K instruktáži jsme použili knížku Chléb připravený ručně nebo v domácí pekárně, kterou vydalo nakladatelství Ikar. Její autoři alibisticky upozorňují na to, že jejich recepty budou žádat hodně experimentování a zkoušení do doby, než si "ohmatáte" práci s těstem, abyste se naučili, jak se chová.
A je to skutečně pravda. Při prvním pokusu nám místo ciabatty vyšla jen jakási lehčí veka (ne, že by nebyla dobrá). Při dalším pokusu jsme umíchali těsto příliš řídké a v troubě nevyběhlo tak, jak mělo. Takže měli pravdu. Hlavní zásadou, kterou je třeba se řídit: pro lehoučký, hodně pórovitý chléb je třeba zacházet s těstem jako s miminkem. Po nakynutí se nesmí porušit struktura, aby se nezničily vzduchové bubliny.
U ciabatty je také minimální proces míchání i hnětení. Vše směřuje k tomu, aby se vykynuté těsto, obzvláště řídké, dostalo rovnou na pečicí plech.
Dlouhý pokus se sušeným droždím
Kniha je překladová, takže používá sušené droždí. Do misky smícháte sušené droždí (1/2 lžičky), vodu (150 ml) a teplé mléko (3 lžíce), po pěti minutách přidáte cukr nebo med (1/2 lžičky) a mouku (150 g) tak, aby vzniklo řídké těstíčko. Necháte přes noc vzejít.
Ráno opět rozpustíte zase 1/2 lžičky droždí ve vodě, přidáte olivový olej (1/2 lžíce) a mouku (350 g) se solí (1 a 1/2 lžičky) a mícháte tak, aby vzniklo hodně vlhké a lepkavé těsto. Pak necháte kynout asi tři hodiny. Oproti všem běžným českým pravidlům by mělo ztrojnásobit objem.
Shrnutí: V podstatě přes noc nastartujete sušené droždí tak, že je po ránu tak divoké, že bude kynout jako divé. Dlouhé kynutí zase dodá do těsta hodně vzduchu.
Jak to dopadlo
V knize se radí v míse rozdělit těsto na dva díly a z každého z nich se pak vytvaruje jeden chleba. To je ale v praxi neuskutečnitelné. Možná pro profesionálního italského pekaře. V našich amatérských podmínkách bych spíš vyzkoušel těsto ve stavu vykynutí opatrně "vylévat" na plech, přes okraj mísy ho opatrně přeříznout a pokračovat s druhým "kydancem".
V okamžiku, kdy se budete pokoušet těsto v míse přeříznout, stane se totéž, jako byste těsto stlačili a vyhnali z něj všechny póry. Co vám vznikne? Něco jako naše veka, i když trošku pórovitější (viz obrázek).
Těsto by pak mělo dokynout na plechu asi dvacet minut. To je tak akorát, aby se vám rozpálila trouba na 230 °C a mohli jste ciabattu péct asi 30 minut.
Zkusili jsme klasiku s čerstvým droždím
Málokdo má čas se zabývat dlouhou aktivací sušeného droždí. Proto jsme zkusili normální postup, jako třeba u obyčejných rohlíků. Nechali jsme půl kostky droždí vzejít v hrníčku se špetkou cukru, vodou a moukou. A pak postupovali přidáním zbytku mouky (celkem 500 g), olivového oleje a soli.
Těsto jsme umíchali. Platí to, že těsto by mělo být tak řídké, aby postupně stékalo z hnětacího háku. Tedy tak akorát, aby nevznikla hustota potřebná pro hnětení, ale zároveň tak, aby těsto nebylo natolik řídké, že by s ním nešlo pracovat.
Nechali jsme ho kynout, ne tak moc jako minule. Už v této fázi je vidět v jeho struktuře hromadící se bubliny. Těsto by mělo být dostatečně nakynuté tehdy, když do něj píchnete prstem a důlek se pomalu vrací.
Nachystejte si plech, pomoučete a velmi opatrně stěrkou shrnujte na plech do dvou válečků. Snažte se neporušit strukturu těsta, jen ho pomoučenýma rukama vytvarujte do válečků. Dál je postup stejný, nechte dokynout a zároveň zapněte troubu na 230 °C. Než plech strčíte do trouby, jen lehce válečky (či spíše placky) opatrně nadzvedněte a mírně vytvarujte do výšky. Troubu v ideálním případě zavlhčete. Pečte 30 minut.
Shrnutí
Ciabatta v překladu znamená vlastně něco jako trepka či bačkora a je to vidět i na jejím tvaru, který nepřipomíná výrobky průmyslových pekáren. Podstatou je nechat těsto vykynout bez hnětení a tomu se musí přizpůsobit i technologický postup – s řídkým těstem se musí zacházet velmi opatrně, aby se neponičila "bublinatá" struktura.
Máte zkušenosti s pečením ciabatty? Podělte se s námi i ostatními v diskusi.