Přestože v Mostku na Trutnovsku nejsou zrovna ideální podmínky pro pěstování sladkovodních řas, právě tam vzniklo hi-tech pracoviště, které nemá na světě obdoby. V patentovaných bioreaktorech cirkuluje roztok živin, vody a mikrořasy haematococcus pluvialis, která obsahuje astaxanthin – nejsilnější přírodní antioxidant.
Vysoce sofistikovaná výrobna vyrostla na základech někdejší textilní továrny Tiba, hned vedle elektrárny na biomasu. Špičkové technologie závodu si vysloužily nominaci do letošního ročníku soutěže Stavba roku Královéhradeckého kraje.
Mostek je jedním z pouhých osmi míst na zeměkouli, kde se pěstují sladkovodní řasy pro výrobu astaxanthinu, který zpracovává kosmetický, potravinářský a farmaceutický průmysl. Závod jako jediný používá speciální plastové bioreaktory, ve kterých proudí voda s řasami, vyvinuté odborníky na univerzitě v německém Stuttgartu.
„Tento způsob pěstování je unikátní, jelikož jsme museli reagovat na naše přírodní podmínky. Máme málo slunce i tepla, nahrazují to technologie, se kterými pracujeme,“ říká duchovní otec projektu a jednatel společnosti Algamo Otto Dobřichovský.
Zelená se mění v červenou
Dvě haly naštosované bioreaktory, ve kterých pod tlakem cirkuluje lidským okem sotva viditelná řasa, vypadají jako futuristické laboratoře z románů Julese Verna. Panely jsou umístěné v několika symetrických řadách, zatímco v přízemí mají barvu zelenou, v prvním patře sytě červenou. Změnu barvy způsobuje reakce rostoucí řasy na rozdílné podmínky v intenzitě světla, teploty a dávkování živin.
Závod v Mostku
|
Kromě přesně stanovené teploty a dávkování živin k růstu organismu přispívá speciální osvětlení, které se nachází u každého bioreaktoru. V přízemí diody svítí červeně a bíle, ve druhé hale na řasy problikává modrá a červená.
V pouštních výrobnách cirkuluje roztok v kilometrech trubek, bioreaktory naproti tomu umožňují osvítit velkou plochu s malým množstvím roztoku na mnohem menším prostoru. Chytré technologie hlídají teplotu a čistotu vody i správnou kombinaci živin. Mikroorganismy, které se v bioreaktorech neustále množí, jsou totiž extrémně háklivé na náhlé změny prostředí. Pokud by teplota v místnosti přesáhla stanovenou hranici, zahynou.
Voda s řasami cirkuluje v bioreaktorech nonstop 24 hodin denně. Veškeré technologie odborníci řídí z velína, na šesti monitorech mají dokonalý přehled o procesu výroby. Chemici v laboratořích udělají každý den okolo 120 analýz. „Pěstování řasy je velice složité, klade velký důraz na udržení podmínek, které zaručují produktivní schopnost řasy. Celý systém je uzavřen. Filtrujeme vodu a čistíme vzduch, aby se dovnitř nedostaly zvenku žádné bakterie,“ poznamenává Otto Dobřichovský. Podle něj jsou v Evropě pouze dvě laboratoře, které jsou schopné dělat komerční analýzu astaxanthinu.
Farmaceutické firmy z něj vyrábějí výživové doplňky i masti
„V momentě, kdy jsou řasy dostatečně velké, přečerpají se do horní haly, kde jsou jiné podmínky. V červené fázi řasa dostává méně živin a naopak více tepla a světla, změní barvu a začne produkovat astaxanthin,“ vysvětluje marketingový manažer společnosti Algamo Petr Kubernát. Jakmile řasy mají dostatečné množství látky, pracovníci plastové náplně vypustí a obsah nasměrují do odstředivky.
Výsledným produktem je cihlově červený prášek na první pohled nerozeznatelný od sušené papriky. Skladuje se v mrazicím boxu. Po extrakci oleje z řasy vznikne oleoresin.
Astaxanthin platí za nejsilnější přírodní antioxidant. Farmaceutické firmy z něj vyrábějí výživové doplňky, kapsle nebo masti. Zvířata, která řasy a rostliny s touto látkou konzumují, mají charakteristické červené zbarvení. Astaxanthinu za svou barvu vděčí plameňáci, lososi, krevety nebo humři.
Mostek přitahuje pozoruhodné investiční záměry jako magnet. V roce 1885 zde továrník Adolf Mandl založil tkalcovnu bavlny a položil tak základ k rozvoji textilního průmyslu v celém kraji.
Když v roce 2007 mostecká textilka pod hlavičkou společnosti Tiba ukončila provoz, zdálo se, že průmyslový areál bude mít stejný osud jako další textilky v regionu. Už o dva roky později však vznikl projekt na stavbu elektrárny na biomasu s výkonem pěti megawattů. Zkušební provoz zahájila v roce 2013.
Ve stejné době se také začala rodit myšlenka na vybudování výrobny sladkovodních řas. „Elektrárna produkuje velké množství tepla. Říkal jsem si, že by byla škoda jen tak ho pouštět do vzduchu. Navíc se v průběhu výstavby změnila legislativa, politici výrobu elektřiny v elektrárnách vyjmuli z podpory obnovitelných zdrojů. Bylo tudíž i nutné najít něco, co odpadní teplo využije,“ vysvětluje Otto Dobřichovský, který projektoval výrobnu řas i supermoderní elektrárnu.
