Luka velí: „Tráži, Istra, tráži!“ Kudrnatý italský vodní pes (lagotto romagnolo) zavrtí vztyčeným ohonem, zavětří, popoběhne, hrábne předními tlapkami do listí pod rozložitým dubem a už už noří čenich do země.
„Stani, Istra, stani!“ řve Luka a sprintuje za psiskem. Slovníček: tráži = hledej, stani = zastav. Luka je chorvatský psovod a Istra je nejlepší z jeho devítihlavé smečky hledačů lanýžů na poloostrově Istrie.
„Šikovnějšího lovce lanýžů nenajdete v celém Středomoří,“ chlubí se páníček. Během půlhodinové vycházky Istra ve spolupráci s mladší Betty vyčmuchá pod zemí deset plodnic: dva kousky psiska stihnou sežrat, tři malinké lanýžky Luka nechává pod zemí dorůst a pět jich odnáší jako trofej. Dohromady objevené houby mají téměř kilogram, neboli psi právě našli pod stromy skoro 300 eur.
Ano, pěkných pár tisíc korun za třicet minut. A to jsou jen „obyčejné“ tmavé lanýže, jelikož ty nejvíc ceněné bílé zjara nerostou. Jejich cena kolísá od dvou tisíc eur až téměř k deseti tisícům eur za kilogram, podle úrody. Za takový obnos už by se dala v některých severočeských městech pořídit garsonka.
Rodina Karličů, istrijských lovců lanýžů, v žádné garsonce nebydlí. V motovunských lesích uprostřed Istrie, kde hledají lanýže od roku 1966 už ve třetí generaci, stojí ve vsi Paladini nádherná vila s bazénem a s omamnou vyhlídkou do zelených kopců plných drahocenných hub.
Přes den si poležet s drinkem u bazénu, navečer si vyjít se psem do lesa, posbírat houby a dobře prodat? Kdeže. Vypadá to jako tuze snadné živobytí, ale je za tím ohromná spousta práce.
Lovecký kurz
Základem je kynologie. Každý pes se musí nejprve důkladně vycvičit, to trvá celé měsíce. Začíná se u tříměsíčního štěněte, jemuž páníčkové pohazují po zemi kousíčky lanýžů, které je v tuto chvíli ještě povoleno pojídat. „Pejsek si musí zvyknout na tu vůni i chuť, aby se ji naučil hledat,“ popisuje Luka.
Další fází tréninku je mělké zahrabávání lanýžů zhruba tři centimetry pod zem, kde ty nejběžnější často rostou. „V podstatě stačí odhrnout listí, ale když nevíte, kde hledat, nemáte šanci. I proto se nemusíme bát žádných pytláků,“ směje se Luka. „Přitom vycvičený pes ucítí zralý lanýž v ten správný moment pro sklizeň spolehlivě na vzdálenost deseti metrů.“
Později se cvičné lanýže zahrabávají klidně dvacet centimetrů hluboko – tady už se pejsek musí naučit vyhrabat je. Tento výcvik směřuje právě k hledání nejcennějších bílých lanýžů. Když pes projde i touhle zkouškou, vyráží hledat konečně naostro v doprovodu zkušeného „učitele“.
Tak jako malá Betty pod dozorem hvězdné pátračky Istry. Málem to vypadá na velký objev, když žákyně vyčmuchá malinkou houbičku, načež školitelka začne vedle zuřivě hrabat do hloubky. „Lanýže obvykle rostou ve skupinách, podobně jako hřiby u vás,“ vysvětluje Luka. Ale toto hrabání je jiné. Pes cítí maso. V zemi ryje krtek.
Podzemní žolík
A přece se o kus dál dočkáme i trofejního lanýže: „Tráži, Istra, tráži!“ Vzápětí se ukáže, jak zásadní je pohotovost psovoda: „Stani, Istra, stani!“ V lanýžovém sadu, což je novinka podniku Karličových s cíleně vysázenými řadami dubů a ořešáků „infikovaných“ lanýžovými sporami, hrábne pes do země pod mladým stromem a už zase noří čenich do kypré hlíny. „Joker!!!“ zvolá nadšeně Luka. „To je tedy obr! Tento lanýž má nejméně čtvrt kila.“
Lanýže v kostceLanýže jsou podzemní houby žijící v symbióze s vybranými druhy listnatých stromů, např. duby, buky, lískami, topoly či břízami. Lanýže preferují neutrální až zásadité půdy, vyskytují se zejména ve Středomoří: na chorvatské Istrii, v italském Piemontu či ve francouzském Périgordu. Výrazné aroma lanýžů pomáhá zvířatům při jejich hledání pod zemí. Dříve je lidé hledali s pomocí bachyní, nyní k tomu cvičí psy. Plodnice připomínají bradavičnaté brambory, dorůstají obvykle od 2 do 20 cm v průměru, s hmotností od jednotek gramů až po rekordní, 1,89 kg vážící bílý lanýž, nalezený v Itálii v prosinci 2014 a prodaný v aukci za 60 tisíc USD. Nejdražší lanýž dějin vážil o něco méně, prodal se v roce 2010 za 417 tisíc USD. Zdroj: rawtruffle.com, wikipedia.org |
Plodnice těžší než sto gramů se nazývá žolík. „Musíme teď dát mimořádný pozor, abychom ho nepoškodili. Nesmí do něj kousnout psi, nesmí se rozlomit, nesmí do něj seknout lopatka.“ Luka opatrně krouží kolem plodnice v zemi holýma rukama, hlouběji a hlouběji, dokud lanýž nepovolí a nejde vyloupnout. Za tento kousek zaplatí některá z šesti stovek světových luxusních restaurací, které patří k váženým zákazníkům Karličových, možná i 100 eur.
Ale pořád je to jen zlomek ceny bílého lanýže, jejž je daleko těžší najít i vyhrabat. Bývá skrytý až půl metru hluboko, dostat ho ze země zabere nejméně hodinu proti běžným pár minutám a ze všech rozlehlých latifundií Karličových se tyto nejdražší kousky objeví jen na jediném procentu půdy.
Přitom pozor, není to tak, že jakmile roste cena, lanýžová rodina závratně bohatne. „Cena roste tehdy, když není úroda. A o to málo, co v chudém roce najdeme, se pak zájemci přetahují,“ vysvětluje Ivan Karlič, dědic rodinného lanýžového impéria.
Lanýžové zážitky
Aby eliminovali slabší úrody, vybudovali Karličovi v Paladini nejen honosné rodinné sídlo, ale také přepychový rodinný „Lanýžoland“. Skleněná terasa s vyhlídkou do kraje lanýžů. Supermoderní restaurace s vyhlídkou do kraje lanýžů. Rodinný obchod s vyhlídkou do kraje lanýžů. Psí kotce s vyhlídkou do kraje lanýžů. Dokonce i toaleta pro návštěvníky s vyhlídkou do kraje lanýžů.
Jak připravit lahodnou fritaju, tedy vejce s lanýži |
Ale stejně bude ze všeho nejlepší opustit nablýskaný a štědře prosklený luxus „Lanýžolandu“, nazout gumáky a vydat se s Istrou a Betty do lesního bahna. Jak známo, houby mají rády teplo a vlhko. Lanýže nejsou výjimkou. Občas sice rostou i v českých listnatých lesích, jenže u nás jsou přísně chráněné, za jejich sběr hrozí desetitisícová pokuta.
Istrie je od nás nejbližší legální lanýžovou lokalitou. Dají se tam nejen nasbírat, ale za relativně přijatelnou cenu pár set korun i ochutnat, ideálně v jednoduchých jídlech. „Originální chuť a vůně lanýžů, která každému nutně nevoní, nejlépe vynikne se smaženými vejci, se salátem nebo s těstovinami,“ říká Ivan Karlič.
Kdo se té vůni a šmaku poddá, vyhlíží slibné soukromé lanýžové zážitky. Vždyť už Alexandre Dumas kdysi tvrdil: „Lanýž může při jistých okamžicích učinit ženy něžnější a muže laskavější.“ Tyhle houby platí za dokonalé afrodiziakum.