"Nikdy jsem neuměla šít, dokonce ani knoflík jsem si neuměla přišít," směje se sympatická tmavovláska nad ironií osudu, že právě ona se vrhla do vytváření originálních kousků oblečení.
Když ale byla na mateřské, mohla se ukousat nudou. Tak se rozhodla, že se šít naučí. "Protože jsem měla představu, co bych chtěla nosit, ale nikde to nebylo k dostání," dodává věcně.
Řešení našla v odloženém oblečení
Její modely vznikají převážně jako jakési recykláty neboli "recy věci". Z toho, co už lidi nechtějí nosit, ze zbytků látek, prostě z materiálu, který by jinak skončil v popelnicích. Ostatní materiály, které používá, jsou od českých výrobců, i látky nakupované v podobě zbytků.
Daniela Boušová začala šít, když byla s dcerou na mateřské
"Hlavně mi bylo líto, že lidé pouze nakupují a vyhazují téměř nové věci. Tak jsem se rozhodla, že toto nepotřebné oblečení nenechám zmizet ze světa. A že s jeho novou podobou určitě udělám někomu radost. Už jsem tím známá, tak mi odložené věci lidé nosí sami," neskrývá Daniela, že je ráda.
Kde se berou originální nápady
"Když mi někdo donese nějakou košili," vypráví Daniela, "leží mi tu potom třeba dva roky, než mě osloví múza. Teprve pak z ní něco vytvořím."
Pro inspiraci Daniela hodně pozoruje život kolem sebe. "Vidím zajímavý strom, kytku, nebo třeba tramvaj, tak si ten motiv zapamatuju a přenesu do modelu. Největší inspiraci si beru ze svých snů. Ty mám barevné, hodně bláznivé a hlavně si je dlouho pamatuji. Tak si je dám na papír a pak je namaluji na trička nebo šaty," popisuje vznik motivů pro své modely.
Daniela Boušová s dcerou a kamarádkami z Ratměřic, které si její "recy věci" zamilovaly
Uplatní prý naprostou většinu svých snů. I proto, že miluje barvy a sama chodí pouze v barevných věcech. "Černé oblečení nenosím vůbec, džíny mám jen jedny a téměř je nenosím. Pro mě je důležitá barva a svět kolem mě. Všechny látky si vždycky dám kolem sebe na zem a koukám na ně, dokud v nich něco neuvidím," říká Boušová.
Na její tvorbu má vliv i titul Vesnice roku
Vloni Danielu velmi inspirovalo, že se Ratměřice, kde bydlí a tvoří, staly Vesnicí roku (viz předchozí článek). Okamžitě vznikly čtyři modely s touto tematikou.
Kamarádky Daniely Boušové, které si její "recy věci" zamilovaly, oblečeny do triček na téma "Ratměřice - Vesnice roku"
"Mé kamarádky vždy čekají, co zase vymyslím a co si ode mne vezmou. Ze zbytků, které mi zůstanou, ušiju třeba čepici a nebo kabelku. Jindy jsem si ušila čepici a neměla ji naopak k čemu nosit, tak jsem si k ní ušila kabátek," dokazuje Daniela, že od nápadu k realizaci má jenom kousek.
Vlastní táta se jí sice pokaždé, když ji v jejích modelech vidí, žertem ptá, jestli nejde na maškarní. "Je ale také pravda, že hodně šiju pro svého manžela, který mé modely nosí velice rád," nenechá se švadlenka rozhodit posměšnými poznámkami. Že si každý najde své, o tom svědčí každoroční výstavy vytvořených kousků, které pořádá na přání přátel vždy koncem roku.
Jako střihy používá modely dvacátých, třicátých a hlavně šedesátých let. Některé modely šije třeba rok, jiné má hotové během týdne. "Některé mám rozešité a pořád se mně na nich něco nelíbí, tak čekám, až mě ťukne do nosu nějaký oříšek. A pak je došiju ještě týž den," popisuje porodní bolesti vzniku některých kousků.
