Divoký hřebec se pářil se všemi klisnami, hříbata čekají na jaře

Divocí koně v Milovicích se připravují na zimu a hlavně klisny se pěkně zakulacují. Nejenže si užívají plodů pozdního léta a podzimu, především jablka, ryngle a šípky, ale navíc jsou s největší pravděpodobností březí.

„Koně nejdříve okusovali ovoce přímo ze stromů. Nyní už jsou všechny spodní větve „sklizené“, a tak pravidelně ráno a v podvečer systematicky obcházejí všechny ovocné stromy, které mají perfektně zmapované, a žerou uzrálé plody, které spadnou na zem,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Koně si tím vytvářejí v těle zásoby na zimní období.

Přes den koně obírají zralé šípky z planých růží. Díky kvalitní pestré pastvě a pravidelnému příjmu sladkého ovoce jsou koně v Milovicích velmi dobře živení, což odborníkům poněkud znesnadňuje posouzení jejich březosti.

Návštěvníci by se vůbec neměli pokoušet koně přikrmovat, protože vše, co zvířata potřebují, mají na pastvině. „Jakékoliv přikrmování je může ohrozit na zdraví i na životě. Suché pečivo, kterým se občas přikrmují domácí koně, může divoké koně zabít, nejsou na něj zvyklí,“ upozorňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. U divokých koní je navíc krajně nevhodné, aby ztratili svoji plachost. A pro návštěvníky je tedy nebezpečné i jejich přikrmování ovocem a zeleninou.

Harémový hřebec se o své klisny dobře stará

Pestrá a bohatá strava není jediným důvodem, proč se klisnám zakulacují břicha. Harémový hřebec Northcroft Firestarter byl od jara pozorován při páření, či pokusech o něj, se všemi klisnami ve stádě.

„Momentálně lze ještě těžko zvenčí rozpoznat, která klisnička je březí a která ne, neboť vývoj hříběte v děloze trvá dlouhých jedenáct měsíců. Nicméně, podle optimistických odhadů můžeme na jaře příštího roku, počínaje březnem, očekávat první přírůstky,“ konstatuje Martina Komárková, etoložka z Výzkumného ústavu živočišné výroby a Univerzity Karlovy.

Proč návrat divokých koní?

Pastva divokých koní v Milovicích má pomoci zachránit ohrožené druhy motýlů a dalších vzácných druhů fauny i flóry. Na péči o tyto divoké koně lze přispět zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777 (cena zprávy je 30 korun, na péči o koně jde 28,50 Kč, dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců).

Klisny divokých koní se obvykle zapojují do reprodukce ve třetím létě svého života, tedy ve třech až čtyřech letech věku. Jsou známy i rekordmanky, které porodily hříbě ve třiceti pěti letech, většinou ale u nich trvá aktivní rozmnožování tak do dvaceti až pětadvaceti let.

„I když v ideálním případě klisny mohou zabřeznout do jednoho měsíce po porodu a produkovat tak jedno hříbě každý rok, přičemž dvojčata jsou jen velmi vzácná, obvykle si po dvou letech vybírají odpočinkovou sezónu a pak opět svědomitě pokračují, průměrně je tedy každá matkou čtrnácti hříbat,“ dodává Komárková.

V plodnosti nezůstávají pozadu ani hřebci. I když v přirozených podmínkách musí čelit neustálým pokusům o převzetí harému ze strany jiných samců, jsou schopni plnit své otcovské povinnosti i dvacet let. Podle zkušeností z jejich domoviny v Exmooru však hřebci v roli vůdce harému obvykle vydrží tak deset let.

Koně zahřejí nejen tukové zásoby, ale i zimní srst

Koně se v těchto dnech začínají připravovat na příchod zimy také svým vzhledem. „Dorůstá jim tmavší zimní srst, díky které nemají problém ani s hlubokými mrazy, sněhem a deštěm. Dvouvrstvá zimní srst je izoluje tak dokonale, že sníh na jejich hřbetě vytváří jakousi peřinu, aniž by roztál,“ popisuje Martina Komárková.

Kratší a částečně stojatá hříva, která koně zdobila přes léto, začne zanedlouho sílit a prodlužovat se a vytvoří huňatý límec kolem koňských krků. Línání hřívy, která jim v dlouhých chuchvalcích splývá z krku - což je naprosto přirozený jev, který se pravidelně opakuje - už je na milovických koních vidět.

Etoložka Martina Komárková také pozoruje, jak se za více než osm měsíců pobytu stáda v Milovicích (o tom, jak a proč divocí koně do Milovic přicestovali, čtěte zde) výrazně upravily i vztahy mezi jeho členy. „Teď jsou naprosto úžasně sehrané stádo, kde je jasně daná hierarchie. Klisny se prakticky nesetkávají v agresivních střetech,“ konstatuje s uspokojením.

Koně napájí větrné čerpadlo, které získalo ekologického Oskara

Cenu za první místo v mezinárodní soutěži E.ON Energy Globe Award ČR 2015 v kategorii Kutil získal v sobotu Pavol Floriš za větrné čerpadlo, které vymyslel i vyrobil. Instaluje je v místech, kde chybí zdroj elektrické energie, a od letoška jedno takové slouží i k napájení divokých koní v Milovicích.

K napájení divokých koní v Milovicích slouží větrné čerpadlo, které vymyslel, vyrobil a nainstaloval kutil Pavol Floriš. Právě za něj získal ekologického Oskara.

„Čerpadlo pohání vítr díky růžici speciálně tvarovaných lopatek, které se roztáčejí již od rychlosti větru dva metry za sekundu, což je v podstatě jenom takový vánek,“ vysvětluje autor čerpadla, které se prosadilo mezi rekordním počtem 373 přihlášených projektů.

Tento „kutilský nápad“ tak velmi výrazně usnadnil péči o stádo divokých koní. „Protože v milovické stepi není přirozený zdroj vody, bylo v prvních měsících nutné koním vodu denně vozit. Po instalaci čerpadla je lokalita v zásobování vodou nezávislá,“ oceňuje Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina. Díky propojení se zásobníky vody dokázalo čerpadlo zajistit napájení i v letošním, extrémně horkém a suchém létě.

V současné době funguje větrné čerpadlo v Milovicích v kombinaci se dvěma nádržemi, z nichž každá pojme tisíc litrů vody, a připravuje se instalace nádrže o objemu sedm a půl tisíce litrů. Ta bude umístěna v nezámrzné hloubce, aby mohla sloužit k napájení divokých koní i během zimního období.

„Větrné čerpadlo se nám v Milovicích osvědčilo a počítáme s jeho instalací i v dalších lokalitách, které připravujeme pro pastvu velkých kopytníků a nemají přirozený zdroj vody,“ dodává Dalibor Dostál.

Větrné čerpadlo pro místa bez zdroje elektřiny

Větrné čerpadlo Pavola Floriše, který si unikátní technologii nechal chránit jako průmyslovou značku, v Česku využívají především zemědělci jako napajedlo pro dobytek. Lze ho využít také v zásobování závlahových systémů, pro čerpání vody za účelem snížení hladiny podzemních vod či okysličování vody při chovu ryb. Kromě České republiky a Slovenska je autor instaluje také v rozvojových zemích, kde slouží místním zemědělcům a pastevcům v odlehlých místech.

Zařízení přitom slouží nejen k jednoduchému odčerpání, ale také k vyčištění vody z vrtu či studny z hloubky až 50 metrů. Využití čerpadla rozšiřuje také připojení generátoru na výrobu elektrické energie, momentálně Floriš připravuje i jeho kombinaci se solárním panelem.