Tehdy byla asi situace o dost nejistější.
Já si to pořád uvědomuju a pořád mám před sebou to, jak mě v Tampě vyplatili ze smlouvy. Nad tím jsem v létě přemýšlel, ztratil jsem práci. A teď jsem vděčný za novou šanci. Protože pořád je ještě dost hráčů, kteří angažmá nesehnali.
Teď se vám asi spí o dost lépe.
Určitě si to užívám, je to něco úplně jiného, než loňská sezona. S Rangers vyhráváme a daří se jak mančaftu, tak mně. Přesně takový start si člověk přeje, když jde do nového mužstva.
Hodně se napsalo o vašem nadstandardním vztahu s trenérem Johnem Tortorellou. Máte k sobě opravdu tak blízko?
Asi ano, protože kdyby nebylo Johna, tak bych třeba už ani nehrál hokej.
Před dvěma lety jste přitom měl s tímhle trenérem rozepře, do televize jste dokonce řekl, ať si, volně přeloženo, vaše góly strčí někam...
Lidi si pamatují jen to špatné, co se rozmázlo v novinách. Ale jaký je Tortsy mimo led, to ví málokdo. My se známe nejen jako hráč a trenér, ale hlavně jako lidi. A to, že se sem tam nepohodneme ohledně hokeje, to se stane. Když jsem ztratil práci, tak jsme si psali a volali, navštěvujeme se i s rodinami. Bavíme se samozřejmě i o hokeji, ale taky o jiných věcech.
Když v Rangers trénoval Tom Renney, pochvaloval si Jágr jeho kamarádský přístup. Tortorella však asi není takový demokrat, že?
Tohle je něco jiného. V soukromí je jiný člověk než na zimáku. Fanoušci vidí, jak je kolikrát třeba rozzuřený na střídačce, ale nevědí, jak dobrý je to člověk mimo led. On má dvě tváře.
Cítíte se mu zavázaný?
Já to tady nemám o nic jednodušší proto, že je tady. Naopak. On se tady za mě přimluvil a z toho pohledu je na mě větší tlak. Protože se mu chci odvděčit, aby mu tady nikdo neomlátil o hlavu, že mě sem vzal.
Bývali i 'nepřátelé'Ne vždy byl vztah mezi Prospalem a koučem Tortorellou tak idylický, jako nyní. Koncem roku 2007 nedával svérázný trenér českému útočníkovi prostor na ledě a hodně ho "dusil". Když se pak útočník přesto prosadil, prohlásil do televize: "Je to pro mě velká satisfakce. V tom smyslu, že teď můžu ty góly nastrkat někomu do zadku." Myslel tím právě Tortorellu. Následoval mítink za zavřenými dvěřmi, kterého se účastnil i manažer. "Naštvaní sportovci jsou podle mě dobří sportovci, protože do hry přenášejí emoce," komentoval to později trenér. |
Vnímal jste tenhle tlak v prvních zápasech sezony?
Ne, že bych na to myslel na ledě. Ale cítím tu odpovědnost, nechtěl bych shodit toho, kdo mi pomohl. Já pod Tortorellou hrál vždycky svůj nejlepší hokej. Vyhovuje mi jeho styl, jeho tvrdá příprava na zápasy a pevná ruka. To, že se známe z dřívějška, vůbec nebrání tomu, aby mě taky seřval jako malýho kluka.
Platí podle vás to, co se říká o New Yorku: že publikum vás buď miluje nebo zatratí?
Samozřejmě prostředí tady, to je něco speciálního. Teď je všechno růžové, protože mančaftu se daří. Vyhráváme, máme fanoušky na své straně, dokážeme urvat i zápasy, v nichž se nám herně nedaří. Ale to je všechno začátek sezony. Doufám, že se nám bude dařit dál a budeme dál dávat góly. Já už to tady zažil, že lidi bučeli na hráče, samozřejmě to není nic příjemného. Ale zatím k tomu nemají moc důvodů.
V Rangers hrávalo trio Hlaváč, Dvořák, Nedvěd, pár let po nich pak Jágr a spol. A teď vy s Kotalíkem a Rozsívalem. Je v New Yorku česká stopa pořád znát?
Vím to třeba od masérů, kteří tyhle kluky zažili. Říkají, že Češi jsou pohodáři a nikdy s nimi nebyly žádné problémy.
Platí pořád tradiční rozdělení: svobodní bydlí na Manhattanu a ženatí za městem?
Platí.
Jak se vám líbí na předměstí ve Westchesteru?
Je to něco jiného. Já jsem rozmazlený Floridou. A tady se s rodinou vracíme do dob, kdy jsme žili v Česku. Zase máme čtyři roční období.
To vám už teď musí být pěkná zima.
Byli jsme každý den zvyklí na tričko a na trenýrky po celý rok. A tady je třeba zrovna dneska počasí pod psa. Šedivo, prší, nedá se jít ven. V Tampě jsme mohli být venku pořád. Ale na druhou stranu mám radost z toho, že se nám tu dobře zabydlely děti. Mají tady kroužky, Vašík tu hraje hokej a Verunka chodí na balet. Děláme s nimi všechny věci, na které jsme byli zvyklí v Tampě.
Jak jde synovi hokej? Je útočník po tátovi?
Ne, ne, hraje obránce. Jemu se líbí bránit a nejradši má, když se mu povede někoho přizdít k mantinelu.
Tak to se moc nepotatil. Vy jste přece spíš technický hráč.
Vašek je hokejista sám o sobě, já bych byl nerad, kdyby ho někdo srovnával se mnou. Ať si svou identitu vytvoří on sám.
Co vám před příchodem do New Yorku poradil kamarád Radek Dvořák?
Něco mi samozřejmě říkal, ale na druhou stranu tohle není můj první rok v zámoří. Samozřejmě mi tu v začátcích poradil třeba i Michal Rozsíval.
Další Čech Aleš Kotalík bydlí daleko od vás. Dostanete se třeba na společnou večeři?
Jelikož jsme teď hráli spoustu zápasů, času moc nebylo. A já chci jet většinou hned po tréninku domů, abych trávil co nejvíc času s rodinou. Verunka má za chvilku balet a já beru Vašíka do tréninkového centra Rangers v Tarrytownu. Chci, aby se tam podíval a šel si se mnou ještě trochu zabruslit.
