. Věřím totiž tomu, že když si člověk něco vezme, tak taky něco ztratí. Nemůžeme pořád jen brát." |
"Z mých vzpomínek na Roberta bylo největším zážitkem asi to, když jsme na mistrovství světa v roce 1990 hráli v jedné lajně mladíků. Mně bylo osmnáct a Albymu s Robertem Holíkem devatenáct," zavzpomínal po páteční litvínovské exhibici Jágr.
Mezi Jágrem i Reichlem bylo v devadesátých letech občas napětí, v reprezentaci se oba cítili šéfy. Vyřešil to až Ivan Hlinka před olympiádou v roce 1998: do Nagana pozval veterána Vladimíra Růžičku a udělal ho kapitánem.
Od té doby se obě osobnosti v pohodě snesly, ovzduší se vyčistilo a Česko i díky těmto dvěma velikánům kráčelo od jednoho titulu k druhému.
