Plazivka je nejvíc rozšířená právě v Americe, kde je známá jako poison ivy, a také v Asii. Ale najdeme ji i u nás, hlavně v zámeckých parcích.
Blízké setkání s jedovatcem nejspíš pocítíte na vlastní kůži. Obsahuje totiž toxickou pryskyřici urushiol, která u většiny lidí způsobuje alergickou reakci. Někdy i v podobě hlubokých popálenin.
Rostlina je přitom obecně čím dál dráždivější a navíc se čím dál rychleji šíří. Podle amerického ministerstva zemědělství se její růst i účinnost jedu za posledních 60 let ztrojnásobily.
Vědci se tomu snaží přijít na kloub – podle probíhající studie existuje souvislost mezi těmito úspěchy jedovatce a klimatickými změnami. Rostlině se podle všeho daří v teplé půdě a také v prostředí, kde je hodně oxidu uhličitého.
Silnější díky teplu i CO2
JedovatecJedovatec (toxicodendron) je rod rostlin z čeledi ledvinovníkovité. Jedovatce jsou známy především tím, že jejich šťáva způsobuje při kontaktu s pokožkou alergické reakce a těžké dermatitidy. Zdroj: Wikipedia |
„Když se teplota půdy zvýší o pět stupňů Celsia, což zhruba odpovídá nejhoršímu možnému scénáři pro globální oteplování, jedovatec začne růst v průměru o 149 procent rychleji. To je až neuvěřitelné,“ popsala pro magazín Grist Jacqueline Mohanová, ekoložka z University of Georgia a vedoucí dlouholetého výzkumu.
Jedovatec podle ní bude spokojený i v případě, že na nejhorší možný scénář nedojde a teplota vzduchu se zvýší „jen“ o 2 °C (právě o tolik se oteplilo během posledních 140 let).
Kromě toho Mohanová už v roce 2006 prokázala, že jedovatci svědčí oxid uhličitý. Když ho vystavila takovému množství CO2, jaké by mohlo být v atmosféře v roce 2050, rostlina vyrostla na dvojnásobek běžné velikosti.
Pozor na puchýře!
Pryskyřice urushiol, kterou produkují listy jedovatce, při kontaktu s holou kůží obvykle způsobuje zarudnutí a otok, pak přicházejí puchýře a silné svědění až pálení. A bude nejspíš čím dál dráždivější.
Zdá se, že narůstající teplota půdy urushiol neposiluje, zato oxid uhličitý ano. Potvrdila to zase vědkyně Jacqueline Mohanová i americké ministerstvo zdravotnictví. To uvádí, že by se účinky jedu mohly zdvojnásobit už během dalších 30 až 50 let.
Jedovatec, vládce lesa?
Mohanová provádí pokusy v Harvardském lese – oblasti o rozloze 3 000 akrů ve státě Massachusetts, kterou Harvardská univerzita i další odborníci využívají pro vědecký výzkum. Ostatní rostliny v lese rostly v teplejší půdě jen o 10 až 20 procent rychleji, což dalo jedovatci ještě víc prostoru pro vlastní růst.
Kromě toho plazivá rostlina využívá infrastrukturu stromů, které obtáčí, takže na rozdíl od nich nemusí „investovat“ sacharidy vytvořené při fotosyntéze do opory, jako jsou kmeny a větve. Tím víc zásob jí zbývá pro další růst a tvorbu velkých zelených listů.
Pomáhají mu i lidé
Ve Spojených státech, kde ho už považují za plevel, se ovšem jedovatci nejvíc daří v krajině, do které zasáhl člověk. Například u krajnic, poblíž kempů, turistických stezek a odpočívadel, na opuštěných pozemcích nebo v blízkosti pláží.
Kromě stromů obtáčí i ploty a kolonizuje půdu, kterou shrnuly buldozery a bagry. Čím více tedy lidé zasahují do přírody, tím rychleji se plevel šíří. Uvedli to autoři studie, která letos v únoru vyšla ve vědeckém časopise Physical Geography.
