Dřevěné venkovské kůlny s vyzděnými sklípky byly postavené z místních zdrojů, lomového kamene a pálených cihel. Problémem ovšem bylo, že původní rozsypávající se sklípky s klenbami z cihel byly minulými majiteli domu přelity armovaným železobetonem. Kvůli vlhkosti a vymrzání ve sklípcích nebylo možno skladovat ani dřevo či nářadí. Beton prostě nedýchá.
Vzniklé betonové plochy, tlusté zdi a děsivě těžký strop vnitřní prostor sklípků neprodyšně uzavřely a navíc i zmenšily, člověk tam musel být přikrčen. Kvůli vlhkosti tam navíc plesnivěla i jablka, takže se nedal využít ani na skladování úrody. Proto bylo třeba stavbu strhnout, vytvořit nové základy a na místě postavit praktické, odvětrané kůlny na dřevo. Ty se u domu vždycky hodí.
Z kůlničky přístřešek na voňavé dřevo a útočiště před sluncem
Při postupné rekonstrukci venkovského domu se Brančovi dostali do stádia, kdy přišly na řadu nefunkční sklípky na dvoře. „Typické venkovské ruiny se nehodily ani na skladování dřeva, které by tu v mokru shnilo, ani na ukládání brambor, které by tu zase v zimě zmrzly,“ popisuje Honza, proč se rozhodl sklípky strhnout a postavit raději otevřený přístřešek na dřevo, který bude dobře sloužit, a navíc zahrada získá další příjemný estetický kout.
Pěkně vyskládané naštípané dřevo dává člověku pocit z dobře vykonané práce, jistotu zásob na dlouhou zimu a navíc je ještě za všech okolností malebné. Proto se Honza rozhodl čtyři dvoumetrové zdi strhnout, prostor vyčistit a postavit na stejném místě otevřený přístřešek na dřevo, který bude zároveň sloužit jako místo pro odpočinek pod korunou staré hrušky.
„Honza si představoval, že práce bude za víkend hotová, ale to se hodně spletl,“ vzpomíná Bára. „Nakonec jsme vyvezli dvanáct kontejnerů stavebního odpadu. Cihlové sklípky byly totiž zalité armovaným železobetonem.“
Budování přístřešku jim tak vystačilo až do konce prázdnin. „To už jsme se ale věnovali příjemnější stránce věci – štípání a skládání dříví na zimu. S tím nám konečně mohly pomáhat i děti. Při bourání jsem totiž někdy měla pocit, že jde doslova o život, a tak jsme tam kromě našeho pomocníka nikoho nepouštěli,“ uzavírá designérka Bára.
Bára se v souladu se svou profesí uplatnila hlavně při návrhu počtu a tvaru sloupků. S Honzou naplánovali podobu zpevněné terasy, usadili lavičku, pověsili houpací síť a nakonec Bára rozmístila květináče. Bývalý vlhký, tmavý a zatuchlý kout byste nepoznali.
Jak takovou rekonstrukci naplánovat a jak postupovat?
Dobré je předem vědět, co na nově uvolněném prostoru chcete mít. Kromě praktického užitku hledejte u podobných zahradních staveb i možnost odpočinku a her. Využijte i kmeny a větve blízkých stromů.
V nejlepším případě můžete už při bourání některé části stavby nechat stát a využít je pro budoucnost. Bohužel v tomto případě nic zachovat nešlo, dal se zrecyklovat jen pečlivě vytříděný stavební materiál.
Kolik to stálo?Bourání.....................8 000 |
Při bourání pak je důležité, abyste byli velmi opatrní. Provlhlé zdivo raději pomalu opatrně rozebírejte, než abyste se do něho pustili zhurta. Může se totiž nekontrolovaně rozsypat a případně i někoho zavalit. Rozvážné a pomalé kroky se tady určitě vyplatí.
Při stavbě se snažte využít co nejvíce původního materiálu. Honza s Bárou znovu zrecyklovali všechny kvalitní cihly i tašky na střechu, které jsou charakteristické pro stavby v celé vesnici. Jako vzácný poklad zachránili i cihlovou dlažbu.
Tuto a další rekonstrukce a proměny najdete v aktuálním listopadovém čísle časopisu Nové proměny bydlení.
