Hokejový brankář Hašek: O peníze jde vždycky

V byznysu prodělal Dominik Hašek přes sto milionů. Nechce být učitelem ani trenérem. Ač ho kdysi národ posílal na Hrad, politika ho neláká. Chybí mu adrenalin. A tak zase začne chytat.

Dominik Hašek | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Bude to v průběhu podzimu v Ostravě, Brně, Plzni či Litvínově velká událost: Dneska přijede Hašek! Zvědavci vyrazí na hokej, aby viděli, jestli ten „dědek“ pořád ještě umí chytat. Dominik Hašek se v důchodu občas nudil. V civilním životě nenašel adekvátní náhradu za napětí, které přináší dramatické zápasy na ledě. Proto ohlásil návrat.

Od září bude hrát za Pardubice, kde kdysi jako kluk začínal. Což o to, zdá se, že se uzavírá jeden úžasný příběh. Jenže ono není úplně normální, když se sportovec se šedinami na skráních ve 44 letech chystá riskovat svou pověst legendy.

"K chytání se vracím, protože mě to baví ze všeho nejvíc,“ vysvětluje Hašek. „Chci být zase ve špičce. Věřím, že na to mám. Bylo by škoda, kdybych to nezkusil."

Už vám někdo řekl, že jste šílenec?
Ota Černý při našem čtvrtečním rozhovoru v televizi prohlásil, že si to hodně lidí myslí.

Já jsem to o vás napsal do našich novin.
Jo, to jsem četl!

Napřímo vám to nikdo neřekl? Nikdo ze známých?
Ne. Asi si netroufnou.

10 let. Končím. Vracím se...

V červenci 1999 Dominik Hašek senzačně prohlásil: "Po sezoně definitivně končím."

V lednu 2000 oznámil: "Pokračuju." Nehodlal se rozloučit sezonou pokaženou vážným zraněním.

V červnu 2002 po vítězství ve Stanley Cupu řekl: "Končím. Už nemám motivaci dřít naplno."

V létě 2003 ohlásil comeback: "Dobil jsem baterky."

V červnu 2008 na tiskovce v Detroitu pravil: "Po šestnácti letech musím říct sbohem NHL."

V dubnu 2009 potvrzuje, že zase chce chytat za Pardubice: "Chybí mi adrenalin. Zase mám chuť do hokeje." 

Nepřijde vám bláznivé vrátit se ve 44 letech k profesionálnímu hokeji? Máte vyděláno, vyhrál jste skoro všechno.
Ani ne. Z toho rozhodnutí samozřejmě vyplývá spousta povinností. Budu muset začít trénovat, budu si muset dávat pozor na své chování. Ale párkrát jsem si v minulosti dal pauzu, mám s tím zkušenosti. Prostě se chystám dělat to, do čeho mám chuť.

Aby bylo jasno, mně se ten váš comeback zamlouvá. Bude zajímavý pro fanoušky i pro média.
Taky si myslím. Diváci si budou mít o čem povídat. Když vychytám nulu. A když dostanu pět gólů, tak taky. Přijdou na hokej. Budou zvědaví, jestli ještě umím chytat.

Není to hazard s vaší pověstí?
Když se na to dívám zvenčí, tak asi jo. Ale kdo chce hrát hokej, nemůže tak uvažovat. To by byla půlka neúspěchu. Vím, že mě nikdo šetřit nebude. Budu všude pod drobnohledem. Nejedná se jen o výkonnost, ale i to, co řeknu rozhodčímu, kde někoho bouchnu.

Česká liga není NHL, kde se legendy obvykle ctí. Jste připraven i na urážky a posměšky z hlediště?
Počítám i s nepříjemnostmi, zvládnu to.

Předpokládám, že vám jako mnoha hráčům po ukončení kariéry chyběly emoce, které hokej přináší.
Přesně tak. Ale ona je jedna věc hrát a druhá připravit se. Ve své pozici si nemůžu dovolit chytat špatně. Musím tvrdě trénovat. Loni jsem na to motivaci neměl. Teď ji mám.

Hra přináší radost, zklamání, nervozitu, euforii, vztek, lítost. V civilním životě jste asi nic tak intenzivního nezažíval, že?
Dělal jsem spoustu věcí, při kterých jsem se bavil. Ale nic se nevyrovná tomu, když vjedu na led, zodpovídám za výsledek celého mužstva. Vím, že stovky tisíc lidí ten zápas sledujou. Devadesát procent bývalých hokejistů vám poví, že jim ten adrenalin chybí.

Není to nějaký druh závislosti?
Možná. Naštěstí to není zakázaná droga. Když se na to cítím, můžu se k hokejovému adrenalinu bez výčitek vrátit. Budu muset leccos překonat, ale stojí to za to.

Ano, vždycky jste například nesnášel letní převlékání do bytelné brankářské výstroje.
Jo jo. Ta představa je hrozná. 20. července mám nastoupit na led. V největších vedrech lidi venku chodí v trenýrkách a já budu nabalený na ledě.

Nač se ještě netěšíte?
Ani ranní vstávání nemám rád. Ale trénink už mě baví. A po něm mívám fajn náladu: že jsem potrápil tělo, mám rád to soutěžení s klukama.

Jeden fanoušek napsal do zámořské internetové debaty: "Hašek nastoupí na olympiádě v roce 2038 v Česku. To je jeho cíl." Měl pravdu?
To je úplná blbost, co si budeme povídat. Ale je pravda, že před deseti nebo dvanácti lety mě ani nenapadlo, že bych se v roce 2009 vracel k hokeji.

Máte představu, kolikrát se ještě vrátíte?
(nahlas se směje) Co ode mne chcete slyšet? Při každém svém comebacku jsem si myslel, že je poslední. Kdykoliv jsem končil, myslel jsem si, že už se do branky nevrátím.

Přece se nemůžete vracet donekonečna. Co budete dělat, až už to v brance fakt nepůjde?
Nevím. Na rovinu: nevím.

Nabízí se vám několik profesí. Jste vystudovaný učitel...
To by znamenalo být každý den ve škole. Nepřichází v úvahu.

Haškův den: Někdy jsem se nudil

Jak si žil Dominik Hašek v uplynulých měsících coby sportovec ve výslužbě?
Ráno jsem vozil dceru Dominiku z Vršovic do Vysočan na 8.15 hod.do školy. Jenže někdy jsem na ni musel čekat a pak jsme spěchali, projížděli semafory na oranžovou. To se mi nelíbilo. A tak už pár týdnů jezdí metrem. Dopoledne jsem zašel s kamarády na kafe, na squash nebo volejbal. Ale na sport jsem těžko hledal parťáky. Všichni pracujou... Někdy jsem obědval s manželkou, někdy sám. Někdy jsem šel cvičit, projel se na kole. Taky jsem vozil dceru na volejbal. Ale pak mi řekla, že nechce, abych se díval na její tréninky. Tak už ji nevozím. Třikrát čtyřikrát měsíčně jsme s manželkou vyrazili do kina nebo divadla. Občas na večeři, třeba i s přáteli. Často jsme si přes skype volali se synem Michalem, který studuje v Americe. Od ledna jsem se věnoval organizaci hokejové síně slávy. Byli jsme si zalyžovat na dovolené. Dvakrát jsem letěl do Detroitu. Chodil jsem se dívat na Spartu na extraligu. Občas jsem si zahrál jako obránce s týmem Martina Dejdara. Neříkám, že to byl ztracený rok. Ale našly se dny, kdy jsem se trošku nudil.

Nechcete být trenér nebo manažer?
Ne. Rád se s kýmkoliv pobavím o hokeji. Ale trenéřina mě neláká.

A nějaká jiná práce v hokeji? Angažoval jste se třeba v nově založené Síni slávy českého hokeje.
To mě bavilo. Budu v tom pokračovat. Ale není to zaměstnání. Nemůže mě to úplně naplňovat.

Co politika? Lidé přece při olympiádě v Naganu volali: Hašek na Hrad.
V nejbližší době určitě ne.

A co byznys? Nehodláte ho ještě jednou zkusit?
Nevylučuju to. Ale už nikdy bych do toho nedával svoje peníze.

Kolik jste vlastně ve firmě Dominator utopil?
Necelých sto milionů.

Byla potíž v tom, že jste hrál v Americe, kdežto vaši zaměstnanci seděli v Praze?
Zpětně vidím, že majitel prostě musí ve firmě být. Aspoň do doby, než se správně rozjede.

Necítíte se okradený?
To ne. Nepřišel jsem na to, že by se zaměstnanci nějak obohacovali. Ten tým to prostě nedokázal. Ještě před rokem jsem si říkal: Vrátím se domů a zvednu to. V létě jsem přišel a zjistil, že bych v příštím půlroce prodělal dalších deset milionů. Tak jsem vzápětí Dominatora zavřel. Bylo to správné rozhodnutí, hodně se mi po něm ulevilo. Udělal jsem ho ještě relativně včas.

Pravda, krátce před vypuknutím hospodářské krize. Dominator ještě docela prospíval za mořem. Jak se mu tam daří teď?
Byznys se sportovním oblečením je na tom hůř než loni. V Detroitu, městě automobilového průmyslu, je zle. A tak to i v Americe postupně zavíráme. Taky tam jsem přišel o peníze, ale zdaleka ne o tolik.

Odkdy vlastně plánujete hokejový comeback?
Začal jsem o něm uvažovat na podzim. Někdy na přelomu roku jsme to s lidmi z pardubického klubu nadhodili u piva. V lednu jsme to už řešili vážně. Předběžně jsme se dohodli. Jen jsme ještě nemluvili o penězích. Dali jsme si pauzu, až bude po sezoně. Aby se nerušila atmosféra v týmu.

Byly debaty o podmínkách tvrdé jako v NHL?
V Americe mi kontrakty vyjednával agent, tady jsem se dohadoval sám. Ačkoliv se v porovnání s NHL u nás hraje za zanedbatelné částky, jde o peníze jako všude. Díky kamarádským vztahům jsme nešli do extrémů. Ale mám nějakou cenu. Kolik berou v Česku jiní hráči, vím jen z doslechu. Ale je to zhruba 10–20 procent částky, kterou vydělali v NHL.

Odhady vaší roční mzdy se pohybují mezi třemi a pěti miliony korun. Jsou reálné?
Mám ve smlouvě paragraf, že o platu nesmím mluvit.

Asi každého hokejového příznivce zajímá odpověď na otázku: Bude ten Hašek chytat dobře?
To je můj cíl. Kvůli tomu se vracím. Ale je to sport, v něm není nic garantovaného. Na rozdíl od divadla nevíte, jak to dopadne. Rozhodně chci být ve špičce.

Existuje ovšem katastrofická vize: ve třetím kole si Hašek natáhne třísla a pak budete čtvrt roku marodit. Co vy na to?
Na tohle si chci dát pozor. Potřebuju v létě pořádně natrénovat. Musím o sebe dbát mnohem víc než v pětadvaceti a zraněním předcházet. Budu se před každým tréninkem pečlivě rozcvičovat, nahřívat si svaly, půjdu na masáž.

Jedna sázková kancelář vypsala kurz na to, zda se dostanete do nominace na únorovou olympiádu ve Vancouveru. Vsadil byste si na sebe?
Pět ku jedné, to není špatný kurz. To bych risknul.