Jan Bedřich je výkonným ředitelem České komory lehkých obvodových plášťů. Zabývá se sledováním a sběrem novinek z oblasti a trendů ve výrobě oken, spolupracuje při tvorbě oborových norem a pokouší se kultivovat prostředí a kulturu výrobců. Dehonestaci oken z recyklátu považuje za vyloženou lež, rovnající se marketingové manipulaci.
Kam až se může dostat snaha o co nejmenší prostup tepla oknem?
Dlouhodobým trendem v této oblasti, a to jak České republice, tak i v celé Evropské unii, je snaha o snižování ztráty tepla prostupem okny. Dříve se vyráběla okna s koeficientem prostupu tepla Uw = 2,5W/m²K, dneska není problém vyrobit okna s hodnotou 1,2 nebo dokonce 1,0.
Na druhé straně už ale nemá cenu snažit se vyrobit okno s koeficientem 0,6, protože byste museli použít třeba okno se čtyřmi tabulemi skla, mezi kterými jsou tři vzduchové mezery. Takové okno by bylo nejen strašně těžké, ale je v tomto případě i otázkou, zda se jedná o efektivní řešení.
Podstatná je takzvaná celková energetická bilance. Zda energie, která by se k výrobě tohoto typu „úsporného okna“ vynaložila, by nakonec nebyla větší než kolik energie by se ušetřilo v průběhu jeho užívání.
Když už dostanu okno na stavbu, kde jsou největší problémy při montáži?
Pokud má výrobek správně fungovat a dlouhodobě sloužit, je třeba klást důraz na správně provedenou montáž. Bohužel se opětovně setkáváme s faktem, že právě tato oblast je opomíjena.
Stále kolem sebe vidíme, že se okno zabudovává jako před dvaceti lety. Umístí se na podložky, vyrovná podle vodováhy, spára se vyplní PUR pěnou, a ta se opatří maltou. Nakonec se to celé natře interiérovou barvou a je hotovo.
Ale norma říká, že takto se montáž neprovádí. Je to špatně a má to i své následky. Pro dosažení kvalitního a trvanlivého utěsnění spáry je v dnešní době potřeba použít více materiálů a ty navzájem vrstvit.
Norma hovoří o takzvaném třístupňovém utěsnění spáry. K vytvoření takové skladby slouží venkovní pojistná hydroizolační fólie. Tepelný izolant, což je zpravidla PUR pěna a na vnitřní straně okna pak fólie, která je vzduchotěsná a omezuje proudění vlhkého interiérového vzduchu do spáry.
Ta teorie je poměrně komplikovaná, ale v praxi to znamená, že tepelný izolant ve spáře musí zůstat v suchu po 365 dní v roce. A to i za takových podmínek, že venku je deštivo nebo sněží (při -10 °C) a uvnitř místnosti je bazén a +27 °C.
Aby tepelná izolace zůstala v suchu mají na starosti právě materiály jako fólie, pásky, tmely, lišty na jejím povrchu, které jsou trvale upevněny k rámu okna a pak na ostění. Tyto materiály znemožní vodě a vlhkosti prostoupit k pěně, ta následně nemá co nasáknout, nedochází k její degradaci a snížení tepelně izolačních vlastností.
A proč ji tam někteří stavaři nedávají?
Základním předpokladem úspěchu je dostatečná příprava. Tedy dokumentace, která zahrnuje i řešení připojovací spáry, kdy potřebné podklady vypracuje projektant. S ohledem na konkrétní stav, stavební konstrukci, navrhne optimální řešení a zpracuje potřebnou výkresovou dokumentaci.
Takto to vypadá po aplikaci extériové pásky.
Nicméně tento přístup lze očekávat u zakázek většího rozsahu, ať se jedná o novou výstavbu nebo rekonstrukci. V případě rekonstrukcí, realizovaných v menším rozsahu (byt, rodinný dům), nelze očekávat, že bude investor ochoten investovat finanční prostředky a čas za účelem získání projektu, byť tento postup lze vřele doporučit.
Obecně bývá problém v tom, že každý rád kývne na nižší cenu. Takže ušetří pětistovku na montáži okna právě za fólie a pásky ochraňující tepelnou izolaci spáry, ale výrazně si tím zhorší kvalitu bydlení, a nakonec se tím znehodnotí a degraduje i kvalita samotného okna, které stálo tisíce.
Proč se osazení oken nekontroluje při stavbě nebo rekonstrukci?
Problém vidím ve stavebním zákonu. Česká obchodní inspekce kontrolovat nemůže a developer si tam dá vlastní dozor, který mu schválí to, co potřebuje. Developer to pak prodá.
V zahraničí je to tak, že když inspekce zjistí, že když stavební firma podle zjištění inspekce nedodržela normu, dostane obrovskou pokutu a je profesně znemožněná. A naopak když inspekce nařídí kontrolu a zjistí se, že je vše v pořádku, musí na vlastní náklady uvést vše do původního stavu.
Jak je to s členěním na profil A, B, C?
To je obrovský problém, kdy někteří výrobci toto značení prezentují jako kvalitativní rozdíl a jako marketingový argument. V médiích se stále častěji setkáváme s kampaní, která podsouvá konečným spotřebitelům, že okna vyrobená z PVC profilů, jejichž tloušťka pohledové stěny profilu je jiná než třídy „A“, mají nižší kvalitu.
Detail konstrukce okenního profilu
Tloušťka stěny profilů není kvalitativním parametrem a to bez ohledu na skutečnost, zda je to profil nebo vlastní okno. Tato informace je jasně a neoddiskutovatelně uvedená v normě ČSN EN 12608-1. Kvalita okna je prokázána systémovými zkouškami dodavatele systému nebo certifikací výrobce oken.
Velmi diskutovanou otázkou je i používání recyklovaných plastů k výrobě oken. Je to tedy dobře, anebo špatně?
Celá Evropa se snaží využívat suroviny tak, aby dosáhla jakéhosi koloběhu zdrojových surovin, hovoříme o tzv. uzavřeném životním cyklu. ČKLOP (Česká asociace lehkých obvodových plášťů) zdůrazňuje, že všichni významní evropští výrobci PVC-U profilů, určených na výrobu oken a dveří, se dobrovolně zavázali při výrobě profilů používat recyklát a regenerát, což je vlastní znovupoužitelný materiál.
Důvodem této aktivity není pouze snaha o morální podporu ochranu životního prostředí, ale je motivována myšlenkou jít příkladem i ostatním výrobcům svými činy. Je prokázáno, že každá tuna PVC recyklátu, ve srovnání s nasazením primárního PVC, ušetří až 1,87 t CO2 emisí.
Přitom z fyzikálního pohledu je tento materiál absolutně rovnocenný s původním materiálem. Testy, které byly provedeny v akreditovaných laboratořích, prokázaly, že profily s obsahem recyklátu/regenerátu mají, například co se týče svařitelnosti a pevnosti v rozích, stejnou, ne-li lepší kvalitu v porovnání s profily vyrobenými výhradně z „prvomateriálu“.
PVC profily na výrobu oken a dveří, s obsahem recyklátu vyrábějí prakticky všichni evropští výrobci. Prostě to ani jinak dělat nemohou, jinak by ani nedostali například zakázku od města a normálně by se znemožnili.
