K tomu přihodili jen malý levný kulatý bazének, pár keřů podél plotu, aby na zahradu nebylo tak vidět, a bylo. Tedy žádné velké ambice.
Po jedenácti letech se rozhodli pro změnu, zahrada přestala plnit původní představy. Do rodiny se mezitím navíc narodila i dcera a výrazně přibylo sousedů, takže stouply požadavky čtyřčlenné rodiny na potřebu soukromí.
Tehdy majitelka oslovila atelier Flera a zahradního architekta Ferdinanda Lefflera, který si ke spolupráci přizval Markétu Mlejnkovou a Helenu Liškovou. Před sebou měli učebnicový koncept, tedy malou zahradu u rodinného domu s obřím trávníkem a mixem jakési zeleně kolem plotu. Dům navíc kvůli cihlovému obkladu působí robustněji, a ještě bylo potřeba počítat s tím, že po zahradě bude lítat zlatá retrívřice.
Bylo potřeba vytvořit venkovní obývák pro rodinu s odrůstajícími dětmi, které by rády na zahradě sem tam i něco smlsly. Koneckonců majitelé chtěli na zahradě i vařit, především otec rád griluje pro sebe i přátele.
Trvalkové záhonySnímky i video zachycují zahradu s proměnlivými trvalkovými záhony brzy zjara, kdy jsou trsy trav nízké. Pokud byste ji chtěli vidět v průběhu roku, najdete ji na Flera TV jako zahradu s proměnlivými záhony. V rámci pořadu Ferdinandovy zahrady na ČT měla titul: Jiné potřeby, nová zahrada. |
Do zahrady také bylo potřeba šikovně začlenit nový bazén, pro nějž se rodiče rozhodli jako pro zásadní prvek, který by měl celou rodinu vytáhnout ven na zahradu. Aby na ní společně především odpočívali, protože nikdo z rodiny není nijak zvlášť nadšený zahradník.
A paní domu si ještě přála skrytý kout třeba s houpací sítí. A hlavně „zahradu plnou překvapení, kde nedohlédne na druhý konec“, navíc odcloněnou od okolních domů. Vizuální propojení tak na přání majitelů zůstalo jen se sousedním domem, kde žijí oblíbení příbuzní.
Podívejte se, jak vypadala zahrada krátce po dokončení:
14. dubna 2019 |
Své místo našlo ohniště, zašívárna i kompost
Architekti z atelieru Flera se rozhodli zahradu pomyslně rozdělit na několik zelených pokojíčků a u domu rozšířit a zastřešit terasu. Užší část pozemku na boku domu využili na bylinkové záhony, k bazénu přidali dřevěné molo. Aby byl od ohniště a koutku s hamakou krásný výhled zpátky na dům.
Nicméně zpět k celému konceptu: architekti zahradu rozdělili v podstatě do dvou funkčních zón, které na sebe plynule navazují a komunikují spolu. První zónou je prostor před domem směrem do ulice, s trvalkovými a keřovými výsadbami, kde se našlo místo i pro příležitostné parkování.
Od hlavní pobytové plochy zahrady je tato vstupní zóna oddělena clonou z keřů, aby pohodu na rodinné zahradě nerušil ani pohled na parkující automobil, ani na ulici. A současně aby bránila i průhledu z ulice.
Hlavní plocha zahrady je pak podél plotu lemována další zelenou clonou, která brání pohledům ze sousedních zahrad. Než nová výsadba povyroste, pomohli si zahradníci dočasným plotem z lískových prutů.
Posezení v rohu zahrady časem skryje zeleň lemující plot. Než povyroste, stejný účel splní dočasná pletená stěna. Lískové či vrbové pruty zahradu nijak nehyzdí.
A na hlavní obytnou plochu rodinné zahrady se pak krásně poskládaly čtyři důležitá pomyslná stanoviště. Tím prvním je mlatová plocha s bylinkovými a zeleninovými záhony navazující na prostor předzahrádky (tedy hned za keřovou clonou bránící pohledům z ulice).
To druhé tvoří dřevěná terasa u domu krytá lamelovou pergolou a na ni navazující travnatá plocha a trvalkové výsadby. V rohu zahrady pak je mlatová plocha s ohništěm i místo pro závěsné čtecí křesílko skryté mezi trvalkovými výsadbami. A posledním je pak plocha bazénu se zastřešením a s navazující dřevěnou terasou. V létě tuto poslední část od zbytku zahrady výrazně oddělují vysoké travinové výsadby.
Proč? Aby si krytý bazén a výrazný interiér domu při pohledu z ostatních koutů zahrady neuzurpovaly veškerou pozornost. A malý detail nakonec. V rohu zahrady za bazénem stojí i nezbytný, ale pohledům skrytý kompost.