Ve čtvrté sérii jste šel na penaltu. Proč si trenér vybral právě vás?
Asi kvůli tomu, že se dobře znám se zlínským brankářem Jakubem Sedláčkem z dvacítek. Ve skrytu duše jsem doufal, že si vybere právě mě, protože nájezdy mám docela rád.
Jaké to bylo jít v devatenácti na tak důležitý nájezd?
Byl jsem nervózní, to je jasný. Každý mladý kluk by byl, vždyť se rozhodovalo o vývoji celé čtvrtfinálové série.
Věděl jste, co uděláte?
Byl jsem rozhodnutý, že budu střílet Kubovi mezi nohy. Pak se mi puk naštěstí trochu zastavil a mně už nezbývalo nic jiného, než ho stáhnout do bekhendu. V tu chvíli ve mně hrklo, ale naštěstí se mi klička povedla. Přitom on mi ji v reprezentaci pokaždý vychytal!
Jste se Sedláčkem kamarádi?
Dá se říct, že jo. Ale po zápase jsme spolu ještě nemluvili. Asi mu z domova pošlu nějakou textovku. Rýpnu si do něj.
Myslíte, že to vezme?
Určitě, Kuba je vtipálek. S tím nebude problém.
Jak ta esemeska bude vypadat?
Jé, to já ještě nevím. Musím ji teprve vymyslet, aby ho pořádně naštvala.
Přiznejte, ulevilo se vám i kvůli tomu, že Zlín vyrovnal po vaší chybě?
Je to tak, udělal jsem vyloženě hrubou chybu, kterou Balaštík potrestal. Dneska to z mé strany bylo vůbec takové nemastné neslané. Puky mi chodily tři čtyři centimetry od hole, odskakovaly... Nakonec se všechno obrátilo v dobrý konec.
