Ve všech afrických státech patří gorila mezi chráněné druhy, jejichž lov je zakázán. Stejně tak je zakázán i mezinárodní obchod s gorilami a řada nejrůznějších organizací každý rok investuje ohromné úsilí do jejich ochrany. Přesto rychlost, s jakou gorily mizí z afrických pralesů, neklesá.
Živé gorilí mládě zavřené v kleci v restauraci jako atrakce
Gorilí samička Afangui se narodila někde v pralesích rovníkové Afriky, její spokojený život v gorilí tlupě ale skončil příliš brzy. Jakým způsobem se jako mládě dostala do rukou pytláků, lze jen hádat. Řadu měsíců pak prožila v malé dřevěné kleci na dvorku restaurace v Rovníkové Guineji, jako atrakce pro turisty.
V červenci roku 2012 si jí naštěstí všimli návštěvníci restaurace, kteří zalarmovali jednak záchrannou stanici v Mefou v Kamerunu, jednak Londýnskou zoologickou společnost, jejichž pracovníci pak pomohli vládním úředníkům uskutečnit její konfiskaci. Díky tomu byla malá gorila 29. července 2012 zabavena, byla to teprve druhá konfiskace primátů v historii této středoafrické země.
Gorilí samička byla v poměrně dobrém stavu, jen byla po celodenní cestě do Mefou vyčerpaná a ve velkém stresu. V centru jí okamžitě začali věnovat maximální péči, což v takovém případě znamená 24hodinovou přítomnost ošetřovatele, lékařská vyšetření a výživnou stravu. Pro Afangui tak začala další, příznivější etapa života.
Bohužel ale netrvala déle než rok. I když Afangui konečně začala žít v rozumných podmínkách a v prostorném výběhu v pralese si hrála s dalšími dvěma gorilími mláďaty, i na své ošetřovatele si rychle zvykla, měla neobvykle přátelskou a jemnou povahu, loni v září se nakazila tetanem a přes intenzivní snahu týmu veterinářů během několika dnů zemřela.
Cílová destinace pašovaných mláďat: život v kleci a osamění
Nejčastějšími odběrateli mláďat jsou soukromí chovatelé v zemích jihovýchodní Asie, v Číně, Vietnamu, ale i oblasti Perského zálivu. I v samotné Africe mláďata mohou skončit v rodině bohatších lidí, kteří si je koupí od domorodců, aby je zachránili před pašováním nebo tím, že by skončila na talíři. Nejtypičtějším zákazníkem mimo Afriku jsou ale extrémně bohatí podnikatelé, drogoví dealeři, celebrity, kteří si zvyšují společenskou prestiž tím, že mají doma exotická zvířata.
Ta velmi často strádají díky naprosto neodborné péči, nevhodné stravě a osamění. Poté, co vyrostou, končí v lepším případě v místních, často velmi špatně vedených zoologických zahradách, v horším případě jsou opuštěna nebo utracena. Typickým příkladem byl katarský šejk, od kterého Zoo Praha získala gorilího samce Ponga. V šesti letech vážil 37 kg a byl výrazně podvyživený, protože jeho dosavadní strava se skládala převážně z hamburgerů a Coca-Coly.
Titulní stránka publikace Ukradení lidoopi. Uprostřed a vpravo Afangui v kleci v restauraci v Rovníkové Guineji.
Častým zákazníkem jsou také zoologické zahrady, přestože všechny asociace zoologických zahrad důrazně odmítají jakýkoli dovoz lidoopů z volné přírody. Především ve střední a jihovýchodní Asii je ale celá řada zoo, které nejsou členem žádné z těchto asociací, případně pravidla členství prostě nerespektují. ¨
Dalším odbytištěm pro mláďata lidoopů je i zábavní průmysl. Ať už se jedná o cirkusy, které často mají obecně problémy s respektováním CITES (úmluva z roku 1973 o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, jejímž cílem je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely), nebo hotely a resorty, které chtějí zpestřit pobyt svým klientům.
Rozsah ilegálního obchodu a ztráty na zvířatech nikdo nezná
Kolik gorilích mláďat je ve skutečnosti vytrženo ze svého přirozeného prostředí, kolik jich přežije a jaký je skutečný rozsah obchodu s mláďaty, není vůbec snadné zjistit, čísla je možné jen odhadovat.
GRASP (Great Apes Survival Partnership - Partnerství pro přežití lidoopů) je iniciativa zaštítěná programem OSN pro životní prostředí (UNEP), zaměřená na ochranu lidoopů. GRASP sdružuje všechny státy, na jejichž území se lidoopi vyskytují. Dalšími členy jsou státy mimo Afriku, mezinárodní organizace, jako jsou mezinárodní úmluvy (např. CITES, Úmluva o biodiverzitě, Úmluva o ochraně stěhovavých druhů, Ramsarská úmluva a další) a další organizace, zabývající se ochranou přírody. Cílem GRASP je spojit síly k záchraně volně žijících populací goril, šimpanzů, bonobů a orangutanů. |
V rozmezí let 2005 - 2011 bylo v Africe zabaveno nejméně 78 gorilích mláďat. Nikdo ale neví, jakou část z upytlačených mláďat se vlastně podaří zabavit. Odhady se pohybují od 10 do 50 %.
Dalším nejistým údajem je úmrtnost mláďat, která nepřežijí traumatizující lov, zajetí a transport: může jít až o 15 mrtvých na jedno živé mládě. I když se malá gorila dostane do záchranné stanice, stále to pro ni znamená boj o život, který zdaleka ne vždy vyhraje.
Třetím otazníkem je počet dospělých zvířat, která musí zahynout, aby pytláci získali jedno živé mládě. Při tradičních metodách lovu to bývalo až deset jedinců, dnes zpráva GRASP uvádí dvě dospělé gorily. Přesto celkový počet goril, které byly doslova "ukradeny" ze svého prostředí jen v důsledku ilegálního obchodu s mláďaty, může být za pouhých sedm let kolem tří tisíc. Tyto ztráty mají fatální dopad i na celý ekosystém, protože lidoopi významně přispívají k jeho stabilitě.
Cesty uloupených mláďat jsou hodně trnité
Způsobů, jak jsou mláďata ilegálně získávána, je celá řada. Počínaje klasickým lovem, kdy pytláci zabijí celou rodinu například pro bushmeat (což je označení pro maso divokých zvířat, více informací najdete například zde) a mládě je tak spíš "vedlejší produkt". Odchyt se uskutečňuje i pomocí pastí, které mohou být nastraženy přímo na gorily, ale i na jiná zvířata, s využitím uspávacích střel, jedů, případně mohou na gorily zaútočit zemědělci při obraně svých pleněných polí. (Dříve se odchytávala i mláďata pro chov v zoo, více zde.)
Z rukou lovců se pak mláďata dostávají do sítě překupníků, kteří mívají vazbu na mezinárodní gangy zabývající se nejen pašováním vzácných zvířat, ale i zbraní, drog nebo obchodem s lidmi. Upytlačená mláďata tak často putují namačkaná v bednách na motorkách nebo v autech, loďmi a stále častěji i letecky.
Hlavní cesty, po kterých putují pašovaní lidoopi.
Pašování živých zvířat se liší od pašování jiných komodit, například slonoviny nebo rohů nosorožců. Právě kvůli vysoké úmrtnosti mláďat vyžaduje propracovanou logistiku, dobré plánování a rychlost.
I proto v sítích celníků a policie nejčastěji uvíznou malé ryby: amatéři, kteří se pokoušejí propašovat jednotlivá zvířata v zavazadle nebo v zavazadlovém prostoru komerčních letů, ale nemají s tím příliš mnoho zkušeností. Ti také častěji pašují zvířata po pozemních trasách, což je pro mláďata mnohem riskantnější, protože jsou déle vystavena dehydrataci a stresu. Vyskytly se i případy, kdy mláďata pašoval člověk, jenž pocházel z diplomatických kruhů a snažil se svůj post zneužít.
Daleko obtížnější je rozbít dobře organizované gangy, které mají dostatek prostředků na uplácení úředníků a získání falešných dokumentů a často zůstávají neodhaleny po dlouhé roky. Ty se také snaží omezovat počet transportů a převážet více mláďat najednou – omezením manipulace s mláďaty se snaží snižovat stres a riziko úhynu.
Tito organizovaní pašeráci nejčastěji převážejí mláďata letecky přímo do země určení z malých místních letišť. Organizované gangy mají často i úzké vazby na oficiální činitele, policisty, celníky, a využívají široce rozšířenou korupci. Může se tak i stát, že gorilí mláďata jsou z Afriky vyvážena jakoby "legálně", například jen v roce 2007 bylo z Guineje vyvezeno deset goril a přes sto šimpanzů s platným povolením CITES. Nejen korupce, ale i obtížná vymahatelnost zákona, nefunkční justice a velmi nízké tresty přispívají k celkové tristní situaci. V letech 2005 až 2011 bylo v zemích střední Afriky za pašování mláďat lidoopů zatčeno pouhých 27 osob a čtvrtina z nich se nikdy nedostala před soud.
Obchod s gorilami je velmi výnosný. Zatímco samotný pytlák může gorilí mládě prodat za dva a půl tisíce dolarů, překupník už je prodává za čtyřicet tisíc a zoologická zahrada v jihovýchodní Asii za totéž mládě může zaplatit až 400 tisíc. Postupně se daří mapovat i nejčastější trasy, po kterých mláďata lidoopů putují. Pro trhy v jihovýchodní Asii je důležitým tranzitním bodem Nigerie, Egypt, Keňa či Súdán, na střední východ putují nejčastěji přes Káhiru a na evropský černý trh míří přes Istanbul.
Poslední případ je hodně čerstvý, z letošního března
Zatím poslední zabavenou gorilou je asi dvou až tříletý sameček gorily východní, kterého našli letos v březnu vesničané chyceného v pasti nedaleko národního parku Kahuzi-Biega v Kongu. Náčelník vesnice nezaváhal a vyděšené mládě předal úřadům, to bylo rychle přepraveno do záchranného centra, kde se mu okamžitě dostalo náležité péče.
Zatím posledním zachráněným mládětem je Kalonge, sameček gorily východní, kterého našli letos v březnu chyceného v pasti poblíž národního parku Kahuzi-Biega v Kongu.
Péči o něj pak převzali lékaři z organizace Gorilla Doctors, kteří se starají jak o gorily východní, tak o gorily horské. Kalonge, jak samečka pojmenovali, naštěstí netrpí žádnou nemocí a zranění způsobené pastí se rychle hojí. I jemu, stejně jako jiným osiřelým gorilám, se musí 24 hodin denně věnovat zkušení ošetřovatelé, kteří vědí, jak s vyděšenými mláďaty zacházet, umějí napodobit zvuky, které vydává matka, když chce mládě uklidnit, a znají správné složení gorilího jídelníčku.
V karanténě v záchranném centru Senkwekwe, které je určeno pro gorily horské, zůstane Kalonge přibližně měsíc, pak se přestěhuje do záchranného centra GRACE, kde žijí sirotci goril východních. Kalonge je zatím poslední. Je bohužel jen otázka času, kdy se objeví další upytlačená, podvyživená a vyděšená mláďata.
Ukradení lidoopi - nepovolený obchod s šimpanzi, gorilami, bonoby a orangutany (Stolen Apes – The Illicit Trade in Chimpanzees, Gorillas, Bonobos and Orangutans) je zpráva, kterou vydal GRASP v roce 2013. Zpráva shrnuje informace a údaje o nelegálním obchodu s lidoopími mláďaty a o jeho vlivu na jejich populace. Uvádí nejen děsivá čísla o počtech zabavených mláďat, ale popisuje i nejčastější trasy a metody pašování a kam vlastně míří. Shrnuje ale také další kroky, které je nutné pro účinnější ochranu lidoopů uskutečnit. |
