Jak uvedla Amanda Giese, která pracuje v záchranném centru a současně se Duncana ujala, tehdy před nimi stála volba, zda postižené štěně utratit, nebo operovat. Rozhodli se pro operaci.
Amputace zadních nohou byla nutná, protože nefunkční zdeformované končetiny znamenaly nadměrnou zátěž pro páteř tehdy tříměsíčního štěněte. Po operaci mu postupně postavili dva vozíky, které mu měly život usnadnit. Jenže štěně dávalo urputně najevo, že ani o jeden z nich nestojí.
Život "v křesle" Duncan naprosto nenáviděl a naopak se vozík snažil tahat, což bylo pro jeho páteř ještě horší. Proto se na záchranné stanici rozhodli, že bude pro jeho tělo snesitelnější nechat ho běhat bez vozíku.
Jaká ovšem čeká mladého boxera budoucnost, to je zatím ve hvězdách. Teď je mu devět měsíců, ale růst jeho kostí už se před několika měsíci zastavil. Jeho "rodina" si je vědoma toho, že život Duncana bude pravděpodobně kvůli zdravotním problémům výrazně kratší. Ale všichni kolem něj jsou připraveni umožnit mu žít co nejkvalitnější život tak dlouho, jak jen to bude možné.
Poskytují mu holistické krmení dvakrát denně, nicméně jeho zdravotní stav brání tomu, aby správně rostl a přibíral. Přitom spálí více kalorií než ostatní psi, protože jeho způsob pohybu je fyzicky náročnější než u zdravých zvířat.
Že je hubený, je pro něj nakonec výhoda, protože se tak snáze unese na dvou končetinách. Podvyživený ovšem není a evidentně mu ke štěstí nic nechybí. Stačí se podívat na video, jak si užívá venčení, rehabilitaci v bazénu, hry se psími kamarády či první výlet na pláž.
Z volného prostoru, písčité pláže i vody je evidentně naprosto nadšený a chybějící končetiny moc nepostrádá. Naučil se udržet rovnováhu i bez nich a je evidentní, jak své tělo zkušeně vyvažuje. Při určitém úhlu pohledu by tedy pozorovatele ani nenapadlo, že šťastně pobíhajícímu boxerovi chybí zadní končetiny. A Duncanovi vůbec nevadí, že za ním zadní část těla jen tak nějak volně vlaje.
